Dramione story - ve jménu lásky

34.

Píše se další týden prosince roku 1987 a bradavická pakáž si to žene vzduchem i zemí, po pozemcích školy. Dnes - s dlouhými a únavnými přemluvami - přemluvili dívky na další příjemné zimní chvilky strávené s přáteli. Dnes to tedy bude hlavě o létání na koštěti, což se jedné, radši ani nezmiňované Nebelvírce vůbec nelíbilo. I když, už na té dřevěné tyči jednou seděla, rozhodně se, ale toho strachu, že spadne dolů, nezbavila. Ba i naopak. Když se při minulém famfrpálolvém zápase jedna Havraspárská střelkyně, vážně zranila, tak Hermiona už vlastně ani neměla žádné možné přesvědčení, že famfrpál hrát nejdou a jdou se jen a pouze proletět.

"Já na to nevlezu Malfoyi." A už je to tady... brunetka jen odsunovala nevyhnutelné. Už když vycházeli z jejich ložnice, tak věděla, že se tomuto okamžiku stejně nevyhne. Snažila se jakkoliv zdržet dění a dokonce se jí to i povedlo, když uvedla, že si ještě musí něco vyřídit s paní ředitelkou. No dobře... prokoukli to rychle, ale přeci jen nad tím ztratili cenné minuty a to se jí náramně hodilo do krámu.

A teď momentálně, již stojí u travnatého placu, kde se celé famfrpálové dění děje. "O tom už jsme se bavili Grangerová." Zamručel na ní blonďák s podtónem, který jasně znázorňoval jak ho už ty její výmluvy nebaví.

"Ty jseš ale srab Hermelíne. Jsem si naprosto jistý, že by tě kdyžtak Dracouš chytil." Ozval se vedle nich Blaise, který už pomalu nasedal na koště ve společnosti Thea a Pansy, která k divu všech kouzelnických tvorů, uměla na koštěti létat v celku dobře. Rozhodně líp než Hermiona.

Zmijozel schytal pár očí, které ho probodávali skrz na skrz. "No dobře, ale pokud spadnu, žádný sex už nebude." Věnovala Dracovi významný pohled a odvrátila se zpět očima ke koštěti. Draco se jen lehce a pokud možno, co nejvíce neviditelně, začervenal. Tohle téma je na něj až moc intimní a k jeho smůle to parta lvů i hadů a jedné Havraspárky, která se k nim dnes přidala, slyšeli. Mohl slyšet pár chychotavých hlasů, které hned umlčel výrazným a smrtícím pohledem. "Pro Merlina, ty si vážně nemehlo Grangerová." Uchechtl se, když jeho oči zaznamenali jeho Nebelvírku, která se marně snaží dostat na koště, ale teď se válí na zemi. "Pojď sem." Natáhl k ní ruku, kterou Hermiona s vráskou mezi obočím, přijala a nasedla tak před blonďáka, na tu - podle jejích slov - nestabilní lítající párátko. Většinou tedy ještě dodávala - na které nikdy nevleze - ale to je teď očividný mýtus.

"Můžeme?" Podíval se na ní přes její rameno. Vyčkával jen na její svolení, aby mohl vzlétnout za ostatními, kteří se již dávno vznášejí nad zemí. "No vlastně... je mi zima, takže si myslím, že-" Přerušil její monolog, který by 100% ještě pokračoval, ale na to neměl už Zmijozel výdrž. Jednoduše se ladným, ale trhaným pohybem vyšvihli do letu, načež Hermiona trochu vyjekla a přísahala Merlinovy, že mu to, až přistanou, pěkně spočítá. Teď - ve vzduchu - to nebyl moc dobrý nápad, bouchat a mlátit její záchranný bod. Na to měla dost vysokou inteligenci a starý dobrý selský rozum.

"No konečně." Řekl znuděný Blaise, který byl nedočkavý víc jak Lee Jordan při famfrpálovém zápase, kdy Harry letí za zlatonkou, ač mu na tváři hrál ten klasický Zabiniovský úsměv, který byl typický jen a pouze pro Blaise Zabinniho.

"A kam, že se vlastně letí?" Prohodila Pansy mezi tím, co si pilovala své dlouhé černozelené nehty. "Dáme si závod. Kdo bude první na támhleté hoře." Ujal se slova Blaise, načež Hermiona vytřeštila oči. Něž však stihla něco namítnout, celá skupinka se hnala vzduchem až ohromnou rychlostí. "Neboj se Grangerová, já tě nepustím." Zašeptal jí do ucha blonďák, který se pomalu přibližoval ke svému kolejnímu druhovi. Blaisovi jinak šlapala na paty Ginny, která jak známe, chtěla vyhrát za každou cenu.

Už se pomalu blížili k jedné protilehlé hoře, až se Draco nakonec rozhodl, že tento závod prostě vyhrají. Měli výhodu toho, že jsou o něco těžší než ostatní a proto se vzduchem nesly o něco rychleji. Už i Hermiona, která měla na začátku pocit, že to jsou dneska její poslední minuty života, začala prahnout po výhře. Totiž nějakým zázračným způsobem překonala svůj strach z pádu. "My vyhráli! Vyhráli jsme!" Vypískla nadšeně, když se jako první snesli k zemi na oné hoře. "To nebylo fér. Vy jste dva, potom je jasný že vyhrajeme vy." Odfrkl si uraženě Blaise. Jejich amatérský závod byl velice vyrovnaný takže do třiceti sekund byli všichni účastníci dole.

"A co budeme dělat teď Blaisi?" Pozvedla obočí samotná hadí královna a pohlédla na svého černého poddaného, který měl dnešní den celý naplánovat. "To by si chtěla vědět co? Nebuď zvědavá nebo budeš brzo stará." Bez dalších slov se - pořád ještě uraženě - vydal kamsi do lesa, kam byl posléze následován i ostatními.

Všichni dojednoho vytřeštili oči. Před nimi se rozléhal v celé své kráse menší zamrzlé jezero, které bylo v tento zimní čas naprosto kouzelné. Stáli vedle sebe v řadě s tím, že nikdo neměl slov, až na Blaise, který se pyšně naparoval, že to byl vlastně jeho nápad. "Vykouzlete si brusle vážení. Jde se na led." Prolomil ono ticho a sám si na svých nohách vykouzlil pár bruslí sladěných do Zmijozelských barev.

Postupně se všem navracel rozum a schopnost mluvit a s dalšími řečmi udělali to samé, jako Blaise před chvíli. Hned po něm vstoupila na led Hermiona v ruku v ruce s Dracem, který na bruslích stále moc neuměl. Následoval je Theo s Pansy a dále i skupinka lvů a jedné Havraspárky - Nevilla, Seamuse a Deana s Lenky Láskorádové, která se k nim společně s Nevillem dnes připojila. Na lavičce ze spadlého stromu se nyní nacházeli jen dva hrdí Nebelvírové mezi kterými už nějakou dobu panovala napjatá atmosféra. Poslední dny se spolu nebavili, jen se na sebe sem tam pousmáli a dál pokračovali v cestě.

"Tohle je směšné." Prohodila Ginny, když se již s bruslení na nohou postavila z klády.

"Co je směšné?" Zeptal se poprvé za celou tu dobu, od jejich rozchodu. "Tohle všechno. Jak se spolu nebavíme a prakticky se ignorujeme. Já vím, že jsme se rozešli, ale myslím, že bychom se alespoň mohli normálně bavit." Tohle jí musel dát chlapec, který dvakrát přežil, za pravdu. Když už rudovlásku neměl za přítelkyni, chyběla mu jako kamarádka a tu chtěl zpátky.

"Máš pravdu. Tak... půjdeme kamarádko?" Usmál se a podal směrem ke lvici svou ruku, kterou s radostí přijala. "Ale jistě kamaráde."

Pro oba byl jejich rozchod bolestiví a pár týdnů ještě bude, ale pokud se spolu nebudou bavit, nepohnou se z místa nikdy a vzhledem k tomu, že mají oba stejné přátele, panovalo by mezi nimi zvláštní napětí až do smrti.

Takže... i když dnešní den nezačal úplně nejlíp, máme zde i pozitivní fakta - jedním z nich je samozřejmě to, že se jistá Nebelvírka naučila létat na koštěti a zároveň se zbavila strachu. A za další je fakt, že vztah mezi Hanny párem, který vlastně již párem není, vznikne nový druh přátelství, který se možná po čase vyklube do starých dobrých časů. A kdo ví? Třeba se dneska stihne odehrát další nečekaná událost s kterou doposud nikdo nepočítal.

•••••🦋•••••

Moc moc moc se omlouvám že tak dlouho Samoa žádná kapitola, ale pomalu mi docházejí nápady na případné zlepšení. A teď jsou ještě ke všemu Velikonoce a moje narozeniny, takže s další kapitolou počítejte nejdříve v úterý.

Jinak se omlouvám za chyby.