You're my bunny [Larry] ✔

No. 31: We'll make a little bet

A/N: Kdo nemá rád smut, napište mi komentář, jelikož celá tahle kapitola je smut část, a je tady jedna důležitější věc, který se bude prolínat pár kapitolami. Ostatním přeji krásné čtení.

Od stěn herny se odrážel zvuk zrychleného dechu, který pocházel od modrookého, jenž ležel svázán na posteli, nic neviděl a netušil, co se jen bude dít. Vyšší hledal poslední věci, které jen potřeboval, aby si trochu s brunetkem pohrál. Louisovy rty byly opuchlé, lesklé od slin a na dolním rtu byla malinká ranka, kterou způsobily zuby zelenookého. Jejich těla toužila po uvolnění, Louisova erekce mu ležela na břiše, zatímco ta Harryho byla skryta pod dvěma vrstvami látky.

Harry položil všechny zbylé věci na postel, přičemž si klekl nad drobnější tělo, kterému se stále nepodařilo uklidnit svůj dech a přes hlasitost bijícího srdce nedokázal pomalu nic jiného slyšet. Opět na sobě cítil intenzivní pohled zelených duhovek, které ho hltají, zkoumají, prohlížejí. Měl díky tomu chuť se schoulit do klubíčka. Ten pohled mu opět vyvolával černé myšlenky, kterých se nedokázal zbavit a pořád mu létaly hlavou.

„Nad čím přemýšlíš, zajíčku?" optal se, přičemž mu šeptal do ucha. Horké dlaně jezdily Louisovi po bocích, sem tam silněji stiskl, načež se zachvěl. Jeho teplý dech, jenž pohladil jeho ucho, mu vyvolal mrazení, přičemž měl pocit, že slyšel hlas anděla. Harryho hlas se mu ozýval v hlavě jako zvonění zvonu v kostele.

„Nad," zhluboka se nadechl, „svým tělem, pane," odpověděl mu popravdě. Věděl, že teď není nejlepší čas na to, aby lhal, že by mohl skončit potrestán. Ostatně za celou dobu, co je u něj, tak ještě nebyl ani jednou, ale tak nějak očekával, že se to každou chvíli změní, že skončí tak, že si nesedne. Ale lhal b sám sobě, že ho to neláká, protože netušil, jaký v tomhle zelenooký je, i když už teď věděl, že ne zrovna milý.

„A co si o něm myslíš, huh?" ptal se dál, ruce sklouzly na jeho stehna, která se chvěla. Menší zalapal po dechu, horké dlaně tak blízko jeho rozkroku, že jen o kousek výš a dotkl by se ho. Zadržel v hrdle zakňučení a zastavil své tělo, aby se prohnulo, aby tak moc nežádal o pouhý dotek. Každý dotek na jeho těle mu vyvolávalo mrazení, ale hned na to, jako kdyby ho tam popálil, vyvolával mu husí kůži, chvění těla, ale také na každém místě pociťoval jemňounké, lechtavé elektrizování.

„Že by chtělo na něm zapracovat," zamumlal se zhnuseným podtónem. Byl rád, že má aktuálně zavázané oči, protože by určitě těkal pohledem po místnosti, popřípadě je zavřel a modlil se, aby mu zelenooký neřekl, aby se na něj podíval. Sevřel dlaně v pěst, nehty si zaryl do dlaně, přičemž se ozvalo otření kovu o dřevo, jak měl ruce připoutané pouty k čelu postele.

„Mmm, vypadáš takhle dobře, zajíčku," zamručel, načež si poslechl lapnutí po dechu, když mu silně sevřel zadek v dlaních. Každý dotek byl pro Louise intenzivní, cítil jeho dlaně všude na těle. Pokožka mu brněla, každým posunutím velkých dlaní cítil, jak v něm roste touha o uvolnění, že je mu více a více horko. Chtěl více doteků, více svého pána.

„Ngh, děkuji, pane," vydechl s jistými obtížemi, protože si myslel úplný opak, ale spíše za to mohly Harryho dlaně, které zarývaly nehty do jeho pokožky na hýždích, zanechávaly tam rudé rýhy. Trhl rukama v poutech, aby se pevnějšího těla také mohl dotknout, ale jen se kousl do dolního rtu, když mu pouta sevřela silněji zápěstí, ale do chvíle se vrátila do sevření před tím.

„Uděláme takovou menší sázku, yeah?" zašeptal. Z užších rtů se ozvalo tichoučké zasténání, když se Harry rozhodl, že i jeho bradavky potřebují trochu pozornosti. Zelenooký je mnul mezi prsty, štípal do nich, tahal za ně, přičemž cítil, jak zběsile Louis dýchá. Když se podíval do jeho tváře, tak uviděl, jak si silně kouše dolní ret, mezi obočím vráska a vsadil by se o všechno, že jeho líčka jsou červená.