You're my bunny [Larry] ✔

No. 26: I want to be here with you

Louis seděl u sebe v pokoji, jedno sluchátko zastrčené v uchu, aby poslouchal, co se děje dole. Včera po obědu mu Harry řekl, ať si někdo zařídí nocleh, ale že dnes ve vile nebude. Jenže Louis je zvědavé kotě a nedalo mu to, když mu nepověděl důvod toho, proč by měl odejít. I když mu lhal v tom, že půjde k Niallovi, který o ničem neměl ani tušení, tak potom s taškou zaběhl potichu k sobě do pokoje. Chtěl to zjistit.

Bylo okolo jedenácte hodiny večer, kdy byl Louis v polospánku, když se zezdola ozvalo roztříštění skla. Vylekaně sebou škubl a posadil se, načež si to jedno sluchátko vytáhl z ucha, aby lépe slyšel. Chvíli se zase nic neozývalo, přičemž si Louis myslel, že se mu to snad i zdálo, ale ozvalo se druhé tříštění skla.

Odhodil mobil na postel, že mu bylo jedno, co se s ním stane, a vydal se ven z pokoje. Věděl, že by dolů asi jít neměl, protože nevěděl, co se děje. Jeho zvědavost byla příliš silná, aby odolal. Cítil se jako ty blbé hlavní postavy v hororech, které jdou za divným zvukem a nakonec skončí mrtví. Doufal, že on takto neskončí.

Byl v polovině cesty dolů ze schodů, když se ozval křik. Zadržel v sobě zalapání po dechu, ale ten křik mu trhal uši, ale hlavně srdce. Bylo tam tolik bolesti, smutnu, hněvu, že si pomalu ani netroufal to přiřadit k Harrymu. I když s ním ještě nebyl nějakou dlouhou dobu, tak tušil, že by něco takového v sobě spíše udusil. Pak mu ale došlo, že si zelenooký myslí, že je ve vile sám, že smí dát emocím průchod.

Sešel schody a jeho zrak se podíval do obývacího pokoje. Opravdu nečekal, že by se mu takový pohled naskytl. Se zrychleným tlukotem srdce v hrudníku se díval na vyššího bruneta, jak se skácel na podlahu před pohovku, prsty zamotané v rozcuchaných vlasech, otevřená flaška na stole a nedaleko jeho osoby se nacházely střepy. Došlo mu, že musel flaškou hodit o zem, jak chtěl všechny emoce ventilovat.

Se staženým hrdlem za ním mířil, ale jeho kroky byly hlasitější, než by si přál. Nadskočil kousek do vzduchu, když si všiml, jak se na něj brunet hlava otočila. Dříve, než trochu sklopil oči, tak uviděl, že ty se zelenou duhovkou jsou rudé, zornice stažené díky alkoholu v krvi. Na lících měl zaschlé cestičky od horkých korálků, což Louise překvapovalo.

„Co tady děláš!?" zařval na něj. Modrooký sebou trochu škubl, ale nehodlal nechat strach pohltit jeho tělo. Viděl, věděl, že Harry je ve stavu, kdy potřebuje něčí ujištění, že není sám, že s ním někdo je. Bylo mu jasné, že ho něco trápí, že v sobě skrývá mnoho bolesti. Jeho srdce, plné ran a děr, chtělo být léčeno někým, kdo mu porozumí a neodejde.

„Neměl jsem kam jít, pane," zalhal mu. V periferním vidění uviděl, jak se Harry zvedá na nohy a chtěl k němu jít, ale nevšímal si střepů. Menší brunet ho upozornil, že tam jsou střepy, ale i tak šel dál. Louis nehleděl na to, že si pořeže chodidla. Prostě se vydal jemu naproti, dlaně položil na jeho hrudník, zadržel v sobě bolestné zakňučení, ale pro něj bylo hlavní, že se zelenooký nijak neporanil. V tom zápalu mu ani nějak nedošlo, že to mohl nějak obejít nebo něco.

„Běž nahoru. Okamžitě," zavrčel naštvaně. Ovšem něco takového Louis aktuálně zcela ignoroval. I když jej chodidla bolela a odhadoval, že má nějaké menší střepy v nich, více se natiskl na vyšší tělo a objal jej kolem krku. Cítil, jak mu v hrudním koši splašeně bije srdce, jak se jeho svalstvo napnulo. Taky cítil, jak zrychlený má dech, jak z něj jde cítit alkohol a cigarety, že mu to připomínalo otce, ale na něco takového nechtěl myslet. Ještě do toho, když musí za pár dní k soudu proti němu vypovídat.

„Co to děláš? Okamžitě mě pusť," zavrčel na něj znovu. Chtěl od sebe to menší tělo odstrčit, ale Louis se ho držel pevněji než dítě své oblíbené plyšové hračky. Louisova síla ho překvapovala, ale sváděl to na to, že je kvůli alkoholu oslabený. Louise na druhou stranu překvapovalo, že mluvil tak dobře, když vypil skoro tři čtvrtinu rumu nebo whisky.