Dramione story - ve jménu lásky

37.

"Tohle bude jízda." Všichni byli po plesu unaveni, ale Blaise v sobě stále nacházel povzbuzení. A to takové, že tímto oficiálně začíná jejich týdenní pobyt na Manoru. Momentálně se nachází před branami sídla Malfoyů a se svými kufry, čekají na domácího skřítka - který je mimochodem dobrovolně zaměstnán, jinak by bylo zle... a to hodně zle. Hermiona se totiž umí hádat s kýmkoliv, neúnavně klidně hodiny. Všichni dobře známe její nadaci pro svobodu domácích skřítků, která si po válce vede výborně.

"To už jste tady." Přivítala je místo pozdravu osobně paní Malfoyová. S úsměvem na tváři jim vyšla naproti. "Musíte mít všichni hlad, večeře bude za pár minut." Oznámila jim. "Rozdělte se nějak do ložnic, rozhodně vás do ničeho nebudu nutit."

Přejela všechny pohledem, který nakonec zastavila na Nebelvírských. Stále nevěděla jak se má zachovat a oni nevěděli totéž. Jedině Hermiona mohla tvrdit, že je jí její přítomnost velice příjemná.

"Myslím, že by bylo dobré se znovu představit." Prolomila ticho Narcissa.

Harry s Ginny si nejdříve oplatili významný pohled, ale následně oba přijali nabízenou ruku lady Malfoyové. "Jsme rádi za pozvání paní Malfoyová." Usmála se na ni Ginny

"Říkej mi Narcisso nebo Cissi drahá." Cítila se totiž až moc stará, když od všech slýchala oslovení paní Malfoyová. "Teď se prosím odeberte do svých ložnic." Prakticky je vyhnala ze zahrady rovnou do Manoru, kde opravdu stál jeden ze skřítků, který jim mile rád ukázal cestu do svých pokojů. Je asi jasné, že Draco sdílel svůj pokoj s Hermionou. O něco dál ložnici obývala překvapivě Ginny s Pansy a dále tu byli zbívalý Zmijozelové a jeden Nebelvír, kteří si vzali třílůžkový pokoj s oddělenou postelí samozřejmě.

"Máte to tu hezčí než minule." Prohlásil s úžasem Harry při pohledu na krásně vyzdobenou hlavní halu, respektive i celý dům. Bylo vidět, že si s tím Narcissa dala záležet a díky tomu to tu vypadá mnohem útulněji než kdy před tím.

****

"Šťastné a Veselé!" Tomu se říká probuzení... na co čekat až se každý člen Manoru probudí, když může vtrhnout do všech ložnic a s hlasitým šťastné a veselé všechny probudit, že? Nejhoršího reagování se mu dostalo logicky u dívek, které ho div neroztrhali na kusy, jenže on je teď o dům dál, že... "Vášnivá noc?" Ušklíbl se na Draca, který se snažil jakkoliv zakrýt přikrývkou nahé tělo jeho přítelkyně, zatím co je Blaise s podepřenou bradou s úsměvem sledoval.

"Taky ti přeji dobré ráno Blaisi." Snažila se zachovat jistou důstojnost, Hermiona, ale zamračený obličej nijak neskrývala.

Draco mu, ale stále propaloval díru do čela, když se prostě nechtěl hnout z místa. "Padej Blaisi." Zavrčel na něj, ale když i tohle nepomáhalo tak ho prostě a jednoduše nohou doslova odkopl z postele.

Blaise se rychle vyhrabal na nohy. "Ta dnešní mládež." Zakroutil hlavou.

"Co to máš do prdele na sobě." Zhrozil se nad jeho nočním úborem, jelikož opravdu vypadal snad hůř než Voldy v noční košili, v tom jeho tričku se sobem a kalhotami jako kdyby je vyblil jednorožec a vše doplňovali krásné červené papuče do tvaru santovi čepice.

"Ty vážně neumíš být milej, ani na ty Vánoce." Uraženě se otočil na podpatku a nezapomněl ani pořádně zabouchnout dveře.

Draco zakroutil očima a pohledem spadl na Hermionu, která se jasně usmívala. "Má pravdu." Ušklíbla se. "Veselé Vánoce Draco." Políbila ho dlouze na rty, načež se překulila tak, aby byla celým svým tělem položená na něm.

Na chvíli se odtáhl aby mohl i on mluvit. "Veselé Vánoce Grangerová."

"Jdu do sprchy." Ohlásila asi po patnácti minutách, co se spolu ještě váleli v peřinách. Zvedla se z postele a veselým krokem si to štrádovala do koupelny. Draco ještě chvíli sledoval jak se její nahé tělo vzdaluje a když nechala pootevřené dveře, neváhal ani vteřinu a vydal se stejným směrem.

****

"No páni." Vykřikl z ničeho nic Blaise. "Děkuju mopsíku, to jsem si vždycky přál." Radoval se, když konečně rozbalil svůj první dárek v podobě obřího plyšového jednorožce, z mudlovského světa překvapivě.

"Tak, teď jsem na řadě já." Zvolala najednou Ginny a vrhla se po svém vybraném dárku. Hned jak roztrhala balící papír, věděla, že je to od Harryho a ihned se jí na tváři objevil smutný úsměv. Vytáhla červeně zbarvenou knihu s velkým nápisem 'Harry&Ginny'. Opravdu jí to donutilo zadržet slzy, ale dlouho nevydržela, když otevřela hned na první stránku, kde byli vyobrazeni hned v jejím prvním ročníku.

Bylo to velice dojemné a bolestné pro oba Nebelvíry. "Děkuju Harry." Pípla nakonec, odložila knihu vedle sebe a objala svého přítele.

"To je tak dojemné." Odfrkl si Blaise. "Jdeme dál." Vzal do rukou další dárek, který byl jmenován na adresu jedné kudrnaté čarodějky, která se právě opírala o svého blonďáka. "To je pro tebe, Hermelíno."

Hermiona s úsměvem dárek převzala a s hlasitým díky začala pomalu rozvazovat uzlíky. Vykulila oči a nadšeně začala vytahovat krásný smaragdový náhrdelník. Tvořilo jej krásné zelené srdíčko zdobené pravým zlatem. Již od pohledu se zdál velmi drahý, ale co čekat od rodu Malfoyů, že?

"Draco... ten je... nádherný." Vydechla. Předpokládala, že je právě od jejího přítele, protože, kdo jiný by jí dával náhrdelník se smaragdovým srdíčkem uvnitř.

Když nad tím tak přemýšlí, tak je to první dárek, který od něj dostala. Tedy pokud nepočítáme růže které se z čista jasna objeví každý týden v její ložnici.

Přejela po něm prstem a otočila se směrem k Dracovi. "Pomůžeš mi prosím?" Zamrkala na něj jak panenka. On s úsměvem přikývl, odhrnul její bujnou hřívu z krku a připnul náhrdelník. "Děkuju." Zašeptala, ani nečekala na odpověď a polapila jeho rty těmi svými tak jemně, že se pod tím návalem blaha, málem rozplynul.

"Takže má Draco opravdu tu dobrou stránku." Ušklíbl se Blaise. Na tohle přesně čekal. Až se konečně ukáže, že i Draco Malfoy dokáže ukázat svou tvář pod tou ledovou maskou. Jsou jen dvě osoby, které ji měli možnost zahlédnout. A to Narcissa - logicky, a Hermiona.

"Nemám." Zavrčel zamračeně.

"Ale ano má..." Pohladila ho po tváři jeho Nebelvírka. "Jen jí neukazuje." Pousmála se.

"No to už by snad stačilo." Zamručela pro změnu Ginny, která - i když jim fandila všemi deseti, což se mimochodem změnilo až teď, kdy si uvědomila, že její nejlepší kamarádka nebyla nikdy šťastnější - byla dost unavená a hlavně hladová. "Dárky počkají, teď se všichni půjdeme najíst." Oznámila, ani nečekala na nějaké souhlasné či nesouhlasné hlasy, prostě odešla do kuchyně....

•••••🦋•••••

Já vím já vím... trvalo mi to hodně hodně dlouho. Ale dočkali jste se no ne? Nejen že mám nějaké ty těhotenské hormony, ale ještě ke všemu se mám rozbila nabíječka do počítače a jelikož já píšu kapitoly jen na počítači, tak to bylo celkem těžké.