You're my bunny [Larry] ✔

No. 35: You always agreed with that!

A/N: Jelikož jsem nedokázal pořádně najít sazby za jisté zločiny ve Velké Británii, tak jsem to napsal podle ČR. Tedy, aspoň doufám. Přeji příjemné čtení.

Louis seděl na dřevěné židli vedle soudce, po jeho levici se nacházelo několik dalších lidí, kteří tvořili porotu. Před ním seděl jeho právník, za ním seděl Niall, Harry, Daisy, Zayn a policisté, kteří dělali na případu. U dalšího stolu, po Louisově pravé straně, se nacházel jeho otec s právníkem, přičemž jeho otec nevypadal zrovna nejlépe. Vypadal jako duch, jako kdyby vylezl z hrobu, ze světa mrtvých. Díval se na to, jak sebou zničený muž šije, pokožka bledá, kruhy pod očima výrazné jako krev ve sněhu, oči pohaslé, tvář strhaná, postava hubená, žádný sval.

Dělalo se mu špatně, když se na něj díval. Do hlavy se mu dostávalo to, co vše mu otec dělával, co vše na něj pokřikoval. Cítil slzy, jak jej pálí v očích, jak jeho srdce rychleji bije, jak se mu hůře dýchá, jak se mu motá hlava, přičemž nevěděl, jak z toho pryč. Byl teprve začátek procesu, ale Louis už chtěl konec, přeskočit tohle vše. Přál si, aby nemusel svědčit, ale byl si vědom, že on je klíčovým svědkem, že bez něj by ho hůře usvědčili, ale Louis si nebyl tak jistý, jestli chce otce za mřížemi, protože si byl moc dobře vědom, že všechny nesplacené dluhy u jeho dealerů bude mít na krku on.

„Můj mandant je obviněn z toho, že vás znásilňoval, že bylo i domácí násilí. Co nám k tomu můžete říct?" začal s otázkami právník jeho otce. Louisův právník se to Louisovi snažil nějak ulehčit, že nemusel zacházet nějak do detailu, ale Troyův právník neměl tolik slitování. I když se na to pokoušel Louis psychicky připravit, tak mu připadalo, že je to ještě horší.

Prosím, neposlouchejte to, prosil v duchu všechny osoby, které znal, které byly u procesu přítomny. 

„Nejprve bylo domácí násilí, až pak přešel na znásilňování," vydechl, načež se rychle podíval do Harryho očí, aby se trochu mohl uklidnit, a po hlubokém nádechu pokračoval: „Matka s námi nebyla, nevím, co se s ní stalo. Když mi bylo asi tak osm, anebo devět, tak mě začal mlátit. Zprvu to byly jen facky, nějaké ty nadávky, křik, ale po jistém čase začal používat pěsti, pak do mě i kopal, nejednou mě praštil flaškou po zádech, anebo po jiné části těla, ale nikdy ne do obličeje. Několikrát to vystupňovalo tak, že jsem se dostal do nemocnice. Od dvanácti, myslím, že začal i sexuálně zneužívat," vydechl, slzy stékaly po jeho lících, načež netušil, zda bude schopen pokračovat. Hlava se mu motala snad více než před chvíli, bylo mu nevolno, že měl obavy, že na podlaze soudu skončí jeho obsah žaludku.

„Co si to vymýšlíš, ty děvko!? Vždy si s tím souhlasil!" zařval přes celou síň Troy, jeho tělo a mysl toužící po nějaké droze. Louis se na židli skrčil, vzlyk vyšel z jeho hrdla. Zelenooký si v hlavě poznamenal, že asi kontaktuje někoho ve vězení, aby ho tam ubodal, nějak zabil, protože pozorovat to, jak se drobnější tělo třese a choulí do sebe mu vyvolávalo bolest a měl nutkání tam za ním přijít a ochránit ho, ukonejšit ho, říct mu, že není sám. Jenže nemohl dělat nic, co si přál. Mohl pouze sedět, svírat dlaně v pěst a přemýšlet nad tím, jak Troye zabít.

Soudce nejprve varoval Troye, než Louise vybídl k tomu, aby mluvil dál, ale pro Louise to teď byla věc snad pomalu nemožná. Cítil na sobě ten nenávistný pohled, jenž mu propaloval díru do těla. Jenže cítil na sobě ještě jeden pohled, který byl úplně opačného významu. Když zvedl hlavu a podíval se daným směrem, tak se setkal s Harryho zelenkavým pohledem, načež si všiml, jak se na něj povzbudivě usmívá. Nevěnoval jediný pohled Niallovi, Daisy, ale jen se díval na Harryho, který se ho jen pohledem snažil uklidnit a povědět mu, že není sám.