You're my bunny [Larry] ✔

No. 56: He really ...

Během toho, co se muž oblékal, tak Harry a jeho muži přenášeli daného muže z temnějšího místa na světlo. Pouze daný muž a Harry věděli, že ta maska je přizpůsobená tak, aby muž mohl provádět dané věci, ve kterých se vyžíval, které si ohromně užíval. Harryho trošku mrzelo, že mu muž vezme všechnu zábavu, že jen díky němu bude trpět, ale moc na to nehleděl. Věděl, že o všechnu zábavu nepřijde, že i on svázaného muže potrápí.

„Skupina?" zeptal se muž jednoduše, ale přesto Harry v jeho hlase slyšel naději. Nikdo, kromě těch dvou, pořádně nechápal, co se tady odehrává, co se jen bude dít. Ani pořádně netušili, proč ten muž je tam s nimi. Taky nechápali, proč si ho jejich šéf vyžádal, v čem je tak výjimečný. Připadal jim jako normální muž, ničím zvláštní. Nevypadal nijak nebezpečně, spíše jim připadal, že nemá ani tušení, co se tady odehrávat.

„Má béčko, Rh-," odpověděl mu zase stroze zelenooký. Oba dva se pod maskami na sebe ušklíbli, v očích jim jiskřilo. Harry měl z muže trochu strach, protože si až moc dobře uvědomoval, co za stvoření to před ním stojí. Nebyl to ledajaký muž, nebyl tak neznalý, jak vypadal. Ten muž dělal větší ohavnosti než oni. Vyšší brunet si pořád pamatoval, jak se cítil poprvé, když ho sledoval při první práci, jak potom několik nocí nespal, jak se mu z toho neustále zvedal žaludek.

„Ty víš, jak mě potěšit," zasmál se. Všichni přítomní sledovali jeho pohyb a poslouchali tiché kroky, když se vydal k muži. Maska mu zakrývala celou tvář, oblečení měl černé. Už dopředu byl seznámen se situací, věděl, že masku si bude muset vzít s sebou, že svou práci nebude moct dotáhnout do konce, že má něco málo nechat i Harrymu. Někdy ho mrzelo, že zelenooký nebyl stejný jako on, ale na druhou stranu to chápal. Ne každý má na tohle žaludek a svědomí.

„Domlouvali jsme se jen na jedné věci, ale chci si vzít ještě jeden suvenýr," promluvil znovu, pohled nasměrován na svázaného muže, jenž se mu odhodlaně díval do očí. Jenže byl donucen od něj stočit zrak, když mu Harry s pobídnutím ke slovu podával přístroj na změnu hlasu. S povzdechem to přijal, načež si to zapnul kolem krku. Nebyl z toho zrovna nadšený, protože ho to bude kolem krku tlačit, ale věděl, že je to potřeba.

„Chci si vzít jedno oko. Má nádherné duhovky," zamumlal unešeně. Zelenooký nad tím protočil očima, ale kývl mu na to. Se slovy, že už je jenom jeho se od něj vzdálil, načež pokynul k muži, který je za kamerou, že může začít natáčet. Ruce měl složené na hrudi, s očekáváním v očích se díval na muže, jak si rozepínal masku v místě, kde se nacházela ústa.

„Suvenýr si z tebe vezmu později," zamručel směrem k muži, který nevypadal na to, že by se ho nějak bál. Harry ale dobře věděl, že postačí první čin a muž se bude svíjet v bolestech, ve strachu, ve zděšení. Byl rád, že Liam nejel s ním, protože on jediný muže s maskou znal, věděl, co je zač. Proto věděl, že kdyby tady byl, tak by se začali hádat, tak ho jen mohl pozvat, zda si uvědomuje, kdo to je. Oba byli u toho, kdy ho pozorovali při práci, ale s tím rozdílem, že Liamovi nebylo špatně, protože viděl i horší věci a zažil horší lidi.

Všechny pohledy směrovaly na muže, který si klekl k přivázanému muži, vedle něj, aby měl lepší přístup k jeho ruce, jež byla připevněna k opěradlu židle. Zelenooký postřehl, jak si muž oblízl rty, jak se mu oči rozšířily, jak se mu nosní dírky zúžily, když se zhluboka nadechl. Moc dobře věděl, co to dělal, ale odhadoval, že, pro muže, danou vůni neucítí, díky tomu, jak ještě několik chvil dozadu tady hořel někdo jiný. Ale jak se zdálo, muž ucítil to, co chtěl, tudíž nad tím jen protočil očima.

„Produkuješ docela velké množství adrenalinu," zamručel muž znovu. Nikdo pořádně nechápal, o čem to mluví, protože ještě nikdy z nikoho nedokázali pocítit adrenalin, ale hned to hodili za hlavu, když se vrátili k pozorování. Ještě pořád nechápali, proč je ten muž tady, co vlastně dokáže. Všem připadalo, že má jen plnou hubu keců, ale jinak nic jiného, že je to jen obyčejný, ukecaný chlap.