You're my bunny [Larry] ✔

No. 14: Newspaper article

Modrooký brunet seděl na své posteli v pokoji. Jeho tělo zakrýval meruňkový, pletený svetr, do kterého si mohl schovat dlaně, kratší kraťásky s květinovým vzorem, pravou nohu zakrývala nadkolenka, která byla zachycena podvazkovým páskem a na levé noze byla bílá bandelettes. Na krku byl zapnutý bílý obojek se srdíčkem.

Zelenooký brunet byl opět někde pryč, ale Louis si nijak nestěžoval. Byl rád, že má čas sám pro sebe, že se nemusí strachovat, kdy se otevřou dveře nebo se do jeho uší dostane chraplavý hlas s tím, že musí tohle a tohle vykonat. Taky měl aspoň čas na to, aby si vše urovnal v hlavě.

S povzdechem odložil mobil vedle sebe displejem dolů a lehl si na břicho, jelikož jeho záda stále bolela, když si na ně lehl nebo se o ně něco otřelo. Složil si ruce pod hlavu a nohama začal z nudy ve vzduchu kopat. Duhovky ukryl pod očními víčky, načež doufal, že takhle neusne, jelikož by ho potom bolela záda.

Jeho mysl zabloudila na to, co se stalo tehdy, když mu doničil pokožku. Nechápal, proč se o něj staral, když ho tam mohl nechat a prostě odejít se slovy, ať se o sebe postará. Louisova líčka začala červenat, když si aktuálně vzpomněl na to, jak se hlavou tulil k jeho hrudi, jak se chtěl nadechnout jeho vůně. Červeň se pomalu rozlila do celého jeho obličeje, když vzpomínal na to, jak ho muž pohladil po boku, jak se o něj zajímal s přívětivým hlasem.

„Pane bože, to bylo trapné. Co se to dělo?" zaskučel a s vypísknutím schoval tvář do složených rukou. Připadal si jako holka a to oblečení ještě napomáhalo, ale nijak tomu nevěnoval pozornost. Taky ucítil sevření obojku, když se zhluboka nadechl ústy.

Stále červený jako nejzralejší jablíčko si zase sedl a natáhl se pro mobil, aby mohl zavolat svému nejlepšímu kamarádovi, ale do hlavy se mu dostal nápad, což zvažoval, jestli vyjde. Sedl si do tureckého sedu, mobil svíral v dlaních, hlava skloněná a přemýšlel, zda se o to pokusit, či se na to vykašlat.

Ovšem jeho zvědavost byla silnější. Odemkl mobil a najel na vyhledávač, přičemž uvažoval nad tím, co vše tam zadat, aby mu to našlo nejlepší výsledky. Zadal tam tři slova, kterými si byl jistý a která by se mohla objevit v nějakém článku; Harry, policie, Londýn.

Klikl na lupu, načež browser začal vyhledávat. Z nervozity a ze zvědavosti si začal kousat nehty, přičemž mu bylo jedno, zda si je prokouše až do krve. Taky cítil, jak mu srdce hlasitě bije, jak zrychleně dýchá, jako kdyby byl zloděj a měl udělat největší loupež století. Avšak on pouze chtěl vyhledat nějaké informace o zelenookém brunetovi.

Trvalo pár vteřin, kdy browser ukončil své vyhledávání. Louisovi se rozšířily oči, lehnul si zase na břicho a hltavě přejížděl očima po titulcích novin. Několik z nich nesedělo, jelikož tam nebylo město nebo se tam nenacházelo jeho jméno. Přečetl dalších pět novinových a bulvárních titulků, dokud nenarazil na jeden, který se mu zdál, že by mohl být ten pravý: Policie opětovně zatkla několik měsíců pronásledovaného Harryho Stylese.

Brunetovi se zadrhl dech, načež bez váhání klikl na článek. Okamžitě na něj vyskočil titulek, pod kterým byla fotka. Louis si onu fotku rozklikl, aby lépe vidět detaily. Bylo tam vidět několik policejních aut, načež kousek od nich tři policisté, kteří mezi sebou měli vyššího bruneta, jenž měl ruce za zády v želízkách.

Nedokázal rozpoznat, zda je to zelenooký muž, jelikož hlavu měl sklopenou a policisté zabraňovali novinářům, aby mohli pořídit lepší fotky. Posunul se na další fotku, ale opět z toho moc nevyzkoumal, jelikož byl muž zády k fotoaparátům. Se zamručením posunul na další fotku, přičemž doufal, že se tam ukáže jeho fotka, aby čtenáři mohli zjistit, jak vypadá, když jeho jméno ještě neviděli.

Doufal správně, jelikož po pár fotkách, na něj vykoukla fotka muže, jenž měl brunet vlasy, zelené duhovky a chladný pohled. Díval se na jeho fotku, jako kdyby zmrzl. Jeho srdce splašeně bilo, plíce nestíhaly nabírat kyslík a vydechovat oxid, jak Louis zrychleně dýchal. Ruce se mu roztřásly, že se divil, že mu ještě mobil nevypadl.

Vyjel z fotek, aby si mohl přečíst perex*. Pomalu si vzpomínal, kde jeho tvář viděl; v televizi a v novinách. Viděl tam jeho obličej, když běžela reportáž o tom, že ho dostali, že už zřejmě mají hodně důkazů na to, aby si pobyl ve vězení. Jak se ale nakonec zdá, když je právě tady, tak ho neusvědčili.

Perex mu pověděl, že byl Styles zatčen za ublížení na zdraví, jako spoluviník vraždy, že je členem organizovaného zločinu a za prodej drog. Taky mu pověděl, že mu v té době bylo dvacet jedna let, ale když se Louis podíval na datum vydání článku, bylo to před dvěma lety. Perex byl zakončen tím, že ho nakonec museli pustit, jelikož neměli dostatek důkazů.

Něco takového mu stačilo. Zamkl obrazovku, načež mobil hodil někam na postel a sedl si. Tělo se mu třáslo, kyslík se pořádně nedostavoval do plic. Oči třeštil před sebe, nával chladu se proháněl jeho tělem. Cítil srdce, jak mu zběsile bije v hrudi, jako kdyby si chtělo vzít první letadlo a odjed na úplně jiný kontinent. V ústech mu vysychalo, hlava se mu motala.

Netušil, odkud vzal kyslík, jak zastavil zběsilý dech, ale z jeho hrdla se ozvalo hlasité zakřičení, které trhalo uši, děsilo lidi, kdyby ho slyšeli. Divil se, že žádné sklo neprasklo, jak měl vysokou frekvenci. Jeho křik se odrážel od zdí a vracel se zpět do jeho uší. 

Křičel tak dlouho, dokud mu nedošel dech, dokud se málem nedusil, i když to následovalo hned potom. Lapal po dechu, přičemž chtěl znovu křičet. Slzy se mu hnaly do očí, že nakonec skanuly po jeho lících. V hrdle ho bolelo, ale nevěnoval tomu pozornost.

Jeho tělo pohlcoval strach, před očima měl vše rozmazané. Vstal z postele, přičemž cítil nohy, jak se mu chvějí, a rozešel se pryč z pokoje. Začal scházet schody, nohy se mu podlamovaly, ale bylo mu jedno, co se s ním stane. Ostatně jeho mysl pohltila mlha, přestal se ovládat.

Došel do obývacího pokoje, načež se jeho oči zaměřily na kuchyň. Zastavil se, tělo se nadále chvělo. Kolena se mu podlomila, ozvalo se zadunění a Louis se ocitl na podlaze obývacího pokoje. Neustále se díval na kuchyň, ale taky se díval tam, kde se nacházela chodba. Vypadalo to, jako kdyby jeho mysl přemýšlela nad tím, zda si způsobit bolest nebo se pokusit o útěk.

Doplazil se do kuchyně, kde začal hledat nože. Hlava se mu nesnesitelně moc motala, před očima se mu dělalo temno. V krku cítil tlak, jak se mu z toho všeho chtělo zvracet, ale opět neměl co zvracet. Snídani vynechal a ještě nebyl čas oběda.

Otevřel další zásuvku, načež v ní začal hledat. Nebyl schopen se postavit na nohy, tak jen šmátral, dokud nenajde, co chce najít. Náhle ucítil ostrou bolest v dlani a v pár prstech, jelikož mu sjela po ostří nože.

Uchytil rukojeť nože do poraněné dlaně, načež se pomocí linky dostal na nohy. Vrávoravým krokem se dostal do předsíně a otevřel dveře. Bylo mu úplně jedno, že nemá boty, že má jen to, co má. Udělal první krok ven, ale jeho tělo už to nezvládlo.

Před očima se mu zatmělo, načež cítil, jak padá. Uslyšel, jak čepel nože cinkla, když dopadla na zem, ale jeho tělo nůž nenásledovalo. Jeho mysl pohltila nevědomost, nemohl tušit, že zelenooký přijel díky tomu, že mu jeho muži, kteří hlídají Louise, volali, že slyšeli křik. Nebyl příliš dobrý pohled na to, když uviděl Louise ve dveřích, s nožem v ruce a jak nakonec padne do bezvědomí.

„Odneste ten nůž a umyjte tu krev. Já jedu do nemocnice," nařídil svým mužům, načež si vzal Louise na ruce. Neměl tušení, co to má znamenat, co to Louise popadlo, ale věděl, že dobré to rozhodně není. Když ho viděl stát ve dveřích, byl myslí mimo, tělo se mu chvělo, leskl se na něm pot.

„Neboj, vše bude za chvíli v pořádku," zamumlal na něj, když ho pokládal na zadní sedadla. Svlékl si sako, kterým přikryl třesoucí se tělo a urychleně si sedl za volant. Nelíbilo se mu, co se s Louisem děje, jelikož u nikoho nic takového neviděl. Byl rád, že si Louis nezpůsobil nic vážnějšího než řezné rány na dlani.

----------

Perex: Je to úvod článku, 3 - 5 vět, má upoutat zájem čtenáře, popřípadě naznačí, o čem článek bude, čtenář podle toho usoudí, zda dá čas čtení článku, či nikoli.

----------