Dramione story - ve jménu lásky

25.

Po asi dvou hodinách temna, se Hermiona probudila na ošetřovně. Trochu pootevřela oči, ale hned na to uznala, jak pošetilý nápad to by. Do očí jí zasáhlo prudké světlo tak je radši hned zavřela. Druhý pokus o vrácení zpět do reality však úspěšně vyšel a Hermiona se mohla porozhlédnout kde se nachází. Zamrkala a až teď si uvědomila co se včera, respektive ještě dneska, přihodilo. Po chvíli jí také docvaklo, že její blonďák v tom zlém, ale reálném snu byl také. Porozhlédla se po místnosti až se zarazila u jednoho lůžka vedle ní, kde nehybně oddechoval. Kdyby se mu pravidelně nezvedal hrudník, tak by si myslela, že je už dávno po smrti.

Chtěla se pomalu zvednout, ale v tom jí zastavil hlas hlavní ošetřovatelky. "Nikam nechoďte slečno Grangerová. Musíte odpočívat." Řekla madam Pomfreyová a přiměla jí opět si lehnout.

"Co se stalo?" Zeptala se ještě s rozespalým hlasem.

"Vás a pana Malfoye zasáhla zatím neznámá kletba. Bohužel na tom pan Malfoy nebyl úplně nejlíp. Bojíme se, že to může trvat i několik dní." Hermionino srdce teď zasáhl úder. Bylo sice řečeno, že se vyléčí, ale co když to bude trvat několik dní? 

"Hermiono! Jsi v pořádku." Slétla se k ní Ginny, která když zaslechla, že se její nejlepší kamarádka probudila, málem svým jekotem zbořila Nebelvírskou společenskou místnost.

"Teď už nejspíš ano." Usmála se na ní hnědovláska a silně jí objala.

"Co se tam stalo?" Poukázala tím na moment, který se pře pár minutami odehrál. To se Hermioně zase vybavila vzpomínka na Rona. Opět se jí drali slzy do očí. On jí chtěl znásilnit?!

"To, to Ron. Chtěl mě znásilnit, ale potom tam vběhl Draco. Já, myslela jsem, že byl v bezvědomí a zbytek už víš." Osvětlila jí, co se dnes před obědem stalo.

"Nechápu, jak ti to mohl udělat." Ozval se Harry, který stejně jako Ginny, nemohl uvěřit, že by něčeho takového byl schopný. Vždy se jevil jako hodný a laskaví Nebelvír, ale teď...

"Já jsem to věděl." Prohlásil za nimi hlas Blaise, který tu chvíli za nimi stál a odposlouchával. Ginny s Hermionou na to zakouleli očima. Bylo jim jasné, že o tom co e dělo neměl ani páru.

"A co Malfoy?" Zeptala se po chvíli Ginny.

"On, on... zachránil mě." Uvědomila si Hermiona. Kdyby tam nepřišel, nevěděla by a ani by to nechtěla vědět, co by se s ní stalo. V tu se, ale otevřeli dveře z kterých vyšla vystrašená, ale stále elegantní lady Malfoyová.

"Může mi tu někdo říct, co se to stalo s mým synem?" Vyštěkla. Nevyváděla by tolik, ale před pár dny přišla o svého manžela. I když udělal mnoho chyb a díky němu se z jejího syna stalo to co teď je, ale přeci jen ho milovala.

"Uklidněte se paní Malfoyová." Snažila se jí zklidnit paní ředitelka. "Pan Malfoy bude v pořádku. Zasáhla ho neznámá kletba, ale zranění se hojí hodně rychle." Vysvětlila Minerva a bylo vidět, že si Narcissa trochu oddechla.

"Jak se to stalo." Řekla po chvíli, již klidným hlasem.

"To se zeptejte slečny Grangerové." Odbyla jí a opět s začala věnovat profesorce Pomfreyové. Paní Malfoyová se otočila na dívku, kterou před necelím rokem viděla ležet a svíjet se v bolestech na podlaze jejího Manoru.

Hermiona nasucho polkla. Věděla, že za to co se jí tehdy stalo, ona nemohla, ale její sestřička už ano. Podívala se na své přátele, ti pochopili její prosbu a s tím ať se uzdraví, opustili ošetřovnu.

"Vím co si o mě myslíš drahá, ale jako každá matka chci jen to nejlepší pro svého syna." Začala po chvilce trapného ticha, Narcissa a posadila se na židli k Dracově posteli.

"Jistě." Špitla. Nevěděla jak se má v tuto situaci chovat. Jestli má nechat minulost minulostí a přejít přes to nebo jí vyčítat to, za co vlastně ani nemohla.

"Omlouvám se." Pohlédla Hermioně zpříma do očí. Neviděla zde nic jiného, než upřímnou lítost jejího činu a lásku, kterou chová ke svému jedinému synovi.

"Za to vy nemůžete. Nebýt vás a tím, že jste řekla Pánovi Zla, že je Harry mrtví, přitom nebyl, jste zachránila nejeden život paní Malfoyová." Usmála se na ní Hermiona a Narcisse spadl kámen ze srdce.

"Drahá, říkej mi Narcisso nebo Cissi." 

"Jen pokud mi budete říkat Hermiono." Řekla a na její žádost se pustila do vyprávění toho, co se dnes stalo, už po druhé a věděla, že to nebude naposledy.

"Jaký vztah máš s mým synem?" Zeptala se po chvíli. Nevěděla teď co na to odpovědět. 

"Jsme přátelé." Řekla tak rychle jak jen mohla. Nemohla jen tak říct: 'no vlastně. Váš syn spí s mudlovskou šmejdkou. Já jsem do něj už od třetího ročníku zamilovaná a líbáme se na každém rohu'. Tohle opravdu říct nemohla. Ne, že by se snad bála, že by jí něco udělala nebo zakázala se s ním stýkat. Vlastně by to neřekla ani paní Weaslyové, kdyby stejný vztah jako má teď s Dracem měla s Ronem. Ron... to jméno jí automaticky dere slzy do očí. Pořád si říkala, jestli to co mu na začátku roku řekla bylo až tak moc přehnané, aby se musel takto odvděčit. 

"Ach tak... Já jen, že o tobě často v dopisech mluví." Řekla lhostejně. To Hermionu zarazilo ještě víc. On o ní psal svojí matce v dopisech? Mohla tahle Nebelvírka být snad dneska ještě zaraženější? 

"A co přesně o mě psal?" Zajímala se hnědovláska.

"Říkal, že mu pomáháš se sebezlepšováním. Nepsal sice jméno, ale podle toho co se tu stalo, usuzuji, že jsi to byla ty, kdo mého syna zlepšil k dobrému. Myslím, že bych ti měla poděkovat. Mě nikdy neposlechne, ale co by neudělal pro osobu, kterou miluje." To je fakt den. Nehledně na to, že na žádnou otázku, kterou si v hlavě Hermiona zodpoví, neví správnou otázku. Ale teď jí ještě matka její lásky řekne, že jí vlastně taky miluje.

"M-miluje?" Vykoktala nakonec. Opravdu jí teď zajímá nadcházející odpověď.

"Poznám, když je můj syn zamilovaný. Jen je tak tvrdohlavý, že mu chvíli trvá než si to uvědomí." Usmála se na ní paní Malfoyová a napila se svého šálku čaje, který jí přinesla jedna z ošetřovatelek.

"Omlouvám se Narcisso, ale myslím, že už půjdu." Jediné co teď potřebovala, bylo, zabavit se. Nejlépe samotným Blaisem Zabinim.

"Ale jistě. Dobrou noc Hermiono." Rozloučila se s ní Narcissa a Hermiona zamířila do Nebelvírské společenky, aby nabrala své kolejní spolužáky a zamířili rovnou do hadí chýše.

•••••🦋•••••

Tak vážení. Další kapitola je na světě. Dnes tu máme zajímavé setkání - vždy elegantní paní Malfoyové a Hermiony Grangerové. Já osobně mám postavu Narcissi v knihách i ve filmu ráda, takže jí i v mém příběhu udělám hodnou a tolerantní vůči Hermioně a jejím přátelům.