Dramione story - ve jménu lásky

27

Bradavicemi se nyní rozléhal klepot podpatků. To když se - vždy elegantní - Narcissa Malfoyová vydávala každé ráno navštívit ošetřovnu. Otevřela dveře a opatrně je zase zavřela aby nevzbudila svého syna. Nedává to smysl, že? Měla by spíš naopak bouchat a ječet do všech stran aby se konečně vzbudil. Tentokrát, ale nechtěla vzbudit krásný pár, který ležel ve společném obětí na onom lůžku.

"Narcisso? Omlouvám se, usnula jsem tady." Omluvila se Hermiona jakmile se probudila.

"To nic drahá, ale myslím, že by si už měla jít. Trávíš tu všechen svůj volný čas." Mile se na ní usmála.

"Ale Draco už je vzhůru." Teď se prozměnu usmála Nebelvírka a lehce potřásla Dracovím ramene, aby se vzbudil.

"Matko?" Divil se, když otevřel oči.

"Díky Merlinovi, že jsi konečně vzhůru." Vydechla Cissa a pevně objala svého jediného syna.

"Pokud nechceš, abych byl mimo znovu, tak by si mě měla pustit." Usmál se na ní a Narcissa trochu stisk povolila.

"Jseš v pořádku?" Zhrozila se, když viděla, že je bledší než obvykle.

"Nic mi není." Snažil se jí odehnat, ale marně. V tu se dveře znovu rozrazili a v nich stála celá jejich sebranka v čele s paní Pomfreyovou.

"Dobré ráno šípková růženko." Usmál se na něj Blaise a přejel Hermionu, která stála opodál a dělala, že neexistuje. Sám pro sebe se usmál, když si začala opravovat sukni. Došlo mu, že se to v noci něco stalo, není přeci blbej, že jo?

"Pane Malfoyi. Díky Merlinovy, že jste vzhůru. Dnes však musíte ještě odpočívat. Můžete se přemístit do svého pokoje. Slečno Grangerová, doufám, že se o něj postaráte." Hermiona přikývla. V závěru byla i ráda, že ho bude, alespoň jeden den moct komandovat.

"Děkuji Hermiono, pokud budeš s čímkoliv potřebovat pomoct, jsem tu." Usmála se na Nebelvírku.

"Ale jistě Narcisso." Úsměv jí oplatila. Nevnímala zaražené pohledy od skupinky Zmijozelů a Nebelvírů a už vůbec ne Draca, který byl zaražený asi nejvíce. Přeci jen se za tu dobu s Narcissou hodně zblížili. Ona sama něco málo zjistila o jejím kolegovi, které by z něj asi nikdy nevymáčkla.

"Vy dvě? Jak?" Vymáčknul ze sebe nakonec bloďák. 

"Za tu dobu, kdy si byl mimo, jsme se s Hermionou sblížili. Seděla tu od rána do večera stejně jako já." Hermiona se začervenala studem. Draco si jejího pohledu všiml a sám pro sebe se ušklíbl. 

"Myslím, že bychom už měli jít." Řekla hnědovláska nakonec a sbalila si svých pět švestek a společně s ostatními vyšla z ošetřovny. Musela však ještě čekat na Draca, který se ještě loučil se svou matkou.

"Grangerová počkej." Volal na ni. Hermiona zakoulela očima a počkala až se k ní s jeho šnečím tempem doplazí. Nechtěla se s ním nějak moc dávat do řeči, ne po tom co Narcissak řekla. 

"Dělej, nemám na tebe celý den." Odfrkla si, to už byl ale blonďák u ní. Pravda, ale byla, že jí chyběl a to sakra moc. Nejen jeho velké výhody, ale dokonce i jeho, někdy nesnesitelná povaha.