You're my bunny [Larry] ✔

No. 54: An argumet with Liam

Bylo odpoledne dalšího dne, kdy se opět všichni čtyři nacházeli ve VIP nemocničním pokoji. Niall s Liamem seděli na pohovce, která byla před postelí, každý seděl v rohu, jako kdyby se báli, že kdyby seděli hned vedle sebe, že se ve dveřích objeví Zayn a něco jim udělá. Harry už klasicky seděl na svém místě na nepohodlné židli vedle postele, na které Louis pololežel, oči únavou přivřené.

„Myslíte, že-"

„Ztiš hlas, Nialle. Konečně po několika dnech pořádně spí. Jestli ho tím svým hlasitým skřehotáním vzbudíš, tak ti zacpu prdel a uříznu péro, aby si neměl sex se Zaynem," vyhrožoval mu ledově klidným hlasem Liam. Věděl, že by ho potom Zayn zabil, ale bylo by mu to jedno. Harry opravdu po několika dnech usnul na delší dobu než na pár minut. Čelem byl opřený o Louisovu ruku, se kterou měl propletené prsty, načež spokojeně spal.

„To bys neudělal," vyjekl tiše, šokovaně. Vytřeštěnýma očima se díval na bruneta na druhém konci pohovky, načež Liam měl neutrální výraz, což mu napovídalo, že něčeho takového by byl schopen. Díky tomu se nepříjemně ošil a pokusil se ještě více natisknout do rohu pohovky, aby byl od hnědookého bruneta dál. Jeho vztah se Zaynem nebyl založený pouze na sexu, ale oba si ho užívali, že jim povětšinou dva kola byla málo.

„Chceš se vsadit?" zamručel Liam, povytáhl jedno obočí, načež se na blondýna podíval. Modrooký brunet ty dva jen poslouchal, načež se nestačil divit, co za konverzaci to vedou. Na jednu stranu byl rád, že se Liam jeho přítele takto zastává, když on sám nemůže, ale na druhou stranu nebyl úplně nadšený, když byl nucen poslouchat, jak vyhrožuje někomu, kdo je jeho rodinou. Jenže se tentokrát přikláněl k Liamovi, protože s ním souhlasil. Viděl na Harrym, jak je unavený, že opravdu nějakou hodnou dobu nespal, že byl rád, že teď už spí druhou hodinu.

„Můžete být," vydechl s obtížemi, nadechl se a pokračoval, „laskavě, potichu?" zamručel otráveně. Jeho hlas byl tichý, lehce chraptivý. I kdyby se aktuálně snažil, jak by jen chtěl, tak jeho hlas nebude normálně hlasitý, že to je těsně na hranici šepotu. Tentokrát byl i rád, že si nemusel hlídat hlasitost, že se nemusel obávat, že Harryho vzbudí. Ostatně sám neměl daleko do toho, aby znovu usnul.

„Promiň," omluvili se oba dva naráz. Louis si nemohl pomoct, ale aktuálně vypadali jako štěňata, která mají svěšené uši a ocas mezi nohama, jako kdyby naznačovali, že se takhle omlouvají. Připadalo mu to roztomilé, ale ještě více roztomilé mu přišlo, jak jeho přítel spí. Jeho tvář byla uvolněná, celé svalstvo zrelaxované. Vypadal jako nějaký anděl, tak neškodně. Když spal, tak vůbec nevypadal jako někdo, kdo je ochoten bez milosti zabít, kdo ničí lidské životy.

Louis se sám pro sebe usmál, načež zavřel oči. Niall s Liamem si vytáhli mobily, aby se aspoň nějak mohli zabavit. V pokoji bylo několik dalších minut ticho, modrooký brunet neměl daleko k tomu, aby opravdu usnul, ale lehce sebou škubl, když se místností rozezněl něčí mobil. Měl chuť Nialla nebo Liama zabít, že si nevypli zvonění, ale ta melodie mu byla povědomá.

„Styles," ozvalo se vedle něj unaveně, hlas chraplavější než normálně. Menší brunet se nad tím zamračil, ale neřekl jediné slovo proti, protože věděl, že by to stejně bylo k ničemu, že by Harryho stejně jen naštval. Proto pouze otevřel oči a díval se na svého přítele, jak si unaveně protřel oči, mobil natisknutý k uchu. Připadalo mu, že to, co mu osoba na druhé straně spojení mluvila, že to šlo jedním uchem dovnitř a druhým ven.

„Tak mně nadáváš, ať se naučím zdravit, ale sám si už podruhé nepozdravil," zamumlal se smíchem Harry do telefonu. Zprvu chtěl dotyčného seřvat jak malé, rozmazlené děcko, že ho budí, ale nakonec si to rozmyslel, když uslyšel angličtinu smíchanou s japonštinou. Kdyby po něm vyjel, tak by jeho plán nemusel vůbec vyjít. Nemohl dovolit, aby vlastní plán sabotoval, protože tam šlo o Louise, šlo tam o jeho ochranu.