Dramione story - ve jménu lásky

9.

Po snídani se Hermiona, Ginny, Harry , Seamus a Dean společně vydali k hřišti shlídnout zápas jejich nových hadích přátel. Došli před hřiště, kde už čekal Zmijozelský tým na začátek zápasu.

"Ale podívejme kdo přišel." Všiml si jich Blaise a hned ukončil rozhovor s Pansy, která je prozatím nějak zabavovala.

Nebelvírští došli ke skupince hadů a každý do jednoho se usmáli. Bylo neuvěřitelné, že si tak rychle padli do oka a byli schopni zapomenout na časy, kdy se nenáviděli a začít úplně od znova. Hermiona očima pohlédla do jejich famfrpálového týmu hledajíc ty jeho modro-šedé oči. Netrvalo jí to dlouho, protože ten pár očí jí sledoval od doby kdy ji spatřil. Nepatrně se usmála a on ji úsměv opětoval. Stáli naproti sobě a dívali si do očí. Nikdo si jich nevšímal, protože byli všichni zabořeni do rozhovoru o jim tak známé hře.

"Chtěl jsem ti poděkovat." Prolomil to ticho. Hermionu tím zaskočil. Odkdy se Draco Malfoy omlouvá? "Včera si se za mě postavila a to mě vlastně skoro vůbec neznáš." Dokončil a tím taky zotpověděl důvod své omluvy.

"Odkdy se chováš takhle?" Ptala se ho. Furt to nějak nechápala.

"Jak jako?" Pozvedl s úšklebkem obočí.

"Ne jako namyšlený pitomec." Odpověďela a trochu se zasmála.

"Chci být lepší Grangerová." Odpověďel jednoduše. "Vlastně bych s tím potřeboval pomoct." Promluvil po chvíli a prohrábl si vlasy. Netušil co to s Hermionou provedlo. Vypadal u toho neskutečně sexy. Konečně nosil trochu rozcuchané vlasy a ne tunu gelu.

"Takže mě teď Draco Malfoy prosí o pomoc v sebezlepšování?" Zeptala se šibalsky a skousla si spodní red. To zase něco udělalo z našim blonďatým Zmijozelem.

"Řekl jsem aby si to nedělala." Zamračil se. Tohle gesto ho úplně vyvádělo z míry. Nebelvírka se sladce usmála.

"Nevím o čem to mluvíš Malfoyi." Řekla sladce.

"Takže mi pomůžeš nebo ne?" Zeptal se a přistoupil o krok blíž k ní. Byli od sebe pár centimetrů a oba dva chtěli tu mezeru přerušit.

"Pomůžu ti, ale pokud mě budeš štvát, tak se na tebe pěkně vykašlu." Odvětila a Draco se křivě usmál. Mohl to čekat, ale on už by ji dokázal zlepšit náladu.

"Já a štvát tebe?" Odfrkl si a u toho nasadil opět ten svůj malfoyovský úšklebek.

"Mohl by si začít čestnou hrou u famfrpálu. Věř mi, studenti to ocení." Opět se šibalsky usmála. Byl to pro ni u konverzace s Dracem normální úšklebek, který používala opravdu jen s ním. S ním byla celkové víc uvolněná a kašlala na pravidla.

"Já nepotřebuju podvádět Grangerová." Egoistický jako vždy. Hrálo Hermioně hlavou a zakoulela nad tím očima. Draco se k ní však opět přiblížil. To bylo pro kudrnatou čarodějku dost blízko na to aby úplně zšílela. Proto ze sebe vydala poslední kousek rozumu a postavila se na špičky. Lehce a svůdně si otřela rty o jeho tvář a vrátila se zpět. Byl skoro o hlavu větší a jinak by na něj nedosáhla. "Pro štěstí." Vysvětlila Dracovy. Ten byl ještě nějakou chvíli mimo.

"Odkdy je tvoje chabá pusa pro štěstí." Uchechtl se.

"Máš pravdu, s tvým talentem by si potřeboval něco víc." Teď se prozměnu usmála Hermiona a začala se přibližovat k jeho rtům. To stejné udělal Draco. Tak moc po tom teď toužil a ani si neuvědomoval, že právě stojí před famfrpálovým hřištěm.

"To bolelo Grangerová." To už skoro zašeptal, protože se mezi nimi utvořila ani ne deseticentimetrová mezera.

"Mlč." Okřikla ho. Chyběl už jen kousek od částečného naplnění jejich touhy, ale bohužel je přerušil pád Blaisového košťete. Nevšimli si totiž, že už je nějakou dobu opět pozorujou jejich někdy dost otravní kamarádi.

Rychle se od sebe odtáhli a podívali se na jejich čokoládového přítele jak spírá koště ze země.

"Ty to vážně musíš zkazit Zabinny." Okřikla ho Ginny zamračeným výrazem, z kterého jde občas strach.

"Kdyby si mi netřásla s rukou, tak by nikdy nespadlo Weaslyová." Odsekl jí na to Blaise. Ginny totiž samým nadšením třásla Balisovou paží a čekala, až se konečně políbí.

"Myslím, že bychom už měli jít." Přerušil je Marcus a zavelel k odchodu na hřiště. Hermiona ještě rychle pohlédla na blonďáka.

"Chyť zlatonku Malfoyi." Křikla na něj.

"To je moje práce Grangerová." Ušklíbl se a otočil k odchodu. Tak se opět rozešli každý svým směrem. Hermiona a její Nebelvírští a jedna Zmijozelka se posadili na tribunu a očekávali začátek zápasu.

Po chvilce čekání vyleťeli na hřiště dvě Bradavická famfrpálová družstva. Hermiona svým pohledem hned vyhledávala číslo 07.

Netrvalo dlouho a zápas začal. Mrzimor prohrával o 10 bodů a zlatonka ještě nebyla v dohledu. Najednou před Dracem prolétla malá zlatá kulička. Neváhal a rozletěl se za ní. K jeho smůle ho následoval i Mrzimorský chytač a potlouk, který je honil. Draco měl s jeho Nymbusem 2001 náskok, který si stále držel. Najednou ale zlatonka změnila směr a tak se chytači dostali na stejnou úroveň. Draco si na poslední chvíli všiml potlouku mířící přímo na něho. Na poslední chvíli se uhnul. Potlouk však zasáhl mladého Mrzimorského chytače, který z velké výšky teď padal dolů. Draco měl dvě možnosti. Buď natáhnout ruku a získat výhru pro jeho kolej. Nebo sletět dolů a získat si dobrý ohlas a alespoň část srdce jedné hnědovlasé Nebelvírky. V rychlosti se podíval na tribunu, kde spatřil tu hnědovlasou dívku. Usmála se na něj a on ihned věděl co udělat. Sletěl dolu a těsně před zemí odchytil padajícího chytače. Snesl se dolů a položil ho na zem. K němu se ihned zběhla paní ředitelka a madam Pomfreyová. McGonagallová si Draca zaměřila pohledem.

"Díky panu Malfoyovy má pouze otřesy mozku. Mohlo to být vážné." Řekla madam Pomfreová a přenesla chytače na ošetřovnu. Zápas byl u konce a díky Blaisově skvělé hře Zmijozel přeci jen vyhrál.

Mladý Malfoy opět přejel pohledem publikum a zadíval se do jejich hnědých očí. S úšklebkem pozvedl ramena a nasedl zpět na koště.

"To bych do tebe neřekl Malfoyi. Díky." Poděkoval mu za záchranu kapitán Mrzimorského družstva.

"Jo to jsme dva." Přiťakal Blaise. "Děláš to kvůli ní že jo?" Hlavou kývl směrem kde ona seděla.

"Proč bych to jako dělal kvůli ní?" Zalhal. Samozdřejmě že to dělal kvůli ní, ale také kvůli sobě.

"Myslím, že jseš v tom až po uši kamaráde." Zasmál se Blaise a Theo, který se před chvíli přidal se začal smát taky.

"Blaise má pravdu." Řekl. Draco se zamračil.

"Idioti." Zamumlal si pod nosem a slétl zpět do šaten, kde se převlékl a počkal na svoje otravné kamarády. Byl to jeden z důdodů proč si nechtěl přiznat své city k Hermioně. Díky tomu by získal slabinu, které by mohli všichni využít. Nehledně na to, že mu jeho city nikdy neopětuje, tak je radši ignoroval. To byla ale snad největší chyba co kdy udělal.

S Theem a Blaisem se potom vydali do hradu na večeři.

•••••🦋•••••

Dnes druhá kapitola!!! Si vás celkem rozmazluji. Ale je to za to, že jsem teď dlouho nebyla aktivní. Omlouvám se za chyby, ale občas mi nejde psát