Dramione story - ve jménu lásky

32.

Hermiona byla se svou prací víc než spokojená. Celá Velká síň zářila do barev všech kolejí a všech možných odstínů duhy. Byla hotova možná i trochu předčasně, i když jí Draco moc nepomáhal, ale ona si uměla pomoc i sama. Zvětšila jí zvětšovacím kouzlem, na zem položila rudý koberec , který vedl od vchodu do velké síně, až po taneční parket. Síň byla vyzdobena do podobného stylu jako Halloweenský ples, jen s rozdílem, že tento ples měl vyzařovat jemnost a světlo. Přeci jen - pěti sté narozeniny se neslaví každý den.

"Červená, vážně Grangerová." Odfrknul si nad sladěním do lvích barev, což se zmijozelovi opravdu nezamlouvalo.

"Kdyby si mi pomáhal, mohlo by tady být víc zelené." Poukázala tím na zelené stromky, které lemovali cestičku na taneční parket.

"A korunky mají jakou barvu?" Objal jí zezadu a obmotal si ruce kolem jejího úzkého pasu. Asi si říkáte, na co korunka? Byl to výmysl paní ředitelky, že za celý večer bude vybrán nejhezčí pár na plese a zvolí se jako král a královna plesu.

"Mám. Ty se ale zbarví do barev koleje kam patříš." Otočila se k němu čelem a věnovala mu dětskou pusinku na tvář a vytrhla se z jeho obětí. Přešla ke krabici, kde se ony korunky nacházeli.

"Nasaď si jí." Pobídl jí s úsměvem blonďák.

"To nemůžu, jsou připravené na večer." Odložila korunku zpět na místo a krabici zavřela.

"Stejně to budeš ty, kdo tu korunku získá." Opět k ní přešel, ukazováčkem jí zvedl bradu, tak aby mu hleděla přímo do očí. Pomalu se naklonil a jemně si otřel své rty o ty její.

"Uvidíme." Přitiskla se znovu na jeho rty a dlouze a hluboce ho políbila. Myslela si, že se snad jeho rtů nikdy nenabaží.

Jediné co je přerušilo, bylo hlasité odkašlání osoby, stojící ve dveřích. "Snad vás neruším." Pozvedla obočí samotná ředitelka Bradavické školy a Hermiona se rychle a hbitě odstrčila od Draca. "Vypadá to tu dobře slečno Grangerová, věděla jsem, že se na vás mohu spolehnou." Tak nějak jí došlo, že za krásu Velké síně může zejména Hermiona a taky, že měla pravdu, zase... "Teď už ale běžte, ples začíná za necelou hodinu." Popohnala je. Nebo spíš - vyhodila je ven a Hermiona s Dracem se vydali každý svým směrem s tím, že si jí blonďák na plese najde.

****

Zbývala pouze čtvrt hodina a Ginny již vzorně čekala, až se její drahá nejlepší kamarádka uráčí vyjít z koupelny, kde se měla údajně převléknout a dolíčit, jenže už tam byla skoro půl hodiny a rudovláska ztrácela trpělivost "Pro Merlina Herm. Vypadáš naprosto dokonale."

"Já? To ty vypadáš úžasně." Ginny už byla nějaký ten pátek oblečená do jejích krásných růžových šatů, které náramně ladili k její škrabošce. Herm se díky své objemné sukni málem nevešla do dveří a důležité je podotknout, že toho začínala hnědovláska trochu litovat. Měla za to, že bude jasný střed pozornosti a pokud vůbec se na parket s ostatními tanečníky vejde.

"Ty šaty jsou opravdu... ohromné." Zhodnotila její červenou blůzu, jako kdyby Hermioně četla myšlenky.

Hermiona se zamračila, i když měla na jazyku stejná slova, ale slyšet to od někoho jiného, se jí úplně nezamlouvalo. "Děkuju." Přitakala s ironickým úsměvem a ze stolu si vzala svou černou škrabošku s rudými pírky po stranách. Také nezapomněla na její drahý náhrdelník od její maminky, který tak ráda nosila.

"Tak jdeme už?" Popohnala jí ven z ložnic do Nebelvírské společensky kde již nebylo ani živáčka. Všichni už poctivě vyčkávali u vchodu do Velké síně, kde mimochodem vzorně čekal i Nebelvírčin drahý doprovodem který přešlapával na místě a neustále si rovnal svou zeleno stříbrnou kravatu a zlepšoval jí k dokonalosti - jako by to bylo ještě možné. V tohle blonďák obdivoval svého nejlepšího přítele, který si s ničím takovým ani nedělal starost.