You're my bunny [Larry] ✔

No. 8: I need Niall

A/N: Prosím, přečtěte si konec. V této době je to důležité. Děkuji.

„Výborně. Sedni si," nakázal mu. Zelenooký si upil kávy a znovu si potáhl z cigarety, když sledoval Louisovo tělo, jak se strachem roztřáslo. Povytáhl nechápavě jedno obočí, jelikož si byl jist, že za tu dobu, co dělal v Rabbit hole, musel mít dost zákazníku, kteří byli dominanti. Tak nějak očekával, že na jisté rozkazy bude zvyklý, že se nerozklepe pouze z toho, když mu nařídí, aby si sedl na židli.

Modrooký se posadil na židličku u ostrůvku, hlava pořád skloněná. Hrudník se mu rychle nadzvedával, ruce se mu třásly, hrdlo se mu svíralo, hlava lehce motala. Cítil strach, jak pohlcuje každou jeho buňku v těle. Bál se. Tak moc se bál sebe, okolí. I když se mu hrudník zběsile nadzvedával, řádného kyslíku se mu do těla nedostávalo.

„Ujasníme si pár pravidel, které budeš muset dodržovat. Podle toho, jaké porušíš, takový tě bude čekat trest," vysvětloval mu neutrálním hlasem. Sledoval to třesoucí se klubíčko, že se každou chvíli obával, že mu zkolabuje. Taky si všiml, jak se mu díky zrychlenému dechu kýve hlava dopředu a dozadu.

„Jak už jsem ti řekl v klubu, budeš mě oslovovat pane a ať tě ani nenapadne se ptát na mé jméno. Pokud tě sám nevyzvu, nebudeš se mi dívat do očí. Nebudeš se pokoušet mě líbat, či si mě jakkoli označovat. Neopovažuj se mě jakkoli dotknout. Kdykoli, když ti řeknu, abys šel do herny, tak se tam svlékneš, ukážu ti, kam dáš složené oblečení, a klekneš si před postel, ruce za zády, zkřížené v zápěstí, hlava skloněná, v zádech narovnaný. Když budu doma a budu tě chtít v mé přítomnosti, tak si vždy klekneš na podlahu vedle mě. Tohle byly zatím jedny z prvních pravidel. Zbytek ti dám, ať si je dokážeš zapamatovat," říkal mu lhostejně. Louis se chtěl schovat před tím vším. Vysychalo mu v ústech, třes těla snad jen zesiloval. Hlava se mu motala, bylo mu na zvracení.

„Doufám, že jsme si rozuměli," zamručel monotónně. Jeho hadí duhovky sledovaly menšího bruneta. I tehdy, když upíjel z kávy. Tak nějak očekával, že mu to potvrdí, ale Louis pouze seděl, oči vytřeštěné před sebou, slzy v nich se nacházejíc. Moc nechápal, co se to s ním děje.

„Doufám, že jsme si rozuměli," zopakoval, tentokrát vrčícím hlasem. Louis se celý násilně třásl. Měl chuť se stočit do klubíčka a nechat se vším tím pohltit. Začal hlasitě, trhaně dýchat. Hlava se mu motala, že se obával, že kdyby se postavil na nohy, spadl by na zem, popřípadě by chodil jako opilý. Bylo mu na zvracení, že se obával, že všechno to jídlo ze žaludku pošle ven.

„Můžeš mi vysvětlit, co se ti děje? Nejsi tady ani jeden den a už mi nejsi schopen odpovídat. Navíc se tady třeseš, jako bys byl na Sibiři a dýcháš tak, jako kdyby tě někdo škrtil," stěžoval si. Jenže Louis se cítil, jako kdyby ho někdo škrtil. Ze rtů modrookého utekl hlasitý vzlyk, což muž naproti němu svraštil obočí. Nechápavě se na něj díval, když sledoval, jak Louis vstal ze židle a došel ke zdi.

 „Co to děláš!?" zařval na něj vyděšeně. Bez váhání típnul cigaretu a rozešel se k brunetovi, který mlátil hlavou do stěny, když se po ní sesunul na zem. Pažemi objímal nohy, kolena si tiskl na hrudník. Modrooký ostatně pomalu ani netušil, co dělá. Přesně z tohoto měl strach. Bál se, že ztratí nad sebou kontrolu, kterou nakonec ztratil.

Okamžitě ho odsunul od zdi, aby si menší z nich neublížil. Vůbec netušil, co se to s ním děje, co má dělat. Cítil, jak měl ruce položené na jeho deltoidu*, který pevně tiskl v rukách, jak se silně třese. Viděl na něm, jak je zcela mimo. Taktéž se obával toho, že s takovou každou chvíli ztratí vědomí.

„Potřebuji Nialla," vydusil nějak ze sebe, že mu pomalu zelenooký nerozuměl. Musel si vzít půl minuty na to, aby pochopil, co se mu to třesoucí, vzlykající a myslí mimo klubko chtělo říct. Když to pochopil, nechápavě se na něj podíval, jelikož netušil, kdo to ten Niall je. Ovšem mu vzápětí došlo, že to bude někdo jemu blízký, měl by na něj mít kontakt.