Dramione story - ve jménu lásky

16.

"Co teď máme?" Zeptala se Hermiona skupinky přátel.

"Hermiona Grangerová neví co máme teď za hodinu." Uchcechtl se Blaise.

"Nikdo není dokonalý Zabinny." Zamračila se na něj.

"Teď máme přeměňování a potom OPČM." Ujasnil jí Draco.

"Tak já si ještě nejdřív zajdu do knihovny." Oznámila a rozešla se směrem její oblíbené místo. Potřebovala si tam ještě vyzvednout nějaké knihy na bylinkářství.

"Ale, ale, koho pak to tu máme." Ozval se za ní velice známý hlas. "Naše malá mudlovská šmejdka." Uchechtl se.

"Nech mě na pokoji Ronalde." Štěkla a pokračovala v hledání.

"Takhle se mnou mluvit nebudeš." Přišel k ní a přimáčkl jí k jednomu z regálů. Přitom jí chytl pod krkem a přitvrdil stisk.

"Nech mě Rone." Šeptla jemným hláskem.

"Proč bych měl? Vím, že si to byla ty. Strapnila si mě před celou šolou a říkáš ať tě nechám." Zavrčel zkrs zaťaté zuby. Dívala se mu přímo do očí a neviděla tam ty jiskřičky tipycké pro starého Rona Weaslyho. Teď tam bylo prázdno. Byli ledové jako zmrzlé černé jezero. Nevyřazoval z jich žádný cit, láska. Prostě nic.

"Prosím pusť mě." Prosila ho, aby její krk už nechal být, jenže on stisk ještě víc zesílil.

"Kdo by to kdy čekal? Hermiona Grangerová - slavná válečná hrdinka teď žadoní o život." Zle se zasmál.
"Ještě se uvidíme Hermionko a pokud to někomu řekneš, tak ten tvůj hadí přítel schytá nemilou kletbu." Pustil jí a odešel z knihovny. Hermiona zalapala po dechu. Měla chuť brečet, tohle nebyl ten Ron s kterým se 6 let kamarádila. Teď, ale na pláč nebyl čas, už tak jde pozdě na hodinu.

••••••

"Jde je Hermiona? Měla by tu už být." Strachovala se o svou nejlepší kamarádku Ginny.

"Hej Weaslyová. Kde je Grangerová?" Zavolal na ní Draco. Jen myhla rameny a znamení, že nemá ponětí.

"Dobrý den. Mohu se zeptat kde je slečna Grangerová?" Pozdravila je profesorka a zároveň ředitelka McGonagallová.

"Omlouvám se paní profesorko." Ozval se její jemný hlásek ze dveří. Rozešla se rychlým krokem k volnému místu vedle Ginny. Měla trochu napuchlé oči od pár slz, který jí stekli, když jí její bývalí nejlepší kamarád škrtil. Také nějak musela zamaskovat obří modřinu na jejím krku.

"Jste v pořádku slečno?" Strachovala se o Hermionin stav paní profesorka.

"Ano." Pípla a vyndala si z tašky potřebné učebnice.

"Opravdu si v pořádku?" Optala se jí Ginny. "Pro Merlina. Kdo ti to udělal." Ukázala na ty modřiny na krku.

"Jen jsem se... bouchla." Vysvětlila.

"Tahle se člověk nebouchne Herm. Neumíš lhát." Pokračovala ve výslechu.

"Nech to být Ginny." Mával nad tím rukou a začala si zapisovat zápis. Draco z ní mezitím nespustil oči. Nevšiml si sice její modřiny, ale bylo mu jasné, že jí někdo ublížil a až příjde na to kdo, žádná podmínka pro něj nebude existovat.

Hodina skončila a Hermiona zdrhla ze třídy jako první, aby se vyhla výslechu jejich přátel. Rozešla se přímo do třídy OPČM. Draco si toho však všiml a vydal se hned za ní.

"Hej, hej počkej přeci." Volal na ní, když se rozeběhla ke třídě.

"Nech mě Malfoyi." Šťekla, když se posadila do své lavice.

"Co se stalo?" Přisedl si k ní.

"Do toho ti nic není." Opět si začala vyndávat potřebné pomůcky na dnešní hodinu.

"Kdo ti to udělal?" Vytřeštil oči, když si všiml té zmiňované modřiny.

"Jsem v pohodě." Odbyla ho. V tom se do třídy postupně hrnuli i další studenti.

"Byl to Weasly." Přetočil jí k sobě a zadíval se hluboko do jejích kralsných očí.

"Nech to být Draco." Už se jí opět hnali slzy do očí.

"Nechám toho, ale pokud ti to udělá ještě jednou, zabiju ho na místě." Palcem jí utřel slzu.

"Jo a potom by sis rovnou mohl zabalit do Azkabanu. Nestojím za to, aby si porušil podmínku." Obrátila pohled směrem k tabuli a učitelskému stolu.

"Pokud mi za to někdo stojí, jseš to právě ty Grangerová." Ušklíbl se a spozornil, když se u stolu objevil obraz profesora Sneapa, protože ten profesor prostě musí učit i po smrti. Hermiona se také usmála a poslouchala výklad učitele.

Po konci hodiny se chtěla Hermiona opět vypařit jenže jí v tom zastavila ruka na jejím zápěstí.

"Buť ve 12 v knihovně." Pošeptal a zmizel. Hermiona se podívala na hodiny, které ukazovali 11:45, takže měli volnou hodinu. Rovnou se tedy vydala do knihovny, protože věděla, že cesta tam je přes celý hrad.

Po chvíli došla před vchod do knihovny, kde nadále tu známou vůni starých knih.

"Jdeš pozdě." Upozornil jí hlas u stolu úplně vládu knihovny.

"O minutu později." Odfrkla si a sedla si vedle něj. "Takže, co si potřeboval?" Pohlédla na blonďáka.

"Chtěla si přeci naučit Nitrobranu a Nitrozpyt. A ty mě máš zase pomoct se sebezlepšováním, no ne?" Usmál se.

"Chytré, ale nedovolím ti se mi teď hrabat v hlavě, takže začneme s tvým sebezlepšováním." Výtězně se usmála.

"Tak tedy začni." Pokynul jí, aby začala s jejím vypravováním.

"Takže, tuhle jsem šla do-."

"Knihovny." Doplnil jí. Na to se zamračila.

"Ano do knihovny a našla jsem zajímavou knížku, donesu jí." Zvedla se ze židle a došla k jednomu regálu knih.

"A co ty a Draco?" Uslyšela od jednoho stolu nějaké dva holčičí hlasy.

"No teď se furt motá kolem té Grangerové." Odfrkla si jedna. Podle hlasu Hermiona poznala, že se jedná o Astorii.

"Neboj se, s ní nic mít nebude. Nepsali jste spolu náhodou?" U toho se Hermioně zastavilo srdce.

"Minulý rok. Nic to, ale nebylo. Je, ale tak sexy. Musím si ho získat zpět." Ušklíbla se. To už Hermiona nehodlala dál poslouchat, vzala knihu a rychlým krokem se vydala zpět ke stolu. Připadala si podvedená i když s tím hadem nic neměla. Navíc se to stalo před rokem a jí do toho nic není.

"Stalo se něco princezno?" Vyrušil jí z přemýšlení.

"Jsem naprosto v pořdádku." Na oko se usmála a posadila se opět na své místo.

"Dobře, tak můžeme začít." Vyzval jí.

•••••🦋•••••