You're my bunny [Larry] ✔

No. 38: Can I go with you?

Na hodinách odbila osmá hodina, když se kuchyní rozlehl zvonivý smích od Louise. Harry se na něj s úsměvem díval, hřejivý pocit se mu rozprostíral po hrudi, načež se nebránil myšlenkám, jak modrooký vypadá roztomile. Díval se na to, jak mu modrá očka jiskří, líčka měl jemně narůžovělá, široký úsměv mu zdobil tvář, která se změnila do dětské, plné radosti. 

 „Harry, Harry, podívej!" vypískl nadšeně, načež natáhl ruku k jmenovanému, po které mu lezla malinká beruška. Modrá očka jiskřila jako vodní hladina ve Slunci, tvář mu oplývala dětskou radostí. Zelenooký si opravdu nemohl pomoct, ale shledával to extrémně roztomilým, že se neustále usmíval. Nedokázal ani zabránit myšlenkám na to, jak je roztomilý, jak rozkošně vypadá, ale ostatně už se opravdu takovým myšlenkám nebránil.

„Roztomilé," zkonstatoval nahlas Harry, ale ve skutečnosti to nemyslel na berušku, ale na to, jak Louis vypadá. Když modrooký zvedl pohled, tak si všiml, že se na něj zelené duhovky dívají, což mu došlo, že to nemyslel na berušku na jeho ruce, ale na něj, na to, jak vypadá. Tváře mu díky tomu zčervenaly úplně, sklopil pohled, načež se do chvíle podíval na berušku, která pomocí malých krůčků šla na jeho prostředníček.

Kolem nich vládlo ticho, atmosféra uvolněná, naplněná zamilovaností, i když si tohle Louis neuvědomoval; byl aktuálně moc zaměstnán svou stydlivostí. Ovšem tohle přerušilo zvonění Harryho telefonu, který zavrčel, protože chtěl mít dnes klidné ráno a zůstat s Louisem celý den, ale očividně mu někdo tohle nechtěl dopřát. Snad poprvé za život si vzal volno, nechal vše na nich, protože chtěl jeden svůj den věnovat někomu jinému než práci, ale oni mu to stejně musí překazit.

Sáhl po svém mobilu, podíval se na ID volajícího, přičemž protočil očima. Nahnul se rychle k modrookému, kterému věnoval omluvný polibek na levé líčko, než se na patě otočil a odešel z místnosti. Políbený brunetek s rudými tvářemi rychle zvedl hlavu, aby se mohl podívat na odcházejícího Harryho, přičemž se začal stydlivě, zamilovaně usmívat, srdce mu zběsile bilo. Pociťoval v sobě pocit, který zažil jen párkrát; štěstí.

S úsměvem sklopil pohled, aby se mohl dívat na to, jak mu beruška nadále lozí po ruce, na které ho lehce šimrala. Ovšem uslyšel rychlejší kroky, které míří zpět do kuchyně, načež si myslel, že je to Harry, ale když uviděl cizí ruku, jak se po něm natahuje, v dlani svírá nůž, tak zareagoval rychleji, než si kdy myslel, že jeho reflexy jsou tak rychlé.

Rychle kopl do mužovy ruky, aby upustil nůž, načež mu okamžitě věnoval pravý zvedák a kopl ho do břicha, aby nebyl tak blízko něj. I když na sobě neměl nejlepší oblečení a při prvním kopu uslyšel, jak se látka kraťásků s jednorožci trhá, tak mu to bylo i líto, ale nějak déle nad tím nepřemýšlel, protože viděl, že muž sám od sebe neodejde.

„Kdo by kdy řekl, že taková děvka jako ty bude mít tolik síly," zavrčel muž, který se k němu zase začal přibližovat. Louis se modlil ke všem bohům, které jen znal, aby Harry už konečně přišel, ale ten se pořád neobjevoval, jako kdyby zmizel, do země se propadl. Modrookému se to ani v nejmenším nelíbilo a doufal, že je Harry v pořádku, že se mu něco nestalo. Ovšem věděl, že se starší jen tak nedá, přeci jen, pohyboval se v nebezpečné práci, kde je potřeba umět se rvát a ničeho se nebát.

Louis se rychle sehnul pro nůž, načež ho začalo děsit, jak si začínal užívat ten adrenalin v sobě. Hrozilo mu nebezpečí, ten muž ho chtěl zabít, ale jako kdyby to Louisovi bylo jedno, chtěl cítit adrenalin, jak mu proudí krví, jak silně mu srdce bije. Připadal si v tu chvíli jako blázen, hotový případ na psychiatrii. Ovšem jediné, co chtěl, tak v tu chvíli si užít adrenalin, jenž se mu naskytl.