You're my bunny [Larry] ✔

No. 32: Kitty costume

Na hodinách bylo pár minut po osmé hodině ráno, když se Louisova víčka jemně zachvěla a následně se pomalu otevřela, načež se nebesky modré oči podívaly na strop. Modré duhovky se opět schovaly za víčka, když si menší brunet zívl a se zvuky, které připomínaly kňučení, protáhl ztuhlé svalstvo. Zcela ospalý se posadil, přičemž se snažil znovu nepadnou do přikrývek a nepodat se spánku. Jeho vlasy byly do všech stran, že by je člověk ani nevyjmenoval, oči a tvář od spánku opuchlejší, duhovky neustále schované pod víčky a v zádech shrbený.

„No dobré ráno, kotě," ozvalo se ode dveří. Modrooký sebou vylekaně škubl a rychle otevřel oči, načež se podíval na zelenookého, jenž se opíral o rám dveří, úšklebek mu hrál na rtech. Louisova líčka nabrala růžovější barvy, protože mu bylo jasné, že jej Harry pozoroval, jak se probouzí a jak jen vypadá, přičemž se cítil docela dost trapně.

Nadechl se, aby i jemu popřál dobré ráno, ale vzpomněl si na včerejšek, že prohrál jejich sázku, která pro něj byla hned na začátku prohrána, tudíž se na chvíli zarazil, ale nakonec stejně pozdravil, akorát jiným stylem: „Meow," vypustil ze rtů jako popřání k dobrému ránu. Hrdlo jej zabolelo, hlas naskřípnutý, chraptivý, pouze šepot. Tak nějak to tušil, že se to stane, protože včera křičel, jako kdyby ho tam Harry mučil, což byla s maličké části pravda.

„Mhm, šikovný, že sis vzpomněl i takhle po probuzení. Na židli máš věci, které budeš nosit. Každý den ti je připravím. Obleč se a přijď, udělej si hygienu a pak přijď dolů na snídani," nakázal mu, na patě se otočil a zmizel z pokoje. V Harryho hlavě se neustále přehrávalo to, jak bedlivě sledoval svého zajíčka, jak se probouzí, jako kdyby se zasekl film. Cítil srdce, jak rychleji bije a jak se mu dere úsměv na rty, načež nedokázal potlačit myšlenku na to, že mu to připadalo roztomilé. 

„Do prdele," zaklel, když se pořád nedokázal zbavit těch pocitů, které v něm každý den sílily, jako když roste oheň a je mocnější a mocnější. Chtěl je skrýt, necítit je. Bál se jich, ale věděl, že to není strach z toho, co cítí, ale z toho, že by spíše ublížil Louisovi. Věděl, že si toho prožil mnoho, že pomalu nikdy nepoznal něčí starost, že nikdy nepoznal lásku. Tak moc se bál, že by drobnému stvoření ublížil, že by se přidal k lidem, kteří ho zničí.

Během toho, co se Harry snažil zbavit svých myšlenek, tak se Louis vyhrabal z postele ve svém pastelově růžovém pyžamu s jednorožci, které si zamiloval. S menším strachem se pomalým, opatrným krokem vydal ke své židli, jako kdyby ho ty věci měly snad sežrat, umučit. Věděl, že ho tam budou čekat ouška, ocásek a nějaký obojek, ale netušil, co ještě. Doufal, že tam tedy nějaké oblečení mít bude, protože jinak asi svému pánu vyškrábe oči.

„To snad nemyslí vážně," zašeptal, když uviděl oné věci. Byly tam černé nadkolenky, které měly kočičí polštářky na chodidlech, plug s ocáskem, čelenka s kočičími oušky a černý obojek s rolničkou, ale něco, co by aspoň zakrývalo jeho rozkrok, tak tam nebylo vůbec nic. Zelenooký mu tedy dal jasně najevo, ať chodí nahý po celý den.

S povzdechem vzal oné věci do rukou a vydal se do koupelny, protože si chtěl dát aspoň rychlou sprchu, jelikož hned po tom, co skončili v herně, tak ho musel Harry nést do pokoje a očist od něj samotného, jak byl vyčerpaný. Chtěl se osprchovat, ale na něco takového energii neměl a usnul s úsměvem na rtech s myšlenkami u zelenookého, který se na něj díval, jako spokojeně spí, ale o tom Louis neměl sebemenší tušení.

Osprchoval se, přičemž hned, co na něj dopadly první kapičky vody, tak spokojeně vydechl. Pokožku měl načervenalou, líčka zrůžovělá, svalstvo uvolněnější. Cítil se naprosto úžasně, ale nálada mu trochu klesla, když se podíval na dané věci, které si měl vzít. Měl by mnohem lepší náladu, kdyby měl aspoň nějaké kraťásky nebo něco, ale neměl nic, co by zakrývalo jeho rozkrok, což ho činilo nejistým, v rozpacích a trochu v něm stoupal strach.