You're my bunny [Larry] ✔

No. 28: Take him inside

Hned potom, co Louis odložil mobil na stolek před sebou se za ním ozval hlas Harryho, že ho dnes vezme za jedním známým. Louisovi se absolutně nelíbilo, kam tohle míří a do hlavy mu hned přišlo, že za ním chtějí jít kvůli tomu, aby si i on na něm užil. Černé myšlenky se mu honily hlavou, ale nemohl se Harrymu nějak bránit, když mu po obědě nakázal, aby se šel převléct, že musí vyrazit. V tom oblečení se necítil pohodlně, načež se Louis sám sobě divil, že v chlapeckém oblečení dokázal přežívat. Tohle oblečení se mu zdálo tmavé, úplně mimo jeho styl.

Během cesty mu Harry řekl, za kým jedou. Modré oči se vytřeštily, hrdlo se stáhlo a tělo se rozklepalo, načež měl chuť vyskočit z auta a nechat se zabít. Celou cestu se klepal, tělem mu proudil strach, který ho požíral jako hladový lev nebohou zebru ještě zaživa. Přemýšlel nad tím, zda je horší to, za kým jedou, anebo to, kdyby jeli za někým, kdo si s ním užije, jako kdyby byl hračka. I když se mu nelíbila ani jedna z možností, tak by asi radši bral tu druhou možnost.

Právě teď se vyšší muž s modrookým, vystrašeným brunetem procházel chodbou. Stěny byly holé, béžovou barvou namalované, podlaha byla pokrytá šedým kobercem. Louisovi se tady nelíbilo, ani se mu nelíbilo to, za kým mířili. Nechtěl tam, jistým způsobem ho to děsilo. Měl jít za někým cizím, povídat mu o tom, co se mu děje. Měl z toho všeho strach, že měl chuť se otočil a rozběhnout se někam daleko, aby byl pryč.

Jako kdyby Harry vycítil, na co to vyděšené kotě myslí, objal ho kolem pasu a více si jej natiskl na tělo, načež se od modrookého ozvalo vyděšené vypísknutí. Oba cítili, jak jejich srdce začala rychleji bít, jak chtěl být dech zrychlený, ale oba se ho snažili udržet v normálu. Louisova líčka nabrala barvu jemnější červené, přičemž se sám od sebe pokusil na něj natisknout. Jeho přítomnost mu ještě stále vyvolávala strach, ale větší přesilu měl pocit bezpečí a ochrany.

I když už Louis věděl, co to znamená, bál se si to připustit a obával se toho, že to Harry nikdy nebude cítit stejně. Mysl mu hryzalo to, že je pouze jeho submisiv, že se o něj stará jen z tohoto důvodu. Věděl, že u něj nikdy nebude mít šanci jako partner. Ovšem byl ochoten býti pouze jeho submisivem, než aby ho ztratil. V jeho přítomnosti se cítil chráněn, jako opravdový zajíček, který je pod ochranou alfa samce, že si na něj nikdo nic nedovolí.

„Nemusíš se ničeho bát. Nikdo ti neublíží. A kdyby něco, já budu hned za dveřmi, takže by stačilo zakřičet nebo něco," konejšil ho šeptem do ucha. Louisova líčka zčervenala silnějším odstínem červené, srdce běželo asi maraton až na Pluto, po zádech mu přejel mráz a v břiše se vyrojili jemu už známí motýlci, kteří ho šimrali. Harryho blízkost ho zbavovala normálního uvažování a pevnosti pod nohama, jelikož kolena se mu podlamovala. 

„A nemohl byste tam být se mnou?" zakňučel Louis. Kdyby jen mohl, podíval by se do hadích duhovek, ale jelikož nemohl, tak se díval před sebe, na konec chodby. I když ho Harryho přítomnost z části zbavovala strachu, tak i nadále byl strach silný, jako kdyby se snažil potlačit všechny dobré emoce, které zelenooký vyvolává, aby mohl převzít kontrolu nad Louisovým tělem a mohl k sobě vzít úzkost, bolest, ponížení, nejistotu a mnoho dalšího.

„Uvidíme," opáčil mu. Louis netušil, zda se mu to pouze zdálo, ale připadalo mu, jako kdyby z toho byl Harry smutný, že tam s ním nemůže být. Ovšem něco takového mu připadalo nereálné, že by z toho byl smutný, tak nad sebou v hlavě pokroutil hlavou. I když by tak moc chtěl, aby tam byl s ním, aby byl popřípadě opravdu smutný z toho, že tam s ním nemůže být, tak mu spíše připadalo reálnější, kdyby se před ním objevil stroj času, který by náležitě využil.

Modré oči se vyděšeně podívaly na dveře, na které vyšší zaklepal. Chtěl začít couvat, aby mohl snad i utéct, ale pevnější stisk na jeho pase a silnější tisknutí jeho těla na to Harryho mu jasně řeklo, ať se o něco takového rozhodně nesnaží, ale zároveň mu to opět dodalo jistotu, že je tady s ním, že se mu nic nestane. Ovšem, když se podíval zpět na dveře, tělo se proti jeho vůli rozklepalo, protože před ním stal hnědooký brunet sportovnější postavy, přičemž dostal strach, že by ani nevypískl a už by bylo po něm. Bál se ho, nevěděl, čeho je ten muž schopen.