He is my problem

4.chapter ♦ I have a problem with him

Seděla jsem v učebně chemie a učila se. Vlasně se dnes žádný test z chemie nepsal a já mám navíc chemii naučenou rok dopředu, ale chtěla jsem být někde sama a hlavně se vyhnout Stefanovi a Tessiným otázkám, co by kdyby...

Najednou zazvonilo a do třídy se nahrnulo spoustu lidí. Znovu jsem zabořila zrak do učebnice a už po páté jsem si přečetla ten stejný odstavec.

,,Jsi v pohodě?" uslyšela jsem vedle sebe Tessu.

,,Jo," řekla jsem.

,,Hele promiň. Vím, že to máš těžké, ale chci aby jsi věděla, že jsem tu vždy pro tebe," usmála se na mě.

,,Děkuju," také jsem se na ní usmála a obejmula ji.

,,Tak ahoj po hodině," rozloučila se a šla si sednout za mě do lavice.

Naše učitelka na chemii chce, aby jsme byli kluci a holky spolu. Aby jsme prý navazovali přátelské vztahy. Naštěstí je nás lichý počet, a tak já sedím sama. A jsem za to ráda.

,,Dobrý den, třído!" vešla do učebny učitelka a dala nám pokyn, ať se usadíme. ,,Chci vám představit nového spolužáka. Tohle je Stefan Black, který se sem přestěhoval až z Anglie!" řekla významně učitelka.

Vzhlédla jsem od učebnice. No super. Stefan se mnou chodí do třídy. Může být ještě něco horšího než to, že u nás bydlí a chodí se mnou do stejné třídy?

,,Stefane, sedni si támhle vedle Alex," řekla učitelka a ukázala k volnému místu vedle mě.

Měním názor! Ještě horší než, že Stefan u nás bydlí a chodí se mnou do stejné třídy je, že teď bude se mnou sedět na chemii. No výborně! Nemám s ním třeba chodit i na obědy?

Stefan příkývnul a šel si sednout vedle mě. Chtěla jsem protestovat, ale zaťala jsem zuby.

,,Ahoj! Takže zase spolu," řekl mi Stefan, když se posadil vedle mě.

,,Náhoda?" zeptala jsem se ironicky a falešně se usmála.

Potom jsem raději poslouchala učitelku a pilně jsem si vše zapisovala a kreslila do sešitu.

Budu muset vymyslet, jak se Stefana zbavím. Štve mě, že MOJE koupelna už není jenom MOJE, že se s ním musím dělit o MOJÍ televizi a teď i o MOJÍ lavici.

**********

Byla jsem ráda, že jsem nemusela jít se Stefanem domů. Na obědě jsem rychle do sebe naházela jídlo a potom rychle odešla ze školy.

,,Tak jaký byl první den se Stefanem ve škole?" zeptala se mě mamka, když jsem přišla domů.

,,To se budeš muset zeptat Stefana," řekla jsem a odešla do svého pokoje.

Po půl hodině jsem uslyšela, jak někdo vešel do domu.

,,Dobré odpoledne!" pozdravil Stefan mojí mámu.

,,Ahoj Stefane! Jaký jsi měl den? Bylo to tu lepší než u vás?" zeptala se ho mamka.

,,Ale jo, bylo to dobrý. Je to tady větší zábava než u nás," odpověděl Stefan.

,,A co Alex? Pomáhala ti?"

Vstala jsem od stolu a šla jsem ke dveřím mého pokoje, abych lépe slyšela.

,,Jo jo, pomohla mi."

,,Tak to jsem ráda," slyšela jsem nadšeně pronést mamku.

Když jsem uslyšela, že někdo jde po schodech nahoru, přivřela jsem dveře a rychle si sedla ke stolu.

Zdá se, že Stefan si víc a víc získává přízeň mojí mamky. Doufám, že mu nenavrhne, aby tady bydlel i když bude chodit na výšku. To bych dostala infarkt.

,,Ahoj Alex!" uslyšela jsem Stefánův hlas. Otočila jsem se a uviděla ho, že stojí na prahu mého pokoje a opírá se o futra.

,,To tě doma nenaučili klepat?!" vyjela jsem na něho.

,,Promiň, měla jsi otevřeno," obhajoval se.

,,Ne. Měla jsem pootevřeno!" upřesnila jsem ho. ,,A co potřebuješ?" zeptala jsem se ho už s klidnějším hlasem.

,,Nevíš, jestli tady ve městě není nějaké fitko?" zeptal se.

Cože?! On mě vyrušuje kvůli nějakému fitku?

,,Jo je. Je vedle školy," řekla jsem.

,,A nevíš, kdy mají otevřeno?"

,,Ne, to fakt nevím. Ještě nějaká stupidní otázka?" odpověděla jsem naštvaně.

,,Ne. Děkuju. Promiň, že jsem rušil," řekl a potom odešel.

,,Panebože, za co mě trestáš?!" řekla jsem si pro sebe a potom jsem se věnovala úkolu z fyziky.