Dramione story - ve jménu lásky

15.

Později toho večera si řekli, že už mohou jít spát. Draco si však usmyslel, že bude spát u Zmijozelů a Hermiona u Nebelvírů, takže se naše dvě skupinky rozdělili a šli si po svých. Draco tam často spával, když měli s klukama nějakou akci. Teď si však potřeboval pročistit hlavu od té kudrnaté Nebelvírky. Donutila ho, se za jeden den dvakrát omluvit. A co bylo ještě horší, neprotestoval.

"Co to mělo jako znamenat." Vyjel na něj Blaise, když zavřel dveře do chlapecké ložnice.

"Co jako?!" Nakrčil nos Draco.

"Ty se mě poprvé za 6 let omluvíš a ptáš se co? Myslím, že bychom to měli oslavit. Vlastně bychom mohli pozvat i Miňonku, která na tom má největší zásluhy." Mrkl na ostatní v místnosti.

"Dej s tím pokoj Blaise. Chci jít spát." Svalil se na postel a doslova za pár sekund usnul.

Opět se mu zdála noční můra, ostatně jako každý večer. Už od války. Nezdála se mu však jeden jediný večer a to, když spal vedle Hermiony. Když byl vedle ní cítil se... kompletní. Cítil se tak, jako nikdy před tím. Že by láska? Ne ta rozhodně ne. Nechtěl tím říct, že by ho Hermiona nepřitahovala, ale nechtěl jí ublížit. Měl jí rád. Možná i víc než to, ale on ve vztahu neumí vůbec chodit a jediné co by udělal, je, že by jí následně ublížil. Pokud s ní má být alespoň jako kamarádka, tak to musí příjmout. Je tu ještě několik důvodů, proč s ní být nemůže, ale to nechápe, že žádný vztah není dokonalý a pokud mají být spolu, vše potom také spolu překonají.

Draco se vzbudil hluboko v noci, zasypaný v myšlenkách zatímco se holky v Nebelvírské ložnici utápějí v radosti z toho, že jsou opět spolu.

"Líbíš se mu Herm." Usmála se na svou nejlepší kamarádku Ginny.

"Změnil se." Hermiona jí úsměv oplatila.

"Ale jen kvůli tobě. Blaise říkal, že o tobě mluví ze spaní." Zahihňala se Ginny.

"O-opravdu?" Zakoktala.

"Opravdu." Opět se usmála.

"A jinak co ty a Harry?" Změnila téma.

"Vše je perfektní. Nejdřív jsme se hodně hádali, ale teď je vše skvělé. Opravdu se milujeme." Řekla až zasněně a plácla sebou o postel. Na to se Hermiona zasmála a napodobila svou kamarádku. Záviděla jim ten vztah. Moc si přála být v tak zamilovaným stavu jako oni dva. A chtěl ho mít se svým Zmijozelem.

•••••••

Další den u snídaně se jejich zvláštní sebranka opět sešla u snídaně. Tentokrát se, ale Zmijozelští přestěhovali k Nebelvírům.

"Dobré ránko lvíčata." Pozdravil je Blaise a přisedl si mezi Ginny a Hermionu.

"Dobré Blaise." Pozdrav mu oplatila a sama si nandala na svůj talíř dnešní snídani.

"Jen Grangerová, pomůžeš mi dneska s  přípravou na ten test?" Ověřili si smluvenou pomoc od Nebelvírky ze včerejšího večera.

"Jo jasně. Přijď po přeměňování do knihovny." Přiťakala a zkousla si svého namazaného toastu.

"Myslíte ten z OPČR?" Zeptala se Ginny.

"Jo, učila jsem se na něj celou noc." Potvrdila jí Pansy.

"Já taky, ale stejně to nechápu." Přidal se Theo.

"Vždyť je to učivo, které jsme se učili minulý rok." Zakroutil nad tím hlavou Draco.

"My jsme se na to s Ginny učili včera odpoledne."  Přidal se i Harry.

"My máme test?" Vyjekl zhrožený Blaise, který doteď neměl ani tušení o nějakém testu z obrany proti černé magii. Na to se Hermiona opravdu nahlas zasmála. "Je tu snad něco vtipného." Zamračil se.

"Ten tvůj výraz byl k nezaplacení." Řekla mezi smíchem. Mezitím se u stolu začali smát i ostatní. Jediný Draco se jen usmíval a hleděl na smějící se Hermionu.

"Jste hrozný." Urazil se čokozmijozel.

"Neurážej se ty chudáčku." Pohladila ho Pansy.

"Tak pojďte vy dvě hrdličky." Vyzval je Draco, aby se konečně všichni vydali na hodinu.

•••••🦋•••••

Omlouvám se, že je tak krátká, ale zítra vás čeká něco zábavnějšího....😏