He is my problem

39.chapter ♦ Go to airport!

Běžela jsem domů, jak nejrychleji to šlo. Byla jsem ráda, že se to moje ranní běhání vyplatilo. Teď se mi běhalo o trochu hůř, protože jsem měla na sobě džíny a ne tepláky, ale věděla jsem, že musím rychle domů. Jinak bych to nestihla na letiště.

Už jsem chtěla zahnout za roh a vběhnout do naší ulice, ale do někoho jsem vrazila.

,,Pardon! Moc se omlouvám," řekla jsem a prohlídla si osobu, do které jsem vrazila. ,,Panebože, co ty tady děláš?!" vykřikla jsem, když jsem osobu poznala.

,,Jdu si v klidu po ulici a potom do mě vrazíš ty," pokrčil rameny Zac. ,,Kam tak utíkáš?" zeptal se mě a usmál se.

,,Na letiště," řekla jsem a dala si ruce v bok.

,,Tak to jdeš trochu špatně," ušklíbl se.

,,Jdu si pro auto, logicky," protočila jsem očima.

,,Proč jedeš na letiště?" zeptal se mě nechápavě.

,,Protože Stefan odlétá," odpověděla jsem.

,,No konečně," usmál se vítězně. ,,Budu hádat. On ti řekl, že tě miluje, ale ty jsi ho odmítla. Nevěděl jsem, že tenkrát, když tě podvedu s Amandou, tak začneš nenávidět všechny kluky. Nejdřív to vypadalo, že Stefana miluješ, ale jak vidím, tak ne," řekl a přejel mě pohledem.

,,Víš co, Zacu? Ty jsi normální vůl. Byla jsem do tebe strašně zamilovaná a když jsem tě tenkrát načapala s Amandou, tak mi to zlomilo srdce tak, že jsem se z toho skoro dva roky vzpamatovávala. Ale teď si vlastně říkám, že to bylo dobře. Protože konečně vím, co ty si zač," řekla jsem a zhnuseně se na něho podívala.

,,Prosím tě, kdyby nebylo mě, tak..." chtěl něco říct, ale já ho přerušila.

,,Tak co? Myslím, že by život šel dál i bez tebe. To jen kvůli tobě jsem začala nenávidět kluky i když oni za to nemohli. Byla jsem hnusná na Stefana a jen kvůli tomu, že jsi mi ublížil jsem si nepřipouštěla, co k němu cítím. Bála jsem se, že každý kluk bude jako ty, a že mi zlomí srdce. Ale byla to kravina," pokroutila jsem hlavou. ,,Ale nejhorší je, že jsem kvůli tobě přišla o toho nejůžasnějšího kluka. Takže já teď jedu na letiště a poprvé udělám správnou věc. Řeknu Stefanovi, co k němu cítím."

,,Co když tě odmítne?" zadíval se mi do očí Zac.

,,To je mi jedno. Budu vědět, že jsem mu řekla pravdu o mých citech k němu," pokrčila jsem rameny. ,,A teď mě omluv, spěchám na letiště. Tak ahoj Zacu. Vlastně sbohem," usmála jsem se a dala se zase do běhu, než stačil něco říct.

Podívala jsem se na hodinky, které ukazovaly 15:00. Za hodinu Stefan odlétá. Na letiště mi to trvá 20 minut a potom už ho jen najít.

Přiběhla jsem k domu. Odemkla jsem a vběhla dovnitř. Na ledničku jsem mámě napsala vzkaz, že jedu na letiště a ať si nedělá starost. Potom jsem popadla kabelku, mobil a klíče a rychle nasedla do auta. Nastartovala jsem a vyjela směrem na letiště.