Dramione story - ve jménu lásky

35.

Je vůbec možné, že si dva tak rozdílní lidé, nejen rozumí, ale také se spojit do jednoho nerozlučného páru. Momentální situace, všech - tedy jen těch, o které se zajímáme my - Bradavických vztahů jde správnou cestou. I Harry s Ginny si mají po obědech co říct. Co se naší hadí princezny týče, ta je zatím spokojená sama se sebou, ale občas se její nálada posune na pod mrazu, odkud najde cestu až za další dva dny, a to je většinou ta lepší varianta. Zmiňovaný Draco s Hermionou na tom nikdy nebyli líp. Spousta studentů si myslelo, že to je pouze dočasný a tělesný vztah, a jen se čekalo dokud Draco nevybuchne a jejich vztah bude tetam. Pravda je však úplně jiná, tím že jsou oba primusové a oba obývají stejné ložnice, mají na sebe tím pádem dost času v soukromí, i když je sem tam občas nějaký Blaise Zabinny vyruší, ale to je prostě jeho a pouze a jen jeho, životní role. Nemá to samozřejmě znít tak, že by snad jeho životním posláním bylo kazit Dramione páru jejich soukromé chvilky, ale byl proslulí tím, že se pokaždé někde objevil v nesprávnou chvíli.

Na chvíli odbočíme od vztahů a podíváme se zpět do Bradavických uliček ve kterých se rozléhají vánoční koledy a písně s vánoční tématikou. No kdo by to řekl? Před chvílí jsme byli na nástupišti 9 a 3/4 a teď se nám pomalu ale jistě blíží Vánoce. Většina žáků sice jede domů, ale naštěstí všichni stíhají vánoční ples, který se opravdu koná 24. prosince.

"Pro Merlina. Kdo to vymyslel? Pořádat za rok tolik plesů." Stěžovala si Hermiona, hned co s Dracem přišli do jejich komnat. Ples byl již za 10 dní a to je pro Hermionu až naléhaví čas, na to, aby již začala s přípravami.

"Že by tvůj?" Uchechtl se blonďák, který se naopak, při příchodu, rozvalil na pohovce v jejich společenské místnosti. Je, ale pravda, že si toho na tento školní rok naordinovali až moc. I když to byl původně Hermionin nápad, pořádat tolik plesů a zábavy, pro odreagování od školy a všech povinností. To však nepočítala s tím, že si tím nadělá tucet dalších povinností a úkolů. Tento ples však nebude pořádat sama. Poprosila o pomoc Ginny s Pansy které se v těchto ohledech vyznají mnohem líp než Hermiona. To by tedy měla o nějakou tu starost míň, ale stále to neměnil nic na tom, že tu jsou její primusovské povinnosti, nehledně na zkoušky OVCE, které se kvapem blíží. Pak tu má ještě dost náročný vztah s Dracem, který ale, pokud jde o školu, posouvá až na druhé místo, což se jejímu příteli vůbec nelíbí a tak se snaží jakkoliv získat Nebelvírčinu pozornost a odlákat jí alespoň na chvíli od knih a úkolů.

"Měla by ses uvolnit lásko." Šibalsky se na ni blonďák usmál, vstal z pohovky a přistoupil k ní. "A já ti v tom moc rád pomůžu." Tyto jeho triky většinou zabírají, ale dnes je Hermiona v náladě, kdy si myslí, že celý její svět, se pod návalem povinností, prostě zhroutí. Tímto trpí již od prvního ročníku, ale Merlin ví, že dnes je to jiné a možná ještě horší. Přeci jen jí je již osmnáct a ještě ke všemu se blíží ty nejdůležitější zkoušky, které někdo jako je ona, musí zvládnout na výbornou. "Ale notak Hermiono. Nemůžeš se jednou odmotat z těch všech povinností a prostě se uvolnit." 

Ne nemohla. Ale právě teď neměla sebemenší důvod k tomu, aby se s někým hádala. To by jí spíš ještě vystresovalo a ona je dost inteligentní na to, aby počítala s těmito následky. 

Přešla k pohovce na které byl rozvalený a přitulila se k jeho pevné hrudi. Draco se spokojeně zašklebil, přitáhl si jí blíž a zabořil hlavu do jejích oříškových vlasů. I Hermiona si, po tak dlouhém dni a vlastně celkově i týdnu, užívala jeho přítomnost a jak sám řekl, mohla se konečně uvolnit a na chvíli zapomenout na všechny ty stresové věcičky a úkoly. 

"Platí ty Vánoce?" Prolomil po dlouhých minutách ticho blonďák. "jaké Vánoce?" Upřímně se pod jeho dotazem trochu zarazila a znervózněla. Bylo tady snad něco, na co by i Hermiona Grangerová zapomněla? "Zůstaneme tady spolu a to sami."

"Nevím Draco, většina studentů se rozhodla zůstat a to včetně Blaise, takže nevím jestli tady budeme opravdu sami." Celá jejich pakáž se rozhodla, zůstat přes Vánoční svátky na hradě a to i Weaslyovi, které Ginny přesvědčila se slovy, že jsou to poslední Vánoce v Bradavicích a na to nemohla Moly nic namítnout. "Napadlo mě jestli... jestli by si nechtěla se mnou na Manor." 

Se vzpomínkami na jejich sídlo se Hermioně opět zastavilo srdce. Věděla, že tam teď, již žádný Voldy moldy nestraší, ale ty vzpomínky, jak - pro ni ještě nedávno - ležela na studené kamenné zemi a svíjela se pod strašnou bolestí, kterou na ni vyslala jeho milovaná tetička. Ten dům jí dělal hrůzu. "Chápu, že tam nechceš být." 

"Ale ano. Nevadí mi to, pokud tam bude jen Cissa, ty a já." Usmála se, načež jí Draco úsměv s radostí oplatil a jemně přiložil jeho rty na ty její. "Čím jsem si tě zasloužil?" Na tuto otázku si kladla odpověď celé dva měsíce co spolu jsou, respektive necelé dva měsíce, ale i tak je to dlouhé doba na to, aby Hermiona ještě nenašla odpověď. "Sama nevím." Věnovala mu další dětskou pusinku a sama se vyhrabala z jejich společného obětí s tím, že musí ještě navštívit Pansy s Ginny ohledně onoho plesu. 

****

"Už jsem tu." Ohlásila sama svůj příchod kudrnatá čarodějka, když zavítala do Pansyina pooje. Ano... do toho pokoje, který měla ve sklepení. Taky, že se sem bylo, přes tucty zamračených pohledů, dostat, ale je tady a to živá a zdravá. Ginny s průchodem neměla až takový problém. na každého, kdo se na ni podíval hodila opravdu ostrý a varovný pohled, který je pro rudovlásku typičtější než její zrzavé vlasy. 

"No to je dost, co jste tam s Dracem dělali." Uchechtla se hadí princezna, s tím, že vlastně ani nečekala na nějakou odpověď. "strašně vtipné opravdu. Proč jste mě vlastně volali?" Změnila téma a k tomu jejímu s Dracem, se už radši vracet nechtěla. Nerada někomu přiznávala její intimní život a Draco na tom byl stejně tak. 

"No co asi?" Plácala se do čela druhá Nebelvírka v místnosti. "Ten ples Hermiono." Brunetka se teď opravdu cítila špatně. Je možné, že zapomněla na něco takového. A Draco... ten se může těšit na pořádný výprask. A to ani nevěděla, že se právě nachází o zeď v jiné místnosti. Konkrétně u Thea a Blaise. "Jo a počítej s tím, že jdeme zítra nakupovat šaty. Zase." Už i Ginny byla z toho nakupování šatů a plesů unavená a to už je co říct, když to je sama královna všech večírků a i minulého plesu. 

Pansy se pro jistotu chtěla ujmout slova a změnit téma dokud ještě její ložnice stojí. "Tak a teď k věci. Jaké barvy by měli převažovat? Červenozlaté a nebo zelenočervené?" 

"Zelenočervené ne. Mohlo by se zdát, že zapomínáme na barvy kolejí Havraspáru a Mrzimoru." Křikla Ginny, i když jí bylo vlastně úplně jedno co si o tom budou ostatní myslet, ale pokud za to mají sebrat veškerou zodpovědnost, musí myslet i na ostatní. "A co třeba černozlaté?"

"To by bylo až moc tmavé." Namítla Pansy. Jí se zdál nejlepší nápad - jako věrná Zmijozelka - zelenostříbrný, ale i ona musela uznat, že by to bylo až moc zmijozelské. "A co tam přidat modrou? To je taky jedna z barev Vánoc." 

Ginny chvíli přemítala nad tímto nápadem, ale následně ho zamítla. Modrá se do jejich představ prostě nehodila. "A co bílo-zlaté?" Ozvala se Hermiona, která doteď nechápala proč jí sem vlastně pozvali, když si stejně mění názory jen spolu. A tak prostě vyslovila svůj nápad nahlas. 

"Že mě to nenapadlo dřív." Vypískla nadšeně Pansy. "Bude to do zlata a bíla. Bude to skvělí ples." 

"To nepochybně, ale teď mě omluvte, mám ještě nějaké vyřizování s paní ředitelkou." A tak se Hermiona vzdálila od jejich pokoje a dále i od celého sklepení a vydala se na druhý konec hradu, kde opravdu měla paní profesorka McGonagallová svůj kabinet, který předtím osidloval Albus Brumbál. 

•••••🦋•••••

 Ten kdo čte oba mé příběhy, jistě ví, jakou novinku pro vás teď mám. A to je ta, že moje výmluva za nevydávání kapitol, je kvůli nečekané události, která mi určitě změní život. A to, že jsme se s přítelem dozvěděli, že budeme mít miminko🥳🥳

Takže počítejte s tím, že kapitoly budou vycházet tak jednou do týdne. Omlouvám se za to, ale okolnosti tomu teď zabránili a já se potřebuji věnovat více sobě než wattpadu. Vím, že je to sobecké, ale určitě to pochopíte.