He is my problem

36.chapter ♦ I think, I hurt him

Večer jsem se v posteli převalovala a nemohla jsem usnout. Pořád jsem myslela na Stefana a na to, jak se mám rozhodnout. Nebyla jsem si jistá svýma citama. Když jsem se rozešla se Zacem, nenáviděla jsem všechny i když vlastně nebyl důvod. Byl to Zac, kdo mi zlomil srdce a někdo jako Stefan to teď odnáší.

Z přemýšlení mě vytrhlo klepání na dveře. Rychle jsem se posadila a doufala, že to bude Stefan. Když se však dveře otevřily, uviděla jsem mamku.

,,Jdu ti dát dobrou noc, zlato," řekla mi s úsměvem. Mám svojí mamku opravdu ráda. Vždy mě umí potěšit, a tak jsem doufala, že se jí to povede i teď.

,,To jsi hodná, mami," usmála jsem se i když mi bylo do pláče.

,,Alex, copak se stalo mezi tebou a Stefanem?" zeptala se mě po chvíli, co se na mě dívala.

,,Nic," řekla jsem, ale moc přesvědčivě to neznělo.

,,Nejsem slepá," řekla mamka a přisedla si ke mě na postel. ,,Ještě před týdnem jste blbli v bazénu a dneska se na sebe ani nepodíváte." Nechápala jsem, jak o tom bazénu ví.

Chvíli jsem mlčela, ale potom jsem řekla: ,,Víš mami, mám pocit, že jsem Stefanovi ublížila a tak trochu neprávem."

,,Proč myslíš?" zeptala se mě. Nevěděla jsem, jestli jí to mám říct, ale nakonec jsem se rozhodla, že jo.

,,Řekl mi, že mě miluje a já ho tak trochu odmítla," svěřila jsem se jí.

,,Tak jsi mu prostě neopětovala city, to se někdy stává," uklidnila mě a chytila mě za ruku. Smutně jsem se na ní podívala.

,,To je právě to. Já k němu asi taky něco cítím," řekla jsem smutně, že jsem skoro brečela.

,,Bojíš se mu to říct?" nechápal mamka.

,,O to nejde. Jde jen o to, že ani já si nejsem jistá pocity, které ke Stefanovi cítím. Nejsem si prostě jistá, jestli ho miluju nebo ne," vysvětlila jsem jí. Po tváři už mi stékala první slza.

,,Alex, ať uděláš cokoliv, tak to udělej podle svého srdce. Ne, jak to bude cítit tvoje hlava nebo něco jiného. Důležité je srdce, protože to tě nikdy nezklame," řekla mi mamka a potom mě obejmula. Začala jsem ještě víc brečet, a proto jsem byla ráda, že je tu se mnou.

,,Díky, mami," poděkovala jsem jí a ještě jí víc objala.

,,Víš zalto, v životě tě možná bude čekat ještě nějaký ten rozchod, ale nesmí ti to nikdy zníčit život. Musíš jít dál a znovu riskovat. Kdyby jsi už nikdy neměla kluka jen proto, že ti nějakej parchant ublížit, to by bylo jako utéct od nějakého sportu, protože si poprvé selhala."

,,A co mám teda dělat?" zeptala jsem se jí a doufala, že alespoň ona bude mít dobrou radu.

,,Rozhodni se srdcem. Podle mě je Stefan moc milý a hodný hluk, který by ti v životě neublížil, ale pokud si nejsi jistá tím, co k němu cítíš, tak raději nic neriskuj. Ale asi by ses měla rozhodnout rychle, protože pozítří odlétá." řekla mi mamka a potom si stoupla. ,,Tak dobrou noc a už neplakej," řekla a dala mi pusu na čelo.

,,Dobrou mami," řekla jsem a usmála se na ní.

,,A ještě jedna věc," otočila se na mě, než odešla. ,,Chci, aby jsi věděla, že Mandy mě neprosila, aby tady Stefan mohl bydlet, to jsem byla já, kdo jí to navrhla," usmála se na mě.

,,Cože?" nevěřila jsem tomu, co teď řekla.

,,Mandy mi vyprávěla jaký je to milý kluk, a tak jsem myslela, že by tě mohl přivést na jiné myšlenky. Že se třeba stane tvým dobrým kamarádem a ty překonáš ten odpor ke klukům," mrkla na mě mamka. Potom odešla z pokoje a zavřela za sebou dveře.

Svalila jsem se znovu do postele a koukala někam do blba. Co to dneska s těma lidma je?! Nejdříve mi Stefan řekne, že odlétá pozítří a potom mamka příjde s tímhle!

Teď už nebudu moct vůbec usnout, protože budu vědět, že se musím rozhodnout, co říct Stefanovi. A navíc to musím udělat zítra nebo pozítří. Třeba si tu cestu so Anglie posune, ale to by tady musel mít něco, kvůli čemu by tady zůstal...