He is my problem

13.chapter ♦ What is happening to me?

Domů jsem se vrátila ve čtyři hodiny. Ano, strávila jsem na nákupech přesně 3 hodiny, 17 minut a 6 sekund. To. Je. Příšerné!!! Takhle dlouho jsem už nenakupovala hodně dlouho. Naposledy ve druháku a to bylo ještě s Amandou. 

Když už přemýšlím o Amandě, ona se mi opravdu omluvila? Bylo to zvláštní, protože ona není typ holky, která se za něco omlouvá. Ani tenkrát, když se líbala se Zacem a já je načapala, neřekla ani slovo. Asi jí hryže černé svědomí. Ale to už je teď jedno, už se nikdy neuvidíme. Alespoň doufám.

Odemkla jsem do domovní dveře a vešla do domu. Ještě před tím jsem si poctivě očistila boty o prah. Pověsila jsem se na věšák svůj kabát a šla jsem dál do domu. V ruce jsem měla kabelku, tašku s šatama a tašku s knihama. Donutila jsem Tessu jít do knihkupectví, protože jsem si musela koupit nějakou uklidňující knížku, po tak těžkém úkole.

Přišla do kuchyně, kde seděl u jídelního stolu Stefan. Něco psal (nejspíš domácí úkoly) a jedl při tom jablko. Když mě uviděl, usmál se na mě.

,,Ahoj!" pozdravil mě. ,,Byla jsi na nákupech?" zeptal se.

,,Ahoj," pozdravila jsem ho. ,,Jo, ale jen takové menší nákupy," mávla jsem rukou. Přece mu neřeknu, že jsem byla koupit šaty na ples, na který jdu s ním. ,,Už jsem neměla, co číst," vyndala jsem z tašky tři knihy.

,,Hezký šaty. V nich jdeš na ples?" zeptal se mě.

,,J-já..." začala jsem koktat. Neuvědomila jsem si, že taška s šatama je průsvitná. ,,Jo," řekla jsem, když jsem přestala koktat.

,,Tak to se těším, až tě v nich uvidím," usmál se na mě ještě víc.

,,Tak zatím čau," řekla jsem a než stačil cokoliv říct, vyběhla jsem nahoru po schodech do svého pokoje.

Zabouchla jsem dveře, tašky hodila na podlahu a sedla jsem si na postel. Nevěděla jsem, co se to se mnou děje. Obvykle nekoktám. Vlastně já nikdy nekoktám. Šáhla jsem si na tváře, protože mi začalo být teplo. Nemám horečku? Nemohla jsem pochopit, co to se mnou Stefan dělá. Tohle jsem zažila jen jednou v životě a to se... se Zacem.

Jenže já nejsem do Stefana zamilovaná! Už nikdy nechci zažít to, co mi udělal Zac. Už nikdy! Ale jednu věc jsem si musela přiznat, se Zacem to nebylo vždy špatné...

~~~~~~~~~~

Byl krásný prázdninový den a my se se Zacem rozhodli, že si uděláme výlet k řece. Už jsme to plánovali několik týdnů dopředu a teď jsme se konečně dočkali.

,,Tak už pojď, Alex!" zavolal na mě Zac. 

,,Hned jdu!" zavolala jsem a ještě jsem si natřela rty leskem. ,,Tak, můžeme!" řekla jsem, když jsem seběhla schody.

,,Páni, vypadáš úžasně," řekl a usmál se na mě. Měla jsem na sobě černé tílko, fialové kraťasy a černobílé tenisky.

,,Díky, tak jdeme?" 

,,No, jasně."

U řeky bylo nádherně. Hned jsem se vyslíkla do plavek. Měla jsem dvoudílné čevené plavky s kytičkama.

,,Jdeš do vody?" zeptal se Zac, který už byl také jen v plavkách.

,,Že váháš!" usmála jsem se. 

,,Závod?"

,,Beru," řekla jsem a rozeběhla jsem se do řeky. Voda byla krásně osvěžující. Zac ke mě připlaval. 

,,No, není ta voda dokonalá?" zeptala jsem se.

,,Ty jsi dokonalá," řekl a políbil mě.

~~~~~~~~~~

To byla jedna z hezkých vzpomínek na Zaca. Ale i když jsem s ním zažila úžasné věci, myslím že to, že mě podvedl, nebylo vůbec hezký. Se Stefanem budu jenom kamarádka a myslím, že i to je moc.

Potom jsem si vzala jednu z knížek, kterou jsem si koupila a začala jsem číst. Potřebovala jsem ulítnout od svých vzpomínek pryč. Od vzpomínek, které mě pořád pronásledují.