Dramione story - ve jménu lásky

28.

A je to tady... den na který každá dívka i pár zastánců mužského pohlaví čekalo. Ples byla na Bradavické škole nezvykla událost. Jediný co kdy byl. bylo v jejich čtvrtém ročníku na počest tří šampionů - respektive čtyř. Od té chvíle co se Draco znovu probudil, moc neodpočíval. Nemluvíme teď o té noci, která se odehrála vlastně ráno, kdy se Draco konečně probral. Mluvíme tady spíš o jedné kudrnaté Nebelvírce, která díky stresu z příprav na onen ples byla opravdu nesnesitelná. Možná ještě víc jak tenkrát při tom proslovu o Zmijozčslké koleji. Teď však zbývala necelá hodina do začátku plesu a vše bylo perfektní. Po stranách velké síně se tyčili pavučiny s umělími pavouky. Pod nimi se vznášeli levitující stoly s jídlem s Halloweenskou tématikou. Uprostřed - nyní již vyklizené síně stál taneční parket před kterým se nacházelo pódium pro kapelu, která byla na tento večer pozvána.

Velkou síni necháme Velkou síní a přesuneme se do jedné Nebelvírské a Zmijozelské ložnice, kde se dva naši hlavní hrdinové snažili nacpat do jejich kostýmů.

"Vypadáš naprosto dokonale." Pochválila Hermionin vzhled její rudovlasá kamarádka. Když se podívala do zrcadla, musela se pro sebe usmát. Její zlaté objemné šaty jí skvěle padli. "Ještě dokončím ten drdol." Dodala a opět se začala věnovat, teď už jejím celkem poddajným vlasům. Mohla by sice vytáhnout hůlku a pár mávnutími by měla hotovo. Ale co by to bylo za předplesovou zábavu, kdyby to nedělala ručně.

"Vypadá to skvěle Ginny. Děkuju." Zářivě se na ní usmála. Opravdu se cítila jako kráska, která čeká na svého prince. "No páni Ginny." Vydechla, když se otočila. Opravdu vypadala jakoAriel z té mudlovské pohádky. "A jak to teď vůbec jde s Harrym?" Změnila téma.

"Vysvětlila jsem mu to a nejspíš to pochopil." Lehce a s trochou nevidomosti se usmála. "Ale to je jedno. Už teď máme zpoždění. Tvůj princ už na tebe čeká." 

"Jdi na před. Já musím ještě něco najít." Řekla jí. Rudovláska jen přikývla a zmizela z jejich ložnice. Hermiona přešla ke svému kufru odkud vytáhla černou krabičku. Otevřela ji a vytáhla z ní krásný zlatý řetízek ve tvaru srdíčka, které dostala od maminky těsně před tím, než jim vymazala paměť. Nádherně jí ladila s šaty a ona se mohla, již spokojená vypravit k Velké síni.

•••••••••

"Neboj Dracoslave. Ona příjde." Strčil do blonďáka loktem, Blaise. 

"No podívejme kdo jde." Teď pro změnu strčil do Blaise Draco. Ze schodů totiž zcházele jedna rudovlasá lvice. V jeho čokoládových očích vypadala naprosto úžasně. Sledoval jí do té doby dokud se nepřidala k Potterovi a nevypravili se společně k partě Zmijozelů.

"Kde je sakra Grangerová." Zamumlal nevrle.

"Myslím, že by ses měl otočit kamaráde." Pobídl ho Blaise. Otočil se. Byla to ona. Zastavil se mu dech při pohledu na její krásu. Scházela schody jako tehdy na vánočním plese. Teď však byla ještě krásnější. Všechny přítomné pohledy patřili jí, ale ten její patřil pouze blonďákovi, který nebyl schopný slova, natož nějakého pohybu.

"Vypadáš..." Vyklouzlo z něj, když došla k jejich sebrance.

"No, myslím, že bychom už měli jít." Promluvil Blaise spíše k páru Thafné a Hanny. On sám vzal svůj doprovod a zavítal do Velké síně. Teď tam zůstali stát jen oni dva.