Dramione story - ve jménu lásky

5.

Ráno se probudil první blonďatý Zmijozel. Trochu sebou cukl, když si uvjedomil, že na jeho hrudi stále pochrupuje ta kudrnatá primuska. Trhla sebou a sesunula se na postel. Ležela teď čelem k němu.

Z pohledu Draca

Je krásná když spí. Prstem jí odhrnul pramen jejích vlasů, které jí padali do obličeje. Trochu sebou cukla a něco zamumlala, ale spala dál. Trochu se poposunula a znovu se na mě natiskla. Vůbec mi to nevadilo spíš jsem si to užíval. Dokázal bych takhle ležet každou noc, ale ona by to asi nedovolila.

Po chvíli začala otevírat oči. Protáhla se anižby si všimla, že vedle ní někdo leží.

"Sakra." Zaklela a vyhoupla se do sedu. "Nestalo se to..." naznačovala, když si uvědomila kdo vedle ní ležel celou noc. Sikla. Bolela jí hlava, ale to se dalo čekat vzhledem k tomu co všechno včera vypila.

"Neboj se Grangerová. Jednou se to určitě stane." Trochu jí poškádlil. Zamračila se a hodila po něm polštář, který ležel nedaleko od ní.

"Jakto že tě nebolí hlava?" Stěžovala si, když si sedl. Díky tomu se mu sesunula peřina do půlky těla a ona měla výhled na jeho vypracovanou hruď. Na první pohled se do ní zamilovala. Mohla by na ní ležet pořád.

"Když žiješ 7 let s Blaisem, zvykneš si na to." Uchechtl se. "Vím, že jsem neodolatelný, ale měla bys zavřít pusu." Zamračila se a zmizela v koupelně. Šla ze sebe smýt kocovinu, která jí teď značně přemáhala.

Když už namalovaná a připravená vyšla z koupelny, nikdo už v jejím pokoji nebyl. Celkem jí to zklamalo. Zklamalo jí i to, že se včera večer nic nestalo. Nic si nepamatovala a jediné vysvětlení, které jí napadalo bylo tohle.

Připravéná v hábitu vyšla z jejího pokoje. Na sedačce se rozkládala mužská postava nejdřív se trochu lekla ale potom jí došlo, že její komnata zdílí i ten zatraceně sexy blonďák.
Právě si četl denního Věštce.

"Kolik je hodin?" Zeptala se a sedla si na křeslo naproti jemu.

"Jsi kouzelnice Grangerová." Připomenul jí anižby se na ní podíval. Zamračila se. V jeho přítomnosti jí vypadávali ty nejmenší maličkosti a nechala ho, aby jí poučoval což ona nenáviděla.

Bylo chvíli po 7 a to znamenalo, že právě začala snídaně. Už chtěla vyjít z jejich společenky, ale jeden mužský hlas jí zastavil.

"Pěkný hábit. Weasly bude štěstím bez sebe pokud tě takhle uvidí." Tím jí přivedl na myšlenky typu - co tím sakra myslíš a podobně.

"Jak jako, že-" zastavila se uprostřed věty a v tom si to uvědomila. Sklopila zrak na svůj hábit. Její košili zdobila zeleno stříbrná kravata a místo lvího erbu jí tam vysel erb hadí. "Ale notak." Zamračila se a vysvlíkla se z hábitu, který následně mrskla po Dracovy, který se na celou scénku pobaveně uškleboval. Zaplula do svého pokoje odkud po chvíli vyšla tentokrát v tom správném hábitu.
"Co tam furt čteš." Okřikla ho, když si všimla jeho postavy sedící na stejném místě.

"Můj otec zemřel. Jinak nic nového." Řekl nevzrušeně nad čím se musela Hermiona pozastavit.

"To je hrozné Draco." Trochu ho litovala. Přece jen smrt otce. Zná ten pocit. Také přišla o rodiče, ale oni jsou přeci jen ještě naživu.

"Děláš jako by ti to bylo líto." Odfrkl si. "Počkat. Ty si mi právě řekla jménem." Trochu se nad tím pozastavil. Jeho jméno znělo z jejích úst naprosto úžasně.

Protočila oči. "Jak se cítíš." Přeci jen ho litovala.

"Svobodně." Odpověděl a zvedl se z pohovky. "Myslím, že bychom měli jít." Podotkl a vydal se pryč ze společenské místnosti.

••••••

"Proč si včera tak rychle odešla?" Hned se do ní její zrzaví kamarád navážel.

"Byla jsem unavená Ronalde." Odsekla a posadila se na svoje optimální místo vedle Ginny. Nesnášela jak jí furt podezíral. Nejhorší to samozdřejmě bylo, ještě když spolu chodili. V tu dobu byl nesnesitelný. Obviňoval jí za to, že ho podvádí, když šla minulí rok pomoct prvňáčkovi s lektvary. Prvňáčkovi. Ano, byl to jeden z důvodů proč se s ním rozešla.

"No jasně unavená." Odfrkl si Ron. "A na co si potřebovala Malfoye." Provokoval jí a ona měla na mále aby hned nevyhouchla.

"On mi pomohl dostat se k. Nám. Na pokoj." Řekla s důrazem na slovo nám. Vzhledem k tomu, že byla úplně na mol a on byl jediný kdo znal jejich heslo, tak je celkem jasné, že mi pomohl. I když to je Malfoy.

Ginny s Harrym moc nevnímali. Měli silnou kocovinu a byli na smrt unavení.

"So dneska něco podniknout? Třeba bychom si mohli zajít do Prasinek. Jsme tu skoro měsíc a ještě jsme tam nebyli." Navrhla Ginny, když už měla Hermiona dojedenou snídani a chtěla už vstát od stolu. Dnes je přesně 20. Den školy a to také znamenalo návštěvu Prasinek studentů z pátého a čtvrtého ročníku.

"To je dobrý nápad." Souhlasila jsem stejně jako Harry s Nevillem, Seamusem, Deanem a Lenkou. Ron si jen odfrkl a sál se věnoval snídani.

"Dnes ne Grangerová." Ozval se hlas za nimi. "Dnes máme dozor na čtvrťáky a páťáky." Připomněl jí. Jak na tohle mohla zapomenout. V hlavě měla od rána naprosto vygumováno. Takže dnešní nedělní den s přáteli asi nevýjde.

•••••🦋•••••

Není to sice moc, ale doufám, že se vám to alespoň trochu zalíbilo. Příští kapitola bude o menším trapasu v Prasinkách.