Dramione story - ve jménu lásky

29.

Dramione pár si to právě kráčí na snídani. Celou cestu jdou v tichosti, není třeba nic říkat, ale oba dva jsou nervózní. Zastavili se před vchodem do Velké síně, odkud bylo možné slyšet veselé brblání ostatních studentů.

"Můžeme?" Pobídl Nebelvírku Draco. Ta nic neodpověděla, jen nasucho polkla a stále se dívala na zavřené dveře. "Poslouchej mě." Otočil jí čelem k sobě. "Je mi úplně jedno co si o tom ostatní myslí. Důležité je, že jsme spolu." Pošeptal jí do ucha a objal kolem pasu. Hermiona si jen užívala jeho přítomnost. Cítila se s ním v bezpečí a ničím neohrožená.

"Můžeme." Odtáhla se od něj a sebevědomě se opět postavila na místo vedle něho. Chytl jí za ruku a otevřel hlavní dveře. Stejně jako včera, tak i dnes na ně všichni strhnuli pohled. Sál opět utichl. Bylo slyšet jmen štěbetání Mrzimorských a Havraspárských. Nebelvírští i Zmijozelští jen bezeslov koukali na scénu před nimi. Až to ticho nakonec přerušil Blaise, který si stoupl na stůl a začal tleskat a vyřvávat, že je dneska jeho šťastný den.

Draco si všiml Hermioniného vystrašeného obličeje a stiskl její ruku pevněji. Po tom trapném příchodu se, stále ještě s nalepenými páry očí na jejich zádech, dostali ke Zmijozelskému stolu, které obývalo část Nebelvírů.

"No tomu říkám příchod." Uchechtnul se Blaise, když seskočil ze stolu na lavičku. "No tak na co čekáš? Polib ji." Pobídl blonďáka a on mu na oplátku propálil díru do hlavy, jeho vražedným pohledem. Nebyl však proti. Podíval se na svou přítelkyni. Sám pro sebe se musel upřímně usmát nad takovým oslovení. Hermiona jeho pohled vycítila a začervenala se. Draco se opět ušklíbl a chytil jí bradu a otočil k sobě. Chvíli jí hleděl do očí a chystal se políbit, ale...

"Ahoj Grangerová, dnes ti to opravdu sluší. Stejně tak jako včera. Jseš opravdu krásná." Přerušil je hlas Marcuse, který se objevil za jejich zády.

"Vážně? A taky krásně zadaná. A krásně moje." Zamračil se na něj blonďák a přitáhnul si Nebelvírku blíž k sobě.

"A to je krásná pravda." Uchechtla se hnědovláska. Byl opravdu roztomilý, když žárlil a nebo byl na někoho naštvaný.

"Odprejskni Marcusi!" Vyplivl na něj v zápětí Draco a svým vraždícím pohledem ho odehnal zpátky na své místo. "Kde, že jsme to skončili?" Ušklíbl se na svou Nebelvírku a přitáhl si jí - teď už do opravdového polibku.

"No potěž koště. Na tohle si budu muset ještě chvíli zvykat." Promluvila Ginny a stále sledovala dva líbající se studenty, stejně jako všichni v jejich okolí.

"No to už by snad stačilo ne? Pokud si chcete navzájem vylízat ksicht tak ne před míma očima prosím. Děkuju." Odtáhl je od sebe Blaise a tak se od sebe nuceně odtrhli.

"A kde je vlastně Harry?" Zeptala se po chvíli trapného ticha Hermiona, načež se Ginny v očích zaleskly slzy a ona rychlostí světla opustila Velkou síň. Hnědovláska vyběhla ihned za ní a následovala jí až do dívčích umíváren.

"Co to mělo včera znamenat Pansy?" Zamračil se na svou černovlasou kamarádku Draco.

"No co je? Byli jsme opilí." Zvedla ruce do obraného gesta.

•••••••••

"Ginny, jsi v pořádku." Přispěchala k rudovlásce její nejlepší kamarádka a sevřela jí v obětí.