You're my bunny [Larry] ✔

No. 2: Bad feelings

Prsty si ledabyle projel vlasy, aby si je upravil, jelikož byly rozházeny do všech stran, když do nich kudrnatý zajížděl. Dal si do nich čelenku s oušky, kterou si v zrcadle upravil, aby byla tak, jak má být. Bříšky prstů se dotkl plyše, což mu vykouzlilo malinký úsměv na rtech. I když tu práci nesnášel, na druhou stranu tu čelenku miloval.

Srovnal si motýlka, což zjistil něco, co nechtěl a nechápal, jak si toho nemohl všimnout a jak to, že něco takového dovolil. Na krku se mu vyjímal, prozatím, červený flíček, jenž mu starší v aktu udělal. Věděl, že se tohle nemělo stát, že je to docela velká chyba.

Povzdechl si a pokusil se to motýlkem nějak zamaskovat, ale nešlo mu to. S dalším povzdechem došel k nočnímu stolku, ve kterém se nachází všechny pomůcky na úpravu zaměstnanců, pro případ, že se právě něco takového stane. Aktuálně děkoval za to, že to tam měli, jelikož si nedokázal představit, že by chodil s flekem po klubu.

Do ruky si vzal lahvičku, která byla z půlky prázdná, a přešel zpět k zrcadlu. Aniž by věnoval další pozornost vyššímu brunetovi, jenž se na něj zmateně dívá, si sundal černou látku z krku, aby si ji zbytečně nezašpinil a pomocí hutnější tekutiny začal zakrývat flek.

„Chci, aby ostatní věděli, že tě nemohou mít," zašeptal mu do ucha zelenooký, když se postavil z postele a přešel za něj. Na Louisovy boky položil své větší dlaně, načež si jej přitáhl na tělo. Louis by lhal, kdyby řekl, že se mu něco takového příčí.

„Omlouvám se vám, pane, ale něco takového nesmíme mít," vysvětloval mu a poukázal si na krk. „Ztrácíme tak hodnotu a klesá o nás zájem," dovysvětlil ještě. Pohled měl sklopený, jelikož netušil, zda by se staršímu líbilo, kdyby se mu přes zrcadlo díval do očí. I když bylo po všem, byl stále s ním a musel dodržovat jistá pravidla. Byl to vážený zákazník. Nesměl ho nějak nahněvat.

„Myslím si, že ty by si neztratil hodnotu, ani kdyby si měl krk celý od modřin, zajíčku," zašvitořil mu svůdně do ucha. Mírně se sklonil, načež jej začal mokře líbat na čistou stranu krku, což měl chuť vytvořit další znaménko. Louis nad tím pouze přivřel oči a měl tendenci se ošít z toho příjemného pocitu.

Avšak jen pokroutil hlavou nad danou narážkou. Podíval se na své zápěstí, které neslo odřeniny od provazů, pomocí kterých byl přivázán k čelu postele. Už teď mu bylo jasné, že bude muset požádat šéfa o mast, aby se mu to rychleji zahojilo. Vypadal totiž příliš použitě a něco takového zákazníci nestrpí.

„Budete si ještě něco přát, pane?" otázal se ho tiše, i když šeptat vůbec nemusel. Ostatně to ani nemyslel nějak zle, ale nechápal, proč s ním kudrnatý tráví minuty, když většina zákazníků se hned obleče a odejde. Ovšem kudrnatý tam za ním stál, s rukama na jeho bocích a se rty na jeho krku.

„Kdy tady zase budeš, zajíčku?" zeptal se ho, když mu začal laskat rameno. Modrý pohled byl tentokrát zcela uvězněn pod víčky. Něco takového zažíval zcela poprvé. Nebyl na to zvyklý, že by se nějaký zákazník rozhodl, že by se o něj takhle staral. Opravdu si vždy jen užili, oblékli a okamžitě odešli. Tohle bylo pro něj zcela nové.

„Jsem tady každou noc," odvětil mu. Hlavu sklopil mezi ramena, když ucítil plnější rty, jak mu začaly líbat šíji. Zhluboka dýchal, načež tiše doufal, že se kudrnatý nerozhodne k tomu, že by mu vytvořil další značku. Nějak nemá chuť si nanášet další mastnou tekutinu na svůj krk.

„Dobrá tedy. Dnes si odvedl dobrou práci. Tvému šéfovi řeknu, ať ti dá za dnešní noc prémii," zašeptal mu opětovně do ucha. Pohladil jej po boku, načež všechno teplo od něj zmizelo. Když se konečně odvážil zvednout pohled, uviděl pouze jeho pevnější záda, jak mizí ve dveřích, které nakonec za sebou zavře. Tak moc chtěl začít prosit, aby se za ním vrátil, protože ta němá starost byla příjemná.

Zády se opřel o zeď, po které následně sjel na podlahu a bylo mu úplně jedno, že si odřel záda. Chtělo se mu nehorázně moc plakat. Byl tak moc unavený, přepracovaný. Byl tak moc sám. 

Podíval se na postel, kde byl provaz s lubrikantem, načež vedle postele ležel použitý kondom. Díval se na to a po tvářích mu skanuly první slzy, po kterých následovaly další. Nikdy se necítil tak, jako právě teď. Nikdy se necítil tak moc zneužitě, více použitě. A že je to již nějaká ta doba, co pracuje v tomhle klubu.

Ten maličký modrooký zajíček chtěl pouze jediné. Mít u sebe někoho, kdo jej obejme, věnuje mu polibek, utěší, ujistí, zašeptá dva kouzelná slůvka a nakonec jej bude chránit. To je to jediné, co si tak moc přeje, o čem dlouho sní. Nic více si nepřeje. Pouze tohle, ale očividně mu to nebude přáno.

Rukama se zapřel o zeď, aby se dokázal postavit na nohy. Slzy si setřel z líc, promnul si oči a vratkou chůzí se vydal k posteli, aby vše mohl upravit, vyhodit, aby vše bylo připraveno pro dalšího zákazníka. Aniž by si to uvědomil, slzy si opět našli cestu, jak se dostat ven ze slzných kanálků. Tiše mu líbaly líce, ale on je naprosto ignoroval.

Když měl vše hotovo, odešel do koupelny, načež se postavil naproti zrcadlu. Z hrdla se mu vydral smutný vzlyk, když se uviděl. Nebyl to pro něj příjemný pohled, načež hádal, že nikdy nebude. Tak nějak tušil, že už nikdy v zrcadle neuvidí odraz, který by se mu zdál aspoň minimálně přijatelný.

Viděl tam zničeného brunetka. Viděl nebe, které vypouštělo smutné korálky. Jeho tvář byla ztrhaná, unavená. Kruhy pod očima jasně únavu dokazovaly. Rty měl nateklé od hrubých, kousavých polibků bruneta. Vlasy měl stále jako vrabčí hnízdo, což věděl, že někde bude muset sehnat hřeben.

„Tohle je těžce někde," vydechl zoufale. Sklopil hlavu mezi ramena, načež si přiložil jednu z dlaní na hruď. Snažil se vnímat pravidelné bití srdce, tak stejně se snažil vnímat svůj dech. Rukou se opíral o hranu umyvadla, které pevně svíral, že mu ty klouby bělaly.

Dlaň sundal z hrudníku, načež si prsty zajel do vlasů s úmyslem, že si je chtěl prohrábnout, ale zarazila ho plyšová ouška, která by nejraději zničil, ale na to je měl až moc rád, aby něco takového udělat. Takže si je pouze sundal, načež si ty vlasy nakonec prohrábl.

Cítil, jak je svalstvo napnuté, že by potřebovalo masáž. Cítil, jak se celý třese a věděl, že zimou to není. Nebylo to ani strachem, či něčím podobným. Byl moc unavený, že začínal mít problém stát. Vůbec netušil, jak to zítra v práci zvládne, pokud mu šéf nepovolí aspoň jeden den volna.

Pohledem sjel na krk, kde by se měl nacházet stále červený flek. Opatrně ke krku natáhl prsty, načež si ono místo projel. Odkryl tak trochu poškozené pokožky, která na daném místě nabírala namodralou barvu, ale jemu se to líbilo. Líbila se mu myšlenka, že aspoň takhle někomu z malinké části patří.

Z hrdla se mu vydral další povzdech, když rukou sevřel okraj umyvadla. Cítil, jak se mu po hrudi plazí bolest z toho, že se takto prodává, že nikoho nemá, že je na tento svět zcela sám. Nenávist vůči sobě samému mu proudila všemi cévami v těle, jelikož se nenáviděl za to, že se k něčemu takovému nakonec uchýlil. Znechucení se usadilo v žaludku a nutilo ho, že mu bylo hodně špatně, protože si každý den uvědomoval, že prodává vlastní tělo.

Zhluboka se nadechl, odvrátil pohled od svých bělajících kloubů, načež se podíval do svých očí. Díval se do nebes, kolem kterých byla rudá mračna, a snažil se najít toho radostného kluka, kterým kdysi býval, než se jeho otec dal na alkohol s drogy. Chtěl v sobě najít to malinké světélko, ten malinký plamínek štěstí, který sfoukl vítr, když se dostal do tohoto klubu.

I když se snažil, jak se snažil, toho radostného kluka nenašel. V těch očích nenašel radost, ale pouze negativní emoce. Jako kdyby se všechno krásné rozplynulo, shořelo v prach, jenž mu zůstal v dlaních, a on měl před očima jen to vězení, ze kterého nebylo úniku.