You're my bunny [Larry] ✔

No. 30: Louis' thought about his body

Celá cesta autem byla tichá, kolem nich vládla napjatá atmosféra, ale ani jeden nechtěl promluvit, oba byli někde ve svých myšlenkách. A aniž by tušili, oba uvažovali úplně o tom stejném; zda by mezi nimi mohla vzniknout láska. Ani jeden nechtěl věřit Liamovým slovům, ale věděli, že něco na tom pravdy bude, i když si to ani jeden nechtěl připustit, jelikož se báli. Louis si své city, svou lásku vůči Harrymu připustil, ale bál se mu vyznat, protože se obával toho, že by ho Harry jednoduše vyhodil, začal se k němu chovat jinak. Z druhé strany, ze strany zelenookého, to bylo tak, že si připustil pouze to, že by se Louis do něj asi zamiloval, ale ve svých pocitech se nevyznal a dosti se jich i bál.

Potichu byli i tehdy, kdy si sundávali boty, ale když se chtěl modrooký vydat do svého pokoje, Harry ho zastavil s tím, ať jde do herny. Tahle věta, která vypadla z plnějších rtů, tak se mu vůbec nelíbila, ale věděl, že odporovat nemůže, i kdyby chtěl sebevíce; a že chtěl. Se silně bijícím srdcem a zrychleným dechem se rozešel do herny, kterou, kdyby jen mohl, už nechtěl nikdy vidět. Netušil, co ho čekalo a ještě více ho zneklidňovalo, že celý dnešek se nese v divné atmosféře.

Když si svlékl všechnu látku, odnesl ji poskládanou na patřičné místo a klekl si před postel, jak měl. Snažil se zhluboka dýchat, oči měl zavřené, přičemž se snažil uklidnit hlasitě a rychle bijící srdce, které snad očekávalo nejhorší. Ani jeho myšlenky nevytvářely žádný růžový scénář, protože věděl, že ten rozhovor, jenž vedl u onoho psychiatra a Harryho kamaráda, že mu nebyl příjemný. Odhadoval, že právě tohle si jde na něm vybít, aby uvolnil všechen stres, frustraci a naštvání z dnešní konverzace.

Dveře se s tichým zavrzáním otevřely, načež je vyšší hned po rozsvícení i zavřel. Oči s hadími duhovkami skenovaly drobnější tělo, které poslušně klečelo před postelí, přičemž si všiml, že se mírně třese. Pohledem sjížděl jeho útlejší krk, který měl nejednou ve sevření dlaně, hrudník, kde šla zřetelněji vidět žebra, břicho, jež bylo ploché, ale nijak vypracované, pas, který byl užší, kde by s radosti zanechal modřiny od stisku, a stehna, která se více chvěla, která dohromady s Louisovým zadkem dělala dokonalý celek. Když se na něj takhle díval, tak si dal za úkol hlídat ho, aby více a pravidelně jedl, aby přibral na váze. 

Louis přímo dokonale cítil jeho pohled, jak bloudil po jeho těle, jak jej zkoumá, hltá. Cítil se jako nějaká krysa pod laboratorním dohledem, ale nedovolil si říct ani jediné slůvko v protestu; vlastně ani nemohl. Se svým tělem nebyl spokojen, nesnášel ho. I když byl na svůj zadek z jisté míry pyšný, tak na druhou stranu proti němu měl i výčitky. Nesnášel svá stehna, své břicho, kde viděl samý tuk. Uvědomoval si jizvy na svém těle, které mu zanechal otec a jeho kamarádi. Své tělo nenáviděl, chtěl se změnit, ale věděl, že by to nešlo po té zdravé stránce, že by se zničil, což taky dělal.

Byl tak moc zahloubán do svých myšlenek o jeho tělo, že ani neposlouchal, co dělá Harry. Neposlouchal jeho kroky, když chodil po herně. Neposlouchal chrastění věcí, vysouvání zásuvek. Přenesl se někam dál, někam pryč, kde je jen on sám se svými démony, kteří ho ničí, říkají věci, které ho táhnou do temnoty a chladna dna. Nevšiml si ani slz, jež se mu hromadily v nebesích. Vnímal jen strach, bolest, úzkost.

Vylekaně vypískl a lehce sebou trhl, když se mu Harryho prsty zapletly do vlasů, kde ho vískal. Zelenooký si totiž všiml, že se Louis dostal myšlenkami jinam, že se mu něco nepěkného prohání hlavou a dělalo mu to starosti, co se děje. Louisův hrudník se zběsile nadzvedával, ústy hlasitě dýchal. I když si toho modrooký všiml až teď, Harry to poslouchal i minutu zpět.

Když si před něj vyšší dřepl, začal v hlavě panikařit, co se jen stane. Celý se zachvěl, když mu na hrudník byla přiložena hřejivá, velká dlaň, která mohla za to, že se mu do líc nahrnula krev. Harry pocítil, jak rychle mu srdce bije, že se divil, že tahle galaxie ještě existuje. Přemýšlel nad tím, zda by tohle ukončil, ale měl v plánu něco, co Louisovi rozhodně neublíží, kde nebude cítit bolest, která by mu byla nepříjemná.