Dramione story - ve jménu lásky

18.

První říjnový týden uběhl jako voda a studenti si opět hlásí na pondělní vyučování. To se také týká hadích a očích přátel, kteří si to štrádují na první hodinu lektvarů. Celá skupinka vešla do třídy. Opět se na ně umírali zraky ostatních žáků. Přeci jen se přes ten fakt, že se z těchto rozdílných kolejí, kteří se jen tak mimochodem již od začátku nenávidí, teď tvoří partu nerozlučných přátel. Všichni vlastně chtěli být součástí jejich sebranky, ale moc z nich nemělo tu možnost.

Hermiona za ten týden naštěstí nezaznamenala žádné další útoky na její osobu, jejím bývalým přítelem. Naštěstí. Vlastně na to žačínala pomalu zapomínat. Modřiny, jenž jí způsobil pomalu mizeli. Za to byla jen ráda.

"Dobrý den studenti." Pozdravil celou třídu příchozí profesor lektvarů. Horacio Křiklan. "Dnes budeme pracovat ve skupinkách. Otevřete si stranu 387 ve vašich učebnicích a začněte pracovat na nejůčinějším lektvaru lásky." Řekl tím jeho tipyckým úsměvem a pokynul studentům, aby začli pracovat.

Hermiona společně s Ginny obývali stůl společně s Pansy a Blaisem. Draco při jeho smůle schytal práci s Ronaldem.

"Bude zázrak, pokud se ti dva dneska nepoperou." Řekla jejich směrem Pansy. Bez dalších komentářů se dali do práce. Hermiona pořád ťakala pohledem k Dracově stolu, kde se pořád mračil na Rona, který mu opětovalal stejné gesto. U stolu s nimi seděl naštěstí i Theo, který zde byl jediný kdo na lektvaru pracoval. Také tu zajišťoval tu možnost přežití pro jeho nejlepšího kamaráda. Weasly proti němu sice neměl šanci, ale vidět ho v Azkabanu rozhodně nechtěl.

Všichni již měli lektvar hotový. U stolu Hermiony a spol. měli lektvar jak jinak než perfektní. To se, ale nedalo říct o stole Draca, který stále Ronovi propaloval díru do zad. Bylo mu moc dobře jasné, že to co se Hermioně stalo, udělal on. Chtěl mu za to utrhnout hlavu. Hlavně za to, jak se kvůli němu každý večer trápila. Copak nevidí, že lepší ženu si muž nemůže přát?

"Výborně slečno Grangerová. Skvělé jako vždy." Usmál se na Hermionu a zbytek stolu. Věděl, že většinu práce udělala ona. Pansy s Ginny a Blaisem vlastně vůbec nic nedělali, vlastně přemítali nad plánem JDHADD - jak dostat Hermionu a Draca dohromady. Naštěstí byla kudrnatá Nebelvírka tak zabraná do své práce, že své přátele vůbec neposlouchala.

Hodina skončila. Samozdřejmě i s pár poznámkami pana profesora na Dracův a Romulův účet. Vlastně jako každou hodinu. Skupinka se tedy vydala do Velké síně na oběd.

"Nechcete se potom projít k černému jezeru?" Zeptal se lvů Blaise než se ztihli rozdělit a vydat se každý vším směrem.

"Jo to by šlo." Potvrdila jejich pozvání Ginny. A tak se rozešli každý ke svému stolu a začli hodovat na skvělém obědu.

Hermiona se právě smála dalším Seamusovým a Deanovým hádkám přičemž jí do ruky vlétl kus pergamenu.

Přijď po obědě do staré učebny. Pokud o tom někomu řekneš, víš co se stane.

Její dobrá nálada byla rázem pryč. Věděla moc dobře kdo jí tohle napsal. Rozhlížela se po celé síni, ale nikde danou osobu nezahlédla. Potom co se všichni najedli, vydali se směrem k černému jezeru.

"Omlouvám se, ale zapomněla jsem na jeden úkol." Omluvila se Hermiona. Nečekala na odpověď a rychle se vydala směrem k té staré učebně věsťení z karet.

"Naše mudlovská šmejdka dorazila. Už jsem se bál, že budeš tak blbá a nepříjdeš." Zasmál se.

"Co po mě chceš Ronalde." Zamračila se na něho.

"Já ti něco řeknu šmejdko. Budeš dělat to co říkám nebo se ten tvůj blonďák nedožije zítřejšího dne." Ďábelsky se usmál. Drkl do jejího ramena a odešel z místnosti. Zde se Hermiona naplno rozbrečela. Bude muset plnit požadavky toho psichopatického blázna a něco jí říká, že to nebude nic pěkného.

Zbytek dne strávila Hermiona v knihovně. Moc se toho však nenaučila. Měla knížku otevřenou na jedné a té samé straně. Nedivila by se, kdyby jí měla vzhůru nohama.

"Hermiono tady jsi. Hledala jsem tě úplně všude." Vyrušila jí z přemýšlení Ginny.

"Vždy jsem v knihovně Ginny." Falešně se na ní usmála.

"Já zapomněla. Poslední dobou sem moc nechodíš." Na to se Hermiona musela opět zamyslet. Měla pravdu, teď zde netrávila ani zdaleka tolik času jako obvykle. "No nic, jdeme na večeři?" Přikývla a společně s rudovláskou se vydala do velké síně.

"Kam pak ses nám dneska poděla. Přišla si o Draca koupajícího se v černém jezeře." U stolu se opět všichni zasmáli. Hermiona se však jen jemně usmála a dál se dloubala v jídle.

"V pohodě?" Zeptal se jí blonďák, který si jako jediný všiml, že z ní není něco v pořádku.

"Ano, jen toho na mě je poslední dobou moc." Opět se usmála.

"Herm." Oslovil jí Seamus, který se k ní přiřítil od vchodu do velké síně. "Máte se prý zítra před obědem stavit u McGonagallový. Prej jí máte předat nějaký informační list." Pokrčil rameny a odešel k Nebelvírskému stolu.

"Pro Merlina. Vždyť jsme zapomněli udělat ten rozpis." Zděsila se Hermiona. Jak na to mohla zapomenout?! Zaklela si prsty do vlasů a s vystrašeným výrazem pohlédla na svého primusovského kolegu.

"Klid Grangerová. Uděláme ho dnes večer." Sklidňoval jí Draco.
"Co to děláš." Divil se, když ho vzalla za ruku a odváděla ho do jejich komnaty.
"Víš, že to vypadá hodně divně." Zasmál se, když už byli pryč z Velké síně. Hermiona ho však úplně ignorovala.

"Jak jsem na to mohla zapomenout." Zaklela a vlekla ho dál do jejich společenky.

•••••🦋•••••

Myslím, že byste se mohli na další kapitolu velice těšit😏