Dramione story - ve jménu lásky

17.

"Naše špinavá mudlovská šmejdka nedodržela svůj slib. Za to budeš pěkně potrestána." Dábelsky a zle se na ní Ron zasmál. Po chvíli ucítila palčivou bolest na tváři. Zhroutila se na zem. Další rána byla jeho nohou přímo do žeber. Už tu bolest ani nevnímala. Byla napokraji nevědomí. Jen cítila jak se jí rozlévá po celém těle.

"Nemáš na to snad co říct, ty šprtko?!" Vyplivl a opět do ní surově kopl.

"Kde je ten Ron, kterého jsem milovala?" Povzdechla si spíš sama pro sebe, ale bylo to dost nahlas aby jí zrzek slyšel.

"Ten už je dávno pryč. Vážně sis myslela, že jsem tě někdy miloval?" Uchechtl se. "Proč bych tě jinak podváděl. Tak se na sebe podívej, jseš jedna velká troska. Nikdo o takovou hnusnou šprtku nemá zájem. Crucio." Zamířil na ní hůlkou a Hermiona se začala opět topit v nekonečné vlně bolesti. "Kde je tvůj Malfoy teď co?" Opět se zlostně zasmál. "Avada Kedavra." Kletba která vyšla z Ronovi hůlky však nezasáhla Hermionu, ale třetí osobu. Byl to Draco. Hermiona se k němu i přes všechnu bolest doplazila.

"Ne, ne, ne. Draco vstávej prosím." Vzlykala mu na hrudi. Byl mrtví a ona se na to jen dívala.

"Hermiono probuť se. Je to jen sen. Jen zlý sen." Snažil se jí probrat z té noční můry. Zamrkala a otevřela oči. "Jsi v pořádku?" Pohladil jí po vlasech a prstem utřel jednu neposednou slzu stékající po tváři.

"On tě... byl jsi, m-mrtví. On tě zabil kvůli mě." Vykoktala mezi vzlyky.

"Už je to dobrý, byl to jen zlý sen." Přitáhl si jí do obětí. Nevěděl proč to dělá. Nikdy se neuměl moc dobře chovat, když vedle něj někdo brečel, ale objetí mu přišlo nejrozumější.

"O-omlouvám se, že jsem tě zbudila. Zapomněla jsem si dát utišovací kouzlo." Odtáhla se od něj a utřela uslzený obličej.

"Také se mi zdávají noční můry. Každý den, už od války." Povzdechl si.

"To je hrozné. Bereš bezesný spánek?" Vážně se na něj podívala.

"Beru to jako takový trest za to co jsem provedl." Pokrčil rameny.

"Ale ty jsi nic neprovedl. Nemusíš se za to trestat. Nezasloužíš si to." Zakroutila nad tím hlavou Hermiona.

"Myslím, že bys měla jít spát." Pousmál se a zvedl se z postele.

"Počkej. Mohl- mohl bys... mohl bys tu být se mnou. Prosím." S trochu stydlivým výrazem vzhlédla k jeho očím. Usmál se a vlezl k ní do postele. Chtěla si konečně lehnout, ale omylem se její hlava položila na jeho hruď. "O-omlouvám se." Rychle z něho slezla a otočila se k němu zády. Co to s ní dnes je?! Neumí říct jedinou větu bez koktání?

Draco se ušklíbl její nervozitě. Chytl jí za pas a přitáhl si jí k sobě. Nehodlal vedle ní jen tak ležet, anižby neležela u něho. Otočila se k němu čelem a zářivě se usmála. Lehla si mu na hruď, trochu se zavrtěla, aby se pořádně uvelebila a propadla říši snů. Tentokrát se jí nezdála žádná noční můra, ale její budoucnost, která zahrnovala dvě kralsné děti a milujícího manžela na jehož postavení byl sám Draco Malfoyi.

Draco teď využil jeho výborného umění Nitrozpytu a podíval se Hermioně na sen, který právě sní. Sám pro sebe se musel upřímně a od srdce usmát. Vypadali tam tak šťastní. Kéž by tohle opravdu cítil. Po nějaké době se také oddal říši snů. Jak již říkal- žádné noční můry. Bylo to jako, že když vedle něj spí tahle kudrnatá Nebelvírka, tak všechny ty zlé sny a vzpomínky už neexistovali.

•••••••

"Budeme ještě dlouho předstírat, že spíme nebo už vstaneme." Prolomil ranní ticho. Oba už byli dlouho vzhůru, ale ani jeden se nepokoušel přerušit ten klid.

"Děkuju, že si tu u mě zůstal." Překročila se tak, aby viděla přímo do jeho očí. Trochu se zachvěla, když jí prstem zandal jeden neposedný vlas za ucho.

"Ber to jako další omluva." Usmál se. Hermiona mu úsměv opětovala a vstala do koupelny. Zde vykonala ranní hygienu a vrátila se zpět do ložnice.

"Vstávej, příjdeš pozdě." Snažila se přimět blonďáka, který se ještě válel v její posteli. Žádná odpověď. "Vstávej. Dělej." Zamračila se. Opět nic. Pak jí napadl skvělí nápad hodný Blaise Zabinyho. Ušklíbla se vyskočila a skočila přímo na něj.

"Co to sakra." Zaklel. To už se, ale Hermiona válela vedle něj v záchvatu smíchu. "No počkej." Šibalsky se usmál. Svalil jí pod sebe.

"Ne prosím ne." Prosila, ale to na Draca neplatila. Jednoduše jí začal lechtat. Hermiona se pod ním svíjela smíchy a prosila aby přestal. Natáhla se vedle sebe a chytila první polštář který našla. Mrskla ho po něm a rychlostí kulového blesku vyběhla z ložnice. Před Dracem však neměla šanci. V jejich společence jí odchytil, ze zadu jí chytl za pas a zvedl do vzduchu.

"Teď už mi neutečeš Grangerová." Zasmeptal jí do ucha. Stáli tam spolu, Draco jí stále ze zadu objímal a Hermiona si to jen užívala.

"Nazdárek hrdličky." Pozdravil je příchozí usměvavý Blaise.

"Jak ses sem dostal Zabinny." Zakoulela očima Hermiona.

"Dracouš mi dal heslíčko." Usmál se a sedl si na křeslo.

"Ty si mu dal heslo?" Zamračila se a přetočila k Dracovi.

"Tys to taky dala Weaslyový." Ušklíbl se, když si všiml co má na sobě jeho krásná spolubydlící. "Jinak hezké pyžamo Grangerová." Na to se uchechtl i Blaise.

"To si mi nemohl říct, že to mám na sobě?" Ukázala při tom na svoje sexy pyžamo. "Ty taky neumíš spát v tričku." Bodla prstem do jeho nahé hrudi. Otočila se na podpatku a odešla do svého pokoje. Přitom nahlas zabouchla a šla se převléknout do uniformy.

"Takže..." ďábelsky se na něj usmál Blaise.

"Nepsali jsme spolu, jen vedle sebe. Měla noční můru a vzbudila mě, potom chtěla abych tam s ní zůstal a toď vše."

"Jasně, teď vše. Kdy si to přiznáš Draco. Tohle není normální. Pomohl bys a lehl by sis třeba k Pansy. Jasně že ne." Zakroutil nad tím hlavou Blaise.

"Jenže já nevím co to láska je jasný." Zařval na něj. "Nikdy jsem tohle necítil. Já nevím co to je někoho milovat."

"To ti, ale ona ukáže. Vždyť už ti to ukázala. Cítíš se s ní jako s nikým jiným. Záleží ti na ní víc než na sobě." Vysvětloval mu.

"Dobře. Možná jsem se do ní zamiloval, ale řekni Blaise, má tohle nějakou budoucnost? Ona mě milovat nikdy nebude." Tímhle jejich rozhovor skončil. Rozešel se do svého pokoje a převlékl se do Zmijozelské uniformy. Následně se společně s Hermionou a Blaisem vydali na snídani.

•••••🦋•••••

Omlouvám se za chyby, ale jsem vždy líná to po sobě číst a opravovat