Dramione story - ve jménu lásky

4.

Je tu večeře a po večeři ta Zmijozelsá párty. Zmijozelští - hlavně Blaise se hrozně těšili a Nebelvírští museli přiznat, že byli rádi za nějaké odreagování.

"Co si vezmu na sebe!!" Hysterčila Ginny a máchala kolem sebe rukama.

"Nechápu, že jste mě přemluvili." Ozval se Ron, který se opět cpal jako kdyby to bylo poslední jídlo co by kdy jedl.

U Zmijozelského stolu to září pořádně žilo. "Dracoslave!" Zařval na blonďáka Blaise, který se s ním už asi pět minut snaží komunikovat. Jenže náš modrooký Zmijozel má hlavu té kudrnaté vševědky. Úplně mu zamotala hlavu. "Posloucháš mě. Kam to furt civíš." Vyjekl na něj a on už sebou konečně trhl.

"Nech ho Blaise. On má plnou hlavu Grangerové." Zasmála se Pansy. Draco po ní hodil vražedný pohled, ale když viděl, že jeho Nebelvírka kráčí ven z Velké síně, zvedl se a šel za ní. Vlastně nevěďel proč to dělá, ale chtěl jí mít furt u sebe. Následoval jí až do jejich společenské místnosti. Hermiona však celou dobu věděla, že za ní ten blonďatej zmetek leze.

"Proč mě pronásleduješ?" Zastavila se a otočila, aby měla přímý výhled na jeho maličkost.

"Já tě nepronásleduji Grangerová. Já jdu jen směrem do naší komnaty." Odvětil a znovu se rozešel. Prošel kolem ní a zastavil se u jednoho z obrazů, který hlídá jejich pokoje a řekl heslo.

"Nesnáším tě." Zamumlala si pod nosem a následovala ho do jejich společenky.

Ze skříně vytáhla černé uplé šaty sahající po kolena. Ramínka měla stejné barvy a výstřih ukazující její obdařený hrudník. Její oříškové vlasy si kouzlem vyžehlila a nechala je volně vlát. S make-upem si dala záležet. Nanesla značnou vrstvu korektoru, řasenky a vše doladila rudou rťenkou. Když se na sebe podívala, musela se pousmát. Vypadala vážně úžasně, ale problém nastal v momentě, kdy si uvědomila, že nemá zaplé šaty. Bylo jí hrozně trapné se ptát o pomoc, ale momentálně to byla jediná možnost.
Zaťukala na jeho dveře odkud se po chvíli vynořil muž se skvěle padnoucím oblekem černé barvy. Na první pohled to vypadalo jako kdyby byli partneři a chystali se na nějaký večírek. Draco jí přejel pohledem ze zhora dolů a krapet se pousmál.

"Co bys potřebovala?" Zeptal se a opřel se o futra jeho dveří. Vypadal u toho tak sexy, hrálo Hermioně hlavou a musela se držet, aby se na něj hned nevrhla.

"Zapneš mi prosím šaty?" Trochu zašeptala a sklopila zrak na podlahu. Přešel k ní a ona se otočila. Odhrnul jí vlasy ze zad a prsty přejel po její paži. U Hermiony se právě vypustil ohňostroj pocitů, když se dotkl její holé pokožky. Sáhl na zip a souměrným pohybem zapnul její šaty. Ucítil její jahodovou vůni. Sám musel přiznat, že tahle Grangerová se mu líbila o hodně víc. Ten idiot Weasly neví o co přichází.

"Děkuju." Vykoktala, když se z toho všeho vzpamatovala. To jí však nezůstalo dlouho.

"Dnes ti to sluší Grangerová." Zašeptal a jí se div nepodlomila kolena. Její tep se ještě zvýšil, když jeho ruce obkreslovali křivky jejího těla. Nakonec se zastavili u jejího pasu. Hermiona si svoje ruce položila na ti jeho a otočila se čelem k němu. Jeden druhému se stráceli v očích. Stačil jeden pohyb a jejich rty by se spojili. To by je, ale nesměl přerušit Ginnyin hlas, který právě řval něco ve smyslu - pojď už, nebo se tím obrazem prořežu. Hermiona se od něj rychle odtáhla, upravila si vlasy a vzala si svou tmavo-červenou kabelku přes jedno rameno.

"Myslím, že bychom měli jít." Pronesla posléze Hermiona a společně s Dracem se vydali ven z jejich společenské místnosti.

"Co jste tam dělali. Volám tady na vás už 10 minut." Rozčilovala se rudovláska, když se k ní připojili a kralčeli směrem do sklepení.

"No páni Grangerová." Uvítal je čokoládový Zmijozel, když se všichni tři dostali do jejich společenské místnosti. Jedno musela uznat. Večírky dělali fakt úžasný. "Nevěděl jsem, že si až taková kočka." Dodal a trochu se stáhl, když na něj jeho nejlepší kamarád hodil vražedný pohled. To samé udělala naše primuska.

S Ginny se následně vydali k baru. Dnes měli v plánu se pořádně opít. Hermiona sice byla na začátku proti, ale když si mladá Weaslyová něco vymyslí, je těžké jí odporovat.

"Zdravím dámy." Připlet se k nim později Blaise. Tím je také vyrušil z jejich debaty o Hermiony činnosti před jejím přilchodem. "Pojďte si něco zahrát." Vyzval je a táhl do chlapecké ložnice, kde na ně už cěkali; Překvapivě Ron s Harrym, Theo, Cory, Marcus, Pansy, Seamus, Dean a Draco. Rozhlídli se po místnosti a jediná volná místa byla vedle Rona a Draca. Ginny na nic neváhala a zaujala místo vedle jejího bratra a tak musela opět sedět vedle toho arogantního blonďáka.

"Tak co si zahrajeme Zabiny." Prolomila ticho rudovláska.

"Zahrajeme si flašku." Pronesl.

"To je, ale mudlovská hra. Odkud jí znáš?" Divila se kudrnatá (teď sice kudrnaté vlasy neměla) Nebelvírka.

"Moje tajné zdroje." Ušklíbl se.

"Na to, ale potřebuješ flašku." Prohlásil Dean. Blaise se znovu ušklíbl a vstal ze svého místa vedle Pansy a Theodora a vydal se ke své posteli. Ze svého nočního stolku vytáhl 3 lahve ohnivé wiskey a donesl je zpět do jejich kroužku.

"Kde si je k čertu vzal." Ozval se udivený Ron.

"Tajné zdroje Weasly." Posadil se. "Doufám, že všichni víte jak se to hraje." Podíval se na svoje herní kolegy, ale ani jeden nevypadal na to, že by věděl o co v téhle hře jde. "No dobře... jde o to, že ten kdo je nařadě otočí touhle flaškou a na koho flašku ukáže, ten plní úkol nebo odpoví pravdivě na jedu z otázek." Vysvětlil a zatočil flaškou, kterou před malou chvílí položil na zem.

•••••••

Seděli tam a hráli zhruba 2 hodiny, ale nikdo si zatím nestěžoval.

"Jsem unavená. Odnes si mě Draco." Řekla už skoro na mol Hermiona a doslova se ťápala a tiskla k Dracovi. Jemu se pomalu srdce zastavilo, když vyslovila jeho jméno. Líbilo se mu to. Tak jí jednoduše vzal do náručí a vlekl ze sklepení.

"Pusť mě. Jsem těžká." Protestovala, ale bylo jí to k ničemu.

"Ty a těžká?" Odfrkl si. "Vážíš 20 kilo i s postelí." A opravdu. Byla lehoučká jak pírko. Také se nechtěl zbavit výhledu na její výstřih, který jí byl teď dost vidět. Měla krásné tělo. Štíhlé dlouhé nohy, hubený pas, byla i krásná v obličeji to musel uznat. Kdyby to nebyla ta Grangerová, už by se s ním válela v posteli.

Donesl jí do skvěle uklizeného pokoje a položil jí na postel. "Nechoď prosím." Prosila ho, když už byl na odchodu. S křivým úsměvem její žádost vyslechl a vlezl si k ní do postele. Kdyby chtěl, měla by už oblečení dole. Musel se přemlouvat a to se mu dvakrát zhoršilo, když se k němu začala Nebelvírka tisknout. On, ale chtěl aby za jejich společnou noc nemohl alkohol, ale jejich vůle. Věděl, že mu nakonec podlehne, nevěděl však, že kdyby jí odchytil večer v knihovně, neprotestovala by. Jak už bylo řečeno na začátku. Líbil se jí už od třetího ročníku.

•••••🦋•••••

A je to tady!! Další kapitola. Omlouvám se, že mi to tak trvalo, ale nebyla jsem schopna tuto kapitolu nějak srozumitelně zakončit.

Názory <333