You're my bunny [Larry] ✔

No. 50: You don't have to worry, sir

Všichni čtyři čekali na sestru v tichu pokoje, přičemž se Louis snažil nenechat slzy, aby mu skanuly po lících, aby udržel dech stabilní. Myšlenky ho pomalu pohlcovaly, žraly ho kousek po kousku, nutily ho, aby více a více, aby každou chvíli chtěl zemřít, skončit s celou tou hrou. Jeho partner jej sledoval a se starostí ho vískal ve vlasech. Harrymu bylo jasné, že se Louisovi něco v hlavě prohání, že to nejsou šťastné myšlenky, ale ptát se ho nechtěl, protože by si přivodil jen bolest.

Uběhlo pár sekund, které všem přítomným připadaly jako hodiny, a do pokoje vešla sestra s nějakým tácem. Nebesky modré oči se na ni dívaly, strach začal pohlcovat jeho tělo. Cítil hrudník a hrdlo, jak se mu bolestně sevřelo, jak náhle nedokázal udržet dech stabilní, že ostatně pomalu nedokáže vůbec dýchat. Do hlavy se mu dostávaly černé myšlenky, že ta sestra je tam proto, aby mu způsobila větší bolest, že tam není proto, aby mu pomohla.

„Louisi, princezno moje, podívej se na mě. No tak, krásko," začal k němu Harry mluvit, aby se na něj podíval, zaměřil na něj svou pozornost, ale Louis se nadále vyděšeně díval na sestru, která pouze stála před postelí a snažila se nehýbat, stát na místě, aby modrookého brunetka nevyděsila ještě více. Sestra od doktora slyšela, že se Louis údajně bojí cizích lidí, ale sám doktor jí řekl, že tomu nevěří, že si pouze myslí, že si to vymysleli, aby se k němu dostali, ale jak sledovala, tak si nic nevymýšleli.

„Nemám něj-"

„Zůstaň na místě, Nialle. Harry mi řekl, že už jednou tohle v nemocnici absolvoval. Vím, že jste pro sebe bratři, že toho o sobě víte hodně, ale Harry sám musí zjišťovat, co na Louise nejvíce působí. Bydlí s ním a je to jeho partner. Louis na něj bude reagovat dobře. Za chvíli bude v pořádku, uvidíš," zastavil ho Liam vlastnímu slovy. Oba se dívali na to, jak Harry chytil do dlaní Louisovu tvář, že měl mezi prostředníčky a ukazováčky jeho uši a palci jej hladil po lících. Nutil ho, aby se mu díval do očí, něžný úsměv měl na rtech.

„Jsem s tebou, lásko. Ochráním tě. Jsem tady u tebe, nejsi tady sám. Tentokrát už svůj slib dodržím a nenechám nikoho, aby ti ublížil, ano? Nikdo ti neublíží," šeptal, načež se k němu naklonil a věnoval mu políbení na čelo, na špičku nosu, na oba líčka a zakončil to něžným políbením na užší, lehce popraskané rty. Louis se od něj chtěl odtáhnout, chtěl na něj křičet, že se dotýká pošpiněné děvky, že už pro něj nemá žádnou cenu, ale nedokázal to. Jeho tělo s myslí na něj reagovalo automaticky, když se pomalu uklidňoval, zapomínal na realitu.

Opatrně si sedl na kraj postele, přičemž si dával pozor na kapačky, aby mu je nechtěně nevyrval z ruky. Objal ho jednou paží kolem pasu, druhou měl stále na jeho líčku, načež se mu nadále díval do očí. Na boku mu palcem vytvářel uklidňující kolečka, načež ruku na líčku přemístil do jeho vlasů, na týl zatlačil, aby si opřel hlavu o jeho rameno. Vískal ho ve vlasech, do kterých mu sem tam věnoval políbení.

„Jsem tady s tebou, lásko. Miluji tě, ano? A udělám všechno proto, aby ses cítil milovaný, v bezpečí, že nejsi rozbitý, že jsi v pořádku. Moc tě miluji, princezno," šeptal mu do ucha. Tisknul si jeho hlavu na své rameno, načež ucítil slzy, jak se mu vsakují do látky. Poslouchal, jak sem tam vzlykl, jak sykl bolestí, což mu pokaždé věnoval políbení do vlasů.

„Běžte. Teď vás nebude pořádně vnímat," oznámil šeptem Liam sestře, která pořád stála před postelí a culila se na dva zamilované brunety. Připadalo jí roztomilé, jak je jeden menší jak ten druhý, jak jsou úplné rozdíly. Harry byl vysoký, měl pevné svalstvo, široká ramena, zatímco Louis byl malý, hubená postava, širší boky, větší, kulatý zadek. Harry působil strašidelně, že by na místě každého popravil bez nějakého slitovaní, zatímco Louis vypadá, že by neublížil ani mouše.