You're my bunny [Larry] ✔

No. 27: Hug during the night

Venku a v místnosti se rozprostírala tma, šlo slyšet jen tiché oddechování dvou osob, které ležely vedle sebe natisknutí, v objetí na pohovce pod dekou. Louise ovšem z temnoty spánku probudila ostrá bolest chodidel, která jej donutila bolestně zakňučet a pokusit se více natisknout na pevnější tělo. Bylo to pro něj zcela poprvé, kdy takhle s někým usínal v objetí, že by jej něčí paže tiskly na tělo, že ho někdo nechtěl pustit, jako kdyby se bál, že by utekl. Chtěl si tento pocit užít, jak jen nejdéle mohl, ale bolest mu to prostě znemožňovala.

„Děje se něco, zajíčku?" otázal se jej chraplavý, unavený hlas, jehož majitel ho nadále objímal kolem pasu, jako kdyby si to ani neuvědomoval. Louisovi přeběhl mráz po zádech, jak byl ten hlas chraplavější, hlubší. Taky pocítil, jak srdce z toho začalo rychleji bít. Opravdu vůbec nechápal, proč chce jeho srdce explodovat pouze z jeho hlasu, proč ho mravenčí v okolí žaludku, když cítil pevnou paži okolo svého pasu, ale nechtěl to vědět. Docela se bál, co všechno by zjistil. Ostatně všechny tyhle pocity cítil úplně prvně. Netušil, jaký mají pravý význam, i když o nich již slyšel, četl.

„Bolí mě chodidla," zamumlal mu do hrudi a na konci věty tiše zakňučel bolestí, když mu nohama opět projela bodavá, ostrá bolest. Docela ho mrzelo a bylo mu líto, že Harryho vzbudil, ale věděl, že s tím už nic neudělá. Avšak byl na druhou stranu i rád, protože odhadoval, že by do koupelny musel lézt po čtyřech, aby si střepy do chodidel nezarazil více. Už tak mu stačilo, že je má zaryté v kůži, nepotřeboval je ještě hlouběji.

„Mhm. Půjdeme to ošetřit, ano?" zamumlal ospale vyšší brunet, který se začal zvedat do sedu, přičemž donutil i Louise, aby se zvedl. Harry cítil, jak je mu nevolno, že má žaludek jako na vodě, jak ho bolí hlava a svět se mu lehce točil, ale tohle nebylo něco, co by mu zabránilo v tom, aby Louisovi nepomohl. Jen doufal, že během cesty do koupelny s nimi někde nespadne, aby modrookého nezranil více. 

Nižší brunet se posadil a přes rameno se podíval na pevnější hruď, přičemž měl na jazyku větu, že si to ošetří sám, že si může zase lehnout nebo jít do postele, ale raději mlčel, protože věděl, že by Harry protestoval. Taky odhadoval, že by třeba nějak Harryho naštval nebo něco, načež něco takového chtěl ze všeho nejméně. Už tak mu stačilo, že ho vzbudil a to se zelenooký potřeboval vyspat, aby se mysl vzpamatovala z toho všeho.

„Tak jdeme," vydechl se zívnutím, když si prsty projel rozcuchané vlasy. Vzal si Louise do náruče jako princeznu, přičemž se od menšího ozvalo vylekané vypísknutí a rukama ho okamžitě objal kolem krku. Nechal se starším nést do nějaké z místností, načež se pokusil nějak nenápadně přitulit hlavou k pevnější hrudi skryté pod černou látkou košile, aby mohl vdechovat Harryho vůni, která byla aktuálně silně ovlivňována cigaretami a alkoholem. Ovšem něco takového mu teď vůbec nevadilo, což se docela divil.

Pomalejším a taky lehce motavým krokem Harry vyšel schody, načež si Louise tiskl na tělo, aby mu náhodou neupadl. Až moc dobře věděl, že by jej Louis s radostí poslal do postele, aby se vyspal, ale jen kvůli němu měl v chodidlech střepy. Cítil se za to vinen, chtěl to aspoň takto z části odčinit. Navíc se o něj chtěl postarat; jako vždy. Odhadoval, že by si neodpustil, kdyby nechal Louise, aby si to sám ošetřil, aby se kvůli němu nadále trápil.

Došel do koupelny v Louisovém pokoji, rozsvítil a Louise posadil na okraj vany. Menší brunet se na svá chodidla ani nechtěl dívat, aby neviděl, jak v moc špatném stavu jsou, jelikož se docela bál, co by uviděl. Raději jen seděl na vaně a sledoval zelenookého, jak něco hledá v zásuvkách u umyvadla. Kdyby jen mohl a bolest nebyla tak silná, nepříjemná, tak by se pokusil vydržet až do rána, ale moc se to nedalo.