Dramione story - ve jménu lásky

26.

Bylo to už týden co je Draco v komatu s neznámých důvodů. Za tu dobu se toho hodně změnilo. Hermiona prakticky netráví nikde hodně svůj volný čas, než u Dracovi postele. Ginny se pohádala s Harrym, kvůli tomu, že si myslí, že ho Ginny podvádí s Blaisem. To čokozmijozelovi hraje do karet. Ginny však s nikým kromě Hermiony nekomunikuje.

"Ale notak Ginny. Vše bude v pořádku. Znáš Harryho, nejdřív mluví a pak až přemýšlí." Uklidňovala rudovlásku Hermiona. To, ale moc nepomohlo, protože každý ví, jak byl tenhle pár zamilovaný.

"Jak si může myslet, že ho podvádím se Zabinim." Utírala si slzy. Nechápala,, jak si tím může být tak jistý, vždyť jsou kamarádi a rozumí si. To je jako by Ginny žárlila na Hermionu, že se objímá s Harrym. Přitom se ví, že to jsou nerozluční kamarádi, ale i tahle zmínka někdy klame. Kdysi to byli tři nerozluční přátele, u který si řeknete, že se nikdy nerozdělí. Opak je však pravdou a zrzaví člen - nyní již rozpadlého - zlatého tria, byl vyloučen ze školy čar a kouzel a možná teď lituje toho, že ho nepřeřadili rovnou do Azkabanu, protože jak známe Moly Weasleyovou - ta na to jen tak nezapomene a Merlin ví jestli se s tím někdy smíří.

"Budu upřímná Ginny. Nedivím se Harrymu, že si to myslí. Poslední dobou se nebavíš skoro s nikým jiným." To jí musela dát rudovláska za pravdu. Pro ni v tom však žádná láska nebyla, jen přátelství. A navíc se domlouvali na plánu JDHADD.

"Já vím Hermiono, ale v tom opravdu nic není. Jen si spolu rozumíme a to je vše. Ty víš, že miluji Harryho a jen Harryho." To jí musela dát za pravdu naopak hnědovláska, protože jejich vzájemné pouto je opravdu veliké a doufejme, že i nedobytné.

"Já vím, já vím. Ale dávej si na něj bacha. Jak znám Blaise, umí být hodně přesvědčivý. Ne, že by mi snad vadilo, že by si s ním něco měla, ale Harry je také můj nejlepší kamarád a já ho nechci vidět zničeného." Pohladila Ginny po vlasech a představovala si, jaké by to bylo vidět Harryho opět nešťastného, kdyby viděl jak jsou Ginny s Blaisem šťastní.

"Neboj Mio." Po dlouhé době se usmála. Uvidíme jestli tento slib dokáže dodržet...

•••••••••

Hermiona opět seděla u své kupy knížek a úkolů, které poslední týden dělala pouze na jednom místě - na ošetřovně. Udělala si z toho tady takovou soukromou knihovnu a pracovnu zároveň. Většinou vynechávala obědy a hned po vyučování. Tak moc jí chyběl. On a i to jeho nesnesitelné ego. Občas, když si četla, tak četla nahlas a dělala jako by byl vzhůru. Jejím přátelům to připadalo divné, protože ani Blaise tady nebyl tak často, ale ona to neřešila. Teď však nechtěla jen sedět a přihlížet. Zvedla se a dohrabala se k jeho posteli. Lehla si vedle něj a hlavu si položila na jeho hruď. Poslouchala tlukot jeho srdce, což jí uklidňovalo. Po pár minutách však usnula a oddala se říši krásných snů.

•••••••••

Pozdě v noci se po dlouhém týdnu blonďák konečně probouzí s domněnkou, že vše co se ten večer odehrálo byl jen sen. Když se však rozkoukal, zjistil že se nachází na ošetřovně. Přejel mu mráz po zádech, když si uvědomil, jak by na tom mohla být Hermiona. Trhl sebou a v ten moment zjistil, že zmiňovaná kudrnatá Nebelvírka leží a spokojeně oddechuje na jeho hrudi. Musel se pousmát nad nejen její krásou a roztomilostí. Ale i její nečekanou přítomností.

Chtěl se posadit, ale tím jak sebou trhl vzbudil i Hermionu. Ta se také rozkoukala, ale byla tak unavená, že ani nevnímala z jakého důvodu se probudila.

"Dobré ránko princezno." Zašeptal jí s úšklebkem. Hermiona sebou trhla a vyšvihla se do sedu.

"Jseš vzhůru?" Vymňoukla nakonec. Byla velice zaskočená. Přitom každý den doufala, že se vzbudí.

"Jak dlouho jsem byl mimo?" Zeptal se jí blonďák a promnul si obě oči.

"Týden." Trochu se zarazil. Ano, čekal že to byli třeba dva dny, ale celý týden?!

"To jsem ti tak chyběl, že u mě spíš i když jsem mimo." Uchechtl se Zmijozel.

"Ne, chyběl mi druhý primus a také doprovod na ples." Sladce se na něj usmála a byla pyšná, že dokázala v takovém spěchu něco vymyslet.

"Stalo se tu mezitím něco o čem bych měl vědět." Pozvedl nepřítomně jedno obočí a trochu sikl, když se chtěl posadit, ale bolest v jeho hrudníku mu to nedovolila.

"Divil by ses kolik se toho zatím stalo." A měla pravdu... nejen vyloučení Ronalda, ale také spor mezi Ginny a Harrym o kterým ví celá škola a je to momentálně hlavní téma všech diskuzí. Nehledně na ruch, který přinášejí přípravy na nadcházející ples, který se koná za tři dny. Respektive už za dva. "Vypij to." Podala mu jednu z lahviček s lektvary, které jí dala madam Pomfreyová, kdyby se náhodou vzbudil a ona tu nebyla.

"Co je to?" Zamračil se na lahvičku a následně i na Hermionu.

"Lék." Odpověděla jednoduše a vrazila mu jí do ruky. Draco ho s pár dalšími protesty přeci jen vypil a následně zapil dýňovým džusem. "Děkuju." Řekla z ničeho nic po chvilce trapného ticha.

"Za co?" Divil se.

"Zachránil si mě. Kdyby si nepřišel, nejspíš by mě znásilnil." Slabě se usmála a zarazila pohled o podlahu. Draco si v tu chvíli opět vzpomněl jak jí viděl, ve spodním prádle, rozklepanou sedět na zemi přičemž ji ten zrzavej bastard líbal.

"Už se nezlobíš?" Narážel tím na jejich hádku, která vznikla těsně před tím incidentem.

Hermiona jen zakroutila hlavou a zvedla se z židle.

"Kam jdeš?" Zamračil se na ní Draco.

"Myslím, že bych už měla jít. Nesmí nás tu nikdo vidět spolu." Opět se slabě usmála a začala si balit své věci do tašky.

"Kolik je hodin?" Zeptal se a tím zastavil její pohyb.

"Za chvíli 3 ráno." Odpověděla a strkala do tašky svou poslední knihu bylinkářství.

"Nechoď nikam." Řekl tónem, který nevyzněl jako prosba, ale spíš jako rozkaz.

"Proč?" Uchechtla se Nebelvírka.

"Je to tvůj úkol vzpomínáš? A navíc by se mi mohlo něco stát." Řekl lhostejně. Hermiona protočila očima a přešla k jeho lůžku. Odložila si tašku vedle postele a lehla si vedle něj.

"Hodná holka." Usmál se a přitáhl si jí blíž. Hermiona se k němu přitulila a zavřela oči. Byla k smrti unavená. Vlastně nevěděla jestli by do jejich komnaty vůbec došla.

"Spinkej šípková růženko." Řekla již duchem nepřítomná hnědovláska. Draco nic neodpověděl protože slyšel jak u něj usíná jeho krásná Nebelvírka.

•••••🦋•••••

Omlouvám se za malé zpoždění, ale dostala jsem nový mobil a chvíli mi trvalo než jsem si na to zvykla. Teď ale přicházím s o něco kratší kapitolou, ale alespoň máme Draca opět vzhůru.😁👍😀 Omlouvám se za chyby