You're my bunny [Larry] ✔

No. 17: Moan for me, bunny

A/N: Kdo nemá rád smut části, čtěte do věty „Docela doufal a modlil se, že si na něm muž nevybije svou zlost, protože se mu záda teprve zahojila.". Jinak o nic nepřijdete. Nic důležitého tam není. Přeji příjemné čtení.

Bylo odpoledne nového dne. Muž s Louisem seděl u ostrůvku, načež před sebou měli talíř s obědem. Modrookému se do toho moc nechtělo. Opět neměl snídani, jelikož se necítil úplně nejlépe po těch dvou dnech. Měl žaludek jako na vodě, ruce se mu pořád mírně třásly a hlava ho bolela.

„Um, pane?" upoutal na sebe Louis pozornost. Díval na svůj talíř a čekal, dokud muž nedá nějaké svolení k tomu, aby mohl mluvit. Louisův hlas byl tichý, že se to někomu mohlo zdát jako šeptání. Ovšem Louis nedokázal příliš mluvit. V krku ho trochu bolelo, jak včera křičel.

Vedle něj se ozvalo souhlasné zamručení. Muž zvedl pohled od telefonu, kde se díval na zprávy, co se kde děje, a podíval se na menšího bruneta, jenž vedle něj seděl. Když se podíval na talíř, zamračil se, jelikož toho moc Louis nesnědl. Moc se mu to nelíbilo, že nejí tak, jak by měl.

„Chci se zeptat, zda by mohl Niall zítra přijít? Nebo jestli bych mohl já za ním?" ptal se nejistě. Odložil příbor do talíře, pohled tentokrát sklopil do klína, kam si přemístil i dlaně. Z nervozity si začal hrát s lemem bílé mikiny, která mu dosahovala až do poloviny stehen.

„Může. Bude tady tak dlouho, dokud nepřijdu," odpověděl mu. Pustil se zpět do jídla, přičemž si myslel, že Louis taktéž začne jíst, ale on pouze poděkoval za to, že Niall s ním bude moct být, načež se začal zvedat ze židle, aby mohl jídlo odnést. Muž si pomyslel, že při dobré vůli snědl aspoň dvacet gramů.

„Sedni si zpět a sněz ještě čtvrtinu," nakázal mu tvrdším hlasem. Louis se nad tím lehce otřásl, ale uposlechl ho. Nebyl zrovna ve stavu, kdy by mu odporoval nebo ho neuposlechl. Taky v tom bylo to, že nechtěl muže rozhněvat, moc se mu nechtělo schytat první trest.

Sedl si zpět na židli, s menším odporem chytil příbor do rukou a začal opět jíst. Bylo mu z toho docela špatně, ale na druhou stranu muži děkoval, že ho nutí jíst, jelikož on by byl schopný nejíst, dokud by neomdlel. Louis se pomalu a tiše ničil zevnitř, dokud by se nezničil úplně, dokud by nedopadl stejně jako porcelánová panenka, která dopadla na tvrdou podlahu.

At evening

Louis už nějakou dobu seděl u stolu, na židli seděl v tureckém sedu a kreslil si. Nekreslil nic tak specifického a ani to nebylo nijak mistrovské dílo. Pouze v ruce svíral tužku, načež si jen tak čmáral a čekal, co z toho vznikne.

Muž byl opět od oběda zavřený ve své pracovně, odkud sem tam uslyšel naštvaný řev, že se někdy přikrčil. Poslouchal pleskavé kroky, když muž chodil pro kávu, zakouřit si nebo šel na záchod. Louis zjistil, že je muž závislý na kofeinu a rád chodil bez ponožek.

Náhle se otevřely dveře, že menší brunet leknutím nadskočil. Smutně zakňučel, jelikož nechtěně díky tomu udělal tah tužkou úplně mimo. Nechal to být a otočil se čelem k muži, ale pohled měl sklopený, nedíval se mu do očí. Tak, jak to měl v pravidlech.

„Pojď se mnou," nakázal mu neutrální hlasem. Louisovi se moc nechtělo, jelikož viděl, že muž nemá nejlepší náladu, ale díky tomu se zvedl ze židle a následoval ho dolů, jelikož nechtěl muže více nahněvat. Docela doufal a modlil se, že si na něm muž nevybije svou zlost, protože se mu záda teprve zahojila.

Muž odemkl hernu, načež nechal Louise, ať vstoupí jako první. Modrooký se snažil uklidnit svou mysl, že vše bude v pořádku, že když toho na něj bude moc, tak jej nechá. Uklidňoval se tím, že mu muž nechce nijak ublížit, že není jako jeho otec, jako někteří zákazníci. Ovšem ani tak nedokázal zastavit mírné, skoro nepozorovatelné třesení těla.