Dramione story - ve jménu lásky

22

Sobotu vystřídala neděle a pokud jste si někdy mysleli, že je občas Hermiona nesnesitelná, tak by jste se z ní dnes zbláznili. Každý kdo na ní dnes promluvil s jakoukoli prosbou dostal dlouhé kázání o neslušném chování při vyrušení hlavní primusky z přemýšlení. Byla tak nervózní z jejího dnešního proslovu na téma 'Mezikolejní vztahy', že kdyby s ní nechodili její přátelé, narazila by tak tisíckrát do nějakého studenta nebo ještě hůř do zdi. Nejhorší na tom bylo, že už byl čas oběda.

"To zvládneš Mio." Uklidňovala jí Ginn, když si všimla jejího nervózního obličeje.

"Řekni tam o nás něco hezkého." Ušklíbl se Blaise.

"Dříve než začneme hodovat. Chtěla bych sem pozvat naší hlávní primusku, aby nám pronesla pár slov o jejím projektu na zlepšení Mezikolejních vztahů." Vyrušila je paní ředitelka McGonagallová.

Hermiona nasucho polkla a zvedla se z místo. Neunuklo jí pár povzbudivých vět, které na ní ještě před odchodem řvali. Sama se musela uklidňovat. Cítila se jako kdyby šla sama spáchat sebevraždu. Bála se strapnění před celou školou.

Vystoupila z řad kolejních stolů, kde na ni čekala usměvavá profesorka.
Postavila se na obvyklé místo paní ředitelky a zhluboka se nadechla.

"Mezikolejní vztahy." Začala svůj poučný proslov. "Nemusím vám ani připomínat jaké jsou vztahy převážně mezi Nebelvírem a Zmijozelem. Po staletí jsou tyto dvě koleje největšími rivali. Proto nás na začátku roku paní ředitelka pověřila úkolem na urovnání sporů mezi kolejemi. Za ten měsíc, který uplynul od začátku roku jsem se o nich naučila mnoho věcí. Nebudu lhát, zezačátku jsou většinou nesnesitelní. Je těžké je akceptovat, ale být jedním z nich je těžší. Všichni je totiž znají jen zpoza té ledové masky, kterou nosí. Ale zkusil se někdo za ty roky podívat i pod ní? Oni chtějí být hodní a dokázat to i vám, ale jak mohou, když je všichni vidíme jako slizké hady. Tím víc se to komplikuje, když je do toho všichni odsuzujete k bývalým smrtijedům. Ano... možná někteří z nich jimi byli, jenže já se zase ptám, zeptal jste se někdo proč se jimi stali? Každý udělal v životě nějakou chybu. Jenže válka je již minulostí a každý má právo začít žít znovu." Na chvíli si umlčela. "Jsem Nebelvír, modlorozená a ještě k tomu všemu Grangerová. A zastávám se tady těch, kteří neměli na výběr. Zmijozelvi možná nikdy nebudou vašemi hrdiny, ale už nechtějí být vašemi nepřáteli." Dokončila svůj dlouhý monolog a hrdě nadzvedla hlavu. Celou Velkou síní se rozpínal tleskot. Nechyběl ani Blaisův výjev, přičemž si stoupl na stůl a začal tleskat jak smyslů zbavený.

Hermiona rychle pohlédla k ředitelce její koleje, která byla z jejího dokonalého kázání ještě v tranzu. Jemně se usmála a hrdým krokem se vydala ke Zmijozelskému stolu. Chtěla dát jasně najevo, že se nestydí za to kdo jsou její přátelé.

"Udělala si na nás dojem Grangerová." Pochválil jí Theodor. Pansy i Ginny s Harrym přikývli.

"Dojala si mě lvice." Řekl Blaise a pomyslně si utřel slzu z oka.

Draco se na ní jen usmál, ale nic neodpověděl. Nečekala ani, že by jí mohl snad pochválit, ale trochu jí to mrzelo.

"No takže... zítra je zápas lvíčata." Usmál se od ucha k uchu Blaise. "Mám takový dobrý pocit že vyhrajeme."

"Nedělej si moc velké naděje Zabini. Náš chytača alespoň chytá zlatonku. Ten váš padající soupeře." Uchechtla se Ginny. Hermiona si je změřila pohledem. Už si delší dobu všímala, že se ti dva k sobě moc mají. Ne že by nebyla ráda, že si spolu rozumí, ale občas to vypadá jako kdyby spolu flirtovali. A ona- jako nejlepší kamarádka jejího přítele, nechce, aby se stalo něco, cěho by poté litovala.