Dramione story - ve jménu lásky

13.

Po snídani se parta přátel vydala na dvouhodinovou historii Bradavic. Je to nejnudnější hodina na škole. Možná proto, že její učitel je zabraný do svého výkladu, až nevnímá studenty. Většina při téhle hodině spí.

Vešli do třídy a rozsadili se na svá standartní místa. Ginny se sedla s Harrym, Blaise s Pansy, Dean se Seamusem a Hermiona si sedla sama do zadní lavice. Znervózněla, když se k ní hnala zrzavá hlava a v ruce nesla jednu krásnou rudou růži. Nechtěla s ním sedět a to z mnoha důvodů. Třeba proto, že by po ní celou hodinu slintal a tisknul se k ní.

"Tady je obsazeno Weasly." Rychlostí blesku se k ní posadil ten blonďatý Zmijozel a přitáhl si jí za pas blíž k sobě. Ron se jen zamračil a posadil se o dvě lavice před ně.

"Co to sakra děláš." Štěkla

"Zachraňuju ten tvůj pěknej zadek Grangerová." Ušklíbl se aniž by se na ní podíval.

"Myslím tu roku Malfoyi." Ukázala na jeho paži, která jí objímala okolo pasu.

"Políbila si mě před celou školou, takže si teď myslí, že spolu chodíme. Moc si to nedomyslela vševědko." Uchvechtl se a vytáhl si svůj zlatý brk, zdobící tmavě zelený had. Mezi prsty s ním točil a tím Hermionu úplně zhypnotizoval. V její hlavě se hodili myšlenky typu; že má velice zkušené prsty. Jaký je asi v posteli? Atd...

"Kéž bych tě nepolíbila." Odfrkla si a začala si zapisovat zápis.

"Neříkej, že se ti to nelíbilo." Zasmeptal Hermioně do ucha. Ten jeho chraplavý šeptavý hlas dostával Hermionu do kolen. Vlastně jí dělal elektrické šoky vším co dělal. Jenže to se nesměl dozvědět.

Otočila se na něj a mile se usmála. "Ne, nelíbilo se mi to."

"Přiznej si to." Naklonil se k ní.

"Jedinej kdo si tu něco nepřiznává jsi ty." Šťouchla do něj prstem a opět se otočila k pergamenu.

"A co bych si neměl přiznávat?" Pozvedl obočí.

"No já neví, třeba si už konečně přiznej, že tě zajímám a líbím se ti." S naprosto vážnou tváří na něj opět pohlédla.

"Nemám co si přiznávat Grangerová." Zakoulel očima.

"No dobře. Tak já ti kašlu na to tvoje sebezlepšování, protože nemám za potřebí pomáhat někomu, kterého vůbec nezajímám. S tebou by to stejně nemělo smysl, protože ty prostě furt budeš ten arogantní pitomec. Myslela jsem si, že si se změnil, ale něco se prostě nikdy nezmění." Zvedla se a zbalila si věci do tašky.

"Slečno Grangerová, proč odcházíte?" Zastavil Hermionu pan profesor při odchodu.

"Primusovské záležitosti pane." Teď už jen zadržovala slzy. Vyběhla ze třídy a mířila rovnou na astronomickou věž. Přehnala to. Asi moc hysterčila. A to jen kvůli tomu, že jí nepřiznal, že se mu líbí. Vlastně čekala, že to nepřizná, ale zaskočilo jí jakým způsobem. Kdyby to řekl s tím jeho úšklebkem, tak by pochopila, že to je jen tvrdohlavý Zmijozel. Jenže on to řekl tak lhostejným tónem, který jí připomínal časy, kdy se nenáviděli a on jí nadával do mudlovských šmejdů.

Draco na tom nebyl o moc líp. Totálně to podělal a teď se za to proklínal. Možná neměl zajít tak daleko, ale je to Malfoy a ten si to prostě nikdy nepřizná jen tak. A teď ztratil osobu, která pro něj znamenala víc než jen kamarádku. Jenže to si taky nechtěl připustit. Možná proto, že si jí nezaslouží a ví, že by jí svým chováním dokázal jen zkazit náladu.

•••••••

Říjen vystřídal září a dnes hraje Nebelvír proti Havraspáru. Hermiona se zatím Dracovi vyhýbala obloukem a Draco byl zase myšlenkami a duchem nepřítomen. Vlastně spolu od té doby nepromluvili.

"Tak jo mládeži, dnes si hezky poddáme toho zrzavého mamlase." Zašklebil se Blaise, když šli společně k famfrpálovému hřišti. Draco a Hermiona stáli každý na druhém konci jejich partičky. Ginny s Harrym se už připravovali v šatně takže tu byli jen Zmijozelští a Hermiona.

"Máte všichni hůlky?" Zeptala se Pansy a všichni ostatní přikývli. "Co je to s nima?" Zašeptala Blaisovi do ucha a přitom ukázala na zmiňovaný pár Dramione.

"Asi se pohádali." Řekl lhostejně. "Oni se zase usmíří." Usmál se a dál pokračoval v cestě.

Po chvíli došli na jim tak známý stadion a netrpělivě očekávali na přílet obou družstev. Zanedlouho na hřiště vletělo Nebelvírské i Havraspárské družstvo.

Začala hra. Ginny opět na hřišti předváděla neuvěřitelné kousky. Po chvíli se dostal Nebelvír do vedení 30:00. Jenže potom se dostal na řadu pokus o útok na Ronalde v bráně. Stačilo aby někdo z jejich skupinky proti němu udeřili omračovací kouzlo a Ron byl najednou úplně mimo. Zkrs jeho bránu náhle proletělo již několik střel a u Nebelvírské tribuny bylo slyšet několik nadávek na Ronovo konto.

Plán se jim vydařil.
Dokonce i Harry chytil zlatonku, takže Nebelvír stejně vyhrál.

"Jak si to představuješ Ronalde!" Řvala na svého bratra Ginny, když sletěli dolů, kde na ně čekali jejich Zmijozelští přátelé a Hermiona. "Pokud to takhle půjde dál, vyletíš z tohohle týmu rychleji než Nymbus 2006." Pořád měla zvýšený hlas.

"Nemůžeš mě vyhodit z týmu." Protestoval Ron.

"Ne nemůže, ale já ano." Ozval se Harry. Blaise, Pansy, Seamus a Dean div nevyprskli smíchy. Draco i Hermiona nijak zvlášť nevnímali okolní svět. Byli duchem nepřítomni.

"Všechny vás odčarovali. Hermiono, myslel jsem že máš rozum, ale ty si to teď spřáhla s těmi, kdo tě celou tu dobu ponižoval a zesměšňoval." Odfrkl si.

"Furt lepší než být s tebou." Zamračila se.

"Co si to dovoluješ ty mudlovská šmejdko." Zamumlal zkrs zaťaté zuby. Přitom si vytáhl hůlku a namířil jí přímo proti Hermioně. Neztihla zareagovat a také vytáhnout hůlku.

"Dej tu hůlku dolů Weasly." Zamračil se na něj Draco, který si vytáhl hůlku hned jak jí Ron vytáhl na Hermionu.

"Nebo co Malfoyi? Udělej mi něco a já něco udělám jí." Řekl směrem k Dracovi.

"Nech toho Ronalde." Zařvala na něj Ginny společně s Harrym.

"Jak jste jen mohli. Zradili jste Nebelvír. Už nepatříte mezi nás." Zakroutil hlavou, stáhl svou hůlku a odešel pryč.

"Pojď Herm, půjdeme na večeři." Vzal jí Harry a společně se rozešli směrem k hradu.

•••••🦋•••••

Tak a tady máte jejich první hádku. Zítra, nebo možná ještě dneska výjde už 14. kapitola!!!!