Dramione story - ve jménu lásky

7.

"Myslím, že bychom už měli jít." Řekla a podívala se na svého kolegu. Už tam seděli dost dlouho a už byl čas odvést ty spratky z nižších ročníků zpět. Tak je alespoň nazýval Draco.

"Doufám, že se zítra příjdeš na zápas." Zastavil je Blaise. Hermiona se usmála a pokračovala i se Zmijozelem dál.

"Kde je Johnson!!" Zavolal do davu Draco, když už skoro všichni čekali před vchodem do Prasinek.
"Hej ty!" Ukázal na jednoho studenta z Nebelvíru. Ten na sucho polkl. Draco se ušklíbl, furt z něj měli strach a to se mu líbilo. "Dojdi po něj. Máš na to 5 minut." Rozkázal a chlapec se sebral a běžel ho hledat.
"Nojo no... je z Nebelvíru, co jiného čekat." Pousmál se vlastnímu vtipu, který slyšela už jen Hermiona. Ta do něj strčila loktem.

"Pokud si chceš zlepšit reputaci." Postavila se před něj. "Což určitě chceš, měl výš být na studenty hodnější. I ty z Nebelvíru." Řekla a podívala se do jeho krásných modro-šedých očí.

"Já jsem, ale 'hodný' jen na studenty, kteří za to stojí." Podotkl a vypravil se včele všech studentů pátého a čtvrtého ročníku směrem do hradu.

"Takže o mě a naše přátelství stojíš?" Zeptala se s úšklebkem. Samozdřejmě, že stál o jejich přátelství. Vlastně i o něco víc, ale to si nedokázal přiznat.

"Jak víš, že o tebe stojím a jsem hodnější?" Zeptal se.

"Je toho víc... třeba si mi ještě ani jednou nenadával do mudlovských šmejdů. Celkem v klidu si povídáme. Dokonce mi slavný Draco Malfoy trochu odkryl tu ledovou masku, kterou nosíš. Je těžké si to přiznat, ale přátelíš se s Hermionou Grangerovou - členkou Zlatého tria, Nebelvírkou, mudlovskou šmejdkou. Vlastně se vším co si nenáviděl a možná nenávidíš." Měla pravdu, spřátelil se s ní. Ale nebyl to vztah, který má třeba s Pansy. Když byl v její přítomnosti, měl sto chutí jí políbit. Zatím to ovládal, ale nevěděl jak dlouho to ještě vydrží. Také nevěděl jestli to ona chce taky, ale podle toho jak se chová mu bylo jasné, že po něm tajně touží. On po ní také toužil a přiznával si to.

"Tak teda přátelé." Řekl a podal ji ruku. "Draco" představil se

"Hermiona." Zářivě se usmála a potřásla si s ním rukou.

"Pro mě jsi stejně pořád Grangerová." Pošeptal. Tomu se zasmála a Draco poté s ní. Podívala se na něj jak se upřímně směje. Líbil se jí jeho úsměv.

"Měl by ses smát častěji. Takhle ti to sluší víc." Trochu nadzvedla koutky a dívala se hluboko do jeho očí. Vrátili se do hradu a Hermiona ihned zaplnila do jejího pokoje s hlavou plnou myšlenek. Shodou okolností její spolubydlící dělal právě úplně to samé. Kéž by věděli, že oba mají své myšlenky u toho druhého.

Draco ležel a přemýšlel co se to s ním děje. Ta holka mu zalezla do hlavy a šťourá se tam jako ještě nikdo. Když byl s ní cítil se uvolněný a sám sebou. To u nikoho jiného necítí. Ani u Blaise a Pansy. Měl rád její přítomnost a když u něj nebyla, byl ihned smutnější. I když byla jen o stěnu vedle něj, ale on měl pocit, že je na míle daleko.

Hermiona cítila to samé. Věděla a přiznávala si, že k němu cítí něco hlubšího. Jenže tento pocit neznala. A to ani, když chodila s Ronem. Měla ho ráda, ale nemilovala. Chodili spolu spíše z donucení, všichni jí do toho tlačili, ale neklapalo to a on ji podváděl na každém rohu. Nesnášela ho! Jak jen mohl. Stekla jí jedna neposedná slzy po tváři. Poté druhá a teřetí... řekla si, že si půjde sednout do společenské místnosti a půjde si číst. Tak vyšla ze svého pokoje, nejdřív jí však pohled spadl ke zavřenými dveřím 'jejího' Zmijozela. Sedla si a otevřela knížku. Moc si toho však nepřečetla. V tom jí bránil proud slz v jejích očí.

Draco její vzliky slyšel a ihned vystartoval z pokoje. Byla přikrytá dekou a kolena měla přitáhlé k hlavě.

"Co se stalo?" Přispěchal k ní a sedl si hned vedle. Ona neodpověděla a vrhla se mu do náručí. Nevěděla co má dělat. Byl hodně zaskočený, ale když se vzpamatoval, objal ji též. Plakala mu do ramene. Tohle teď přesně teď potřebovala.

"Ron je takový kretén." Zakňučela a pustila se ho.

"Na to si přišla až teď?" Zeptal se posměšně. Setřela si slzy z tváří.

"Promiň... já jsem jen... nechtěla jsem tě..." koktala, když si uvědomila co právě teď udělala.

"To je dobrý Grangerová." Ušklíbl se. "Ale myslím, že z něho moc nezbyde až se na něj slítne Weaslyová a Potter." Znovu se uchechtl a zvedl se z gauče. Nuceně se zasmála. "Od čeho jsou vlastně támhlé ty dveře?" Zeptal se a ukázal dveře na pravé straně od jejich pokojů.

"McGonagallová říkala, že tam nemáme chodit." Oznámila. To bylo Dracovi úplně u prdele. Šibalsky se usmál a vyrazil ke dveřím. "Řekla jsem, že tam nemáme chodit." Napomenula ho a vyšla hned za ním.

"Když řekneš, že bychom tam neměli chodit a, že to mám zakázané, je snad jasné, že tam půjdu." Zdvihl ruku na kliku a zatáhl směrem k zemi. Hermiona ho rychle chytla za ruku. Nevěděla proč to udělala. Asi takov reflex. Draco se ušklíbl a pootevřel dveře. Dívala se mu přes rameno.

"A to jsi z Nebelvíru." Odfrkl si a vešel do místnosti.

"Jako vážně?! Kuchyň? Proč bychom jsem nemohli chodit." Divila se a vstoupila hned po něm. "To jsou mudlovské přístroje." Ukázala na plotnu a ostrůvek, kde byli položeny různé elektronické zařízení.

"Tak alespoň nemusíme chodit na snídani." Usmál se. Hermiona nad tím zakoulela očima a vyšla z místnosti ven.

•••••🦋•••••

Dnes trochu kratší kapitola, ale snad se i tak líbí.