Dramione story - ve jménu lásky

36.

Jejich kroky se rozléhali po celé délce Bradavického hradu. Byli však částečně utlumené, koledami a vánočními písněmi, které již po dobu jednoho týdne každému lezou na nervy. Tedy spíš naší hlavní Bradavické skupince, kteří se nebavili o ničem jiném než o hluku, ale také, jak stráví celý týden v poloprázdných Bradavicích.

Hermiona s Dracem jim ještě totiž neoznámila onu novinku, že tu vlastně na Vánoce nezůstávají. A to jedou již zítra... Nechtěli totiž kazit Blaisovu naladěnou náladu na Vánoční svátky. I když počítali s tím, že na ně bude i tak hodně naštvaný. 

Ples se totiž koná již zítra a to znamená, že zítra večer se všichni studenti, kteří odjedou slavit tento svátek se svou rodinou, domů. Proto je nevyšší čas na konečné vyslovení. Momentálně sedí v klidu u oběda, ale ani jeden z Dramione páru se nechce ujmout slova...

Normálně by to nebyl takový problém prostě říct, že změnili plány, ale tohle byl vzácný případ. Jednalo se totiž o překažení plánů Blaise Zabinniho, který jako obvykle bude hrát princezničku a bude uražený do nového roka. Taky, že na to včera Hermiona pilně trénovala svou řeč. Měli sice nakupovat šaty na ples, ale ona jedny sametově zelené dostala, od svého tajného ctitele v podobě svého milovaného přítele. 

"Blaisi..." Vyslovila ono jméno což zpustilo jeho i blonďákovu pozornost. "Neříká se nám to lehko, ale my tak trochu změnili plány ohledně Vánočních prázdnin." Omluvně se na Zmijozela podívala. Věděla, jak moc promýšlel a připravoval jejich i naše poslední Vánoce v Bradavicích. Bylo jí to líto, ale na druhou stranu si chtěla užít chvilky strávené s Dracem.

"Vlastně pro vás máme překvapení." Ujal se slova blonďák, načež se na něj Hermiona nechápavě podívala. Rozhodně nebylo překvapení, že se na ně prakticky vykašlali a odjedou si užívat někam jinam... "Nejdřív jsme chtěli být sami, ale dnes mi přišel dopis od matky. Říkala, že bychom mohli slavit Vánoce všichni na Malfoy Manoru." 

Hermiona nemohla být šťastnější. Budou slavit Vánoce všichni pohromadě a navíc se najde i chvilka na soukromí. Usmála se tak na Draca, který jí úsměv opětoval a poté i na Blaise, který nadšeně poskakoval na lavici. 

"Takže pojedeme všichni? Jako úplně všichni?!" Vykřikl nadšeně. 

I když se mu to nezdálo, mít ve svém domě i Nebelvírské - samozřejmě nepočítal Hermionu - tak mohli opravdu všichni zavítat na Manor. "Ano všichni. I Potter a Weaslyová." Pohledem zpražil zmiňované. Jejich vzájemné přátelství-nepřátelství bylo velice zvláštní, ale tolerovali se a to je hlavní.

Takže první bod na Hermioniném seznamu byl tímto odškrtnut. Zbývá jen blížící se ples, na který se musí hlavně psychicky připravit.

****

Už jen jedna hodina... Dvě hodiny do plesu. Už to tolik ani neřešili. Stala se z toho taková rutina a tudíž se nemuseli ani tolik stresovat s výběrem šatů nebo účesu. Všechny dívky - Ginny, Pansy, Lenka a Hermiona - se nasáčkovali do primusovských ložnic zatímco se chlapci sešli ve Zmijozelském doupěti. Dokonce i Harry se Seamusem a Deanem měli volný průchod do chlapeckých ložnic.

"Hermiono, hoď mi ten náhrdelník." Volala Ginny přes celou ložnici. Takhle to tady šlo už nejméně půl hodiny. I když se sešli již před dvěma hodinami, stále nestíhali a nervy z toho, že přijdou pozdě se stupňovali. Nejlépe na tom byla Lenka, která jako vždy zachovala chladnou hlavu a sama se svými myšlenkami se v klidu strojila. Tuhle schopnost jí silně záviděli.

"Nepleť se mi pod nohama Parkinsonová." Zařvala znovu Ginny, když přepadla přes černovlásčinu nohu tak blbě, že se nemohla postavit zpět na nohy.

"Tak máš dávat pozor kam šlapeš." Okřikla jí Pansy. Jednomu aby by z nich šlehlo...

Po pár krutých minutách se dívky dostali ze začarovaného kruhu chaosu a zakopávání. Zbývalo teprve třicet minut do začátku, pro ně ale pouhých patnáct a to ještě ani jedna neměla nic udělaného se svými vlasy a to je ještě ke všemu s Hermioninou hřívou práce na deset minut nejméně. 

Radši se na chvíli přesuneme do sklepení, kde je naopak hrobové ticho. Respektive si povídají o všem možném, ale oproti dívkám nevydávají skoro žádné zvuky. Jediný Theo s Dracem si vázali své drahé kravaty. Ostatní byli již připravení a chystali se na odchod. Měli na své doprovody počkat jako před každým plesem - tudíž před vchodem do Velké síně.

A opravdu, přišli mezi posledními. Bylo vidět, že jsou všichni na tento ples a celkově na Vánoční svátky opravdu natěšení. Samozřejmě počítali s tím, že jejich vzácné doprovody až na Deana se Seamusem, kteří šli spolu, přijdou pozdě. Ostatně stejně jako vždy...

Mezi tím, co pánové tupě čekali na dívky. V primusovských ložnicích div nezbořili celý hrad. Měli velice na spěch, ale už stáli před obrazem. Naposledy se podívali do zrcadla nebo upravili své šaty a společně se vydali k Velké síni. V uličkách hradu stále nacházeli studenty, kteří se také do sálu ještě nedopravili. Takže si mohli ulevit, že alespoň nepřijdou úplně poslední. 

"Hele, támhle jsou." Upozornil brýlatý chlapec všechny přítomné, když si všiml, že se dívky nacházejí již na schodišti. Vyrušil tak všechny z konverzace a všechny pohledy chlapců se posunuli na ony dívky.

Postupně se k nim došoustali a dostali se tak ke svým vzácným doprovodům. "Krásná jako vždy." Pošeptal Hermioně do ucha Draco a věnoval jí lehkou pusu na tvář. "Ty šaty ti moc sluší, ale příště ti dám radši něco, po čem si tě nebudu muset bránit." Naznačoval tím její velký výstřih a celkově šaty, které obepínali její křivky. 

"Děkuji za kompliment, ale kvůli tobě se převlíkat pětkrát denně nebudu." Sladce se usmála a vykročila ke dveřím Velké síně.

"No ovšem, že ne, ale pokud mě chceš vidět v Azkabanu, jak zmlátím každého, kdo se na tebe jen podívá, tak si klidně nos ty tvoje velké výstřihy." 

Milovala na něm tu jeho žárlivost, ale někdy to opravdu přeháněl. "Ale notak Draco. Nežárli tolik. Myslím, že každý ví, že patřím tobě poté co si omylem zapomněl použít utišující kouzlo na naší ložnici." Samozřejmě, že to byl jen omyl, ale omyl, který se Dracovi parádně hodil do krámu, po tom, co křičela jeho jméno, které se mimochodem rozléhalo celým hradem. Naštěstí si všichni profesoři také utišují své ložnice, ale tak, aby nemuseli poslouchat studenty o nočních vycházkách. Jediný chudák pan Filtch, který jako každý večer hlídal hrad a rozhodně její steny slyšel.

Draco se při vzpomínce na onen večer hrdě ušklíbl. Kouzlo na jejich ložnici nedal samozřejmě záměrně. Všiml si totiž jak se na ni posledních pár dní všichni dívají. A tak se prostě rozhodl, že vezme dění do svých rukou a dá všem najevo, že ona je jeho a nikoho jiného.

•••••🦋•••••

Moc moc se omlouvám, že mi to trvalo přesně 14 dní. Doufám, že jste ještě na tento příběh nezapomněli, ale v poslední době jsem toho měla celkem dost na práci. Nejen, že celkem logicky ještě studuji výšku a navíc bydlím v zahraničí, kde je to také úplně jiné než v ČR.

.