He is my problem

26.chapter ♦ I played basketball

,,Je někdo doma?!?!" zakřičela jsem z chodby, když jsem přišla domů. Dnešek byl opravdu náročný a já se už těšila, že si napustím teplou vanu a udělám si kakao. Vyzula jsem si boty a vydala se do obýváku.

,,Jsem tu já, ahoj," uslyšela jsem Stefanův hlas ve dveřích mezi kuchyní a obývacím pokojem.

,,Ahoj Ste.." zarazila jsem se, když jsem ho uviděla. ,,Proboha! Co se ti stalo?" zděsila jsem se. Měl na obličeji modřinuna a rozseknutý ret. A jeho nos taky nevypadal nejlépe.

,,Hráli jsme na těláku basket," řekla jako by nic.

,,To ti tak budu věřit. Řekni mi doopravdy, co se ti stalo," založila jsem si ruce na prsou. Určitě se s někým popral.

,,Vždyť říkám, hráli jsme basket a jeden kluk mi vrazil," přiznal se. Potom si na obličej přitiskl sáček plný ledu.

,,Kdo byl, ten kluk?" vyptávala jsem se dál.

,,Záleží na tom?" podíval se na mě. Asi si myslel, že se z toho vykroutí, ale to bych nesměla být já.

,,Máš zdeformovanej obličej, takže ano Stefane, záleží na tom," dala jsem si ruce v bok, abych zdůraznila moje slova.

,,Není to tak zlý," hrál si Stefan na tvrďáka.

,,Řekni mi už konečně, kdo to byl!"

,,Fajn, byl to Zac," sdělil mi.

,,Zac Thomason?" vykulila jsem oči. On se popral se Zacem?

,,Ty ho znáš?" zeptal se, ale netvářil se moc překvapeně.

,,No... Jo. Chodil k nám do školy před dvěma lety a teď... asi se vrátil," řekla jsem trochu koktavě.

,,Aha. Nechápu, jak kluk, který je skoro o hlavu menší než já, umí dát takovou ránu," zakroutil nad tím Stefan hlavou.

,,To není jediný, co umí. Raději ho nepodceňuj," doporučila jsem Stefanovi. Zac byl opravdu nevypočitatelný. Ani ve snu by mě nenapadlo, že on a moje o 3 roky starší kámoška, se budou spolu líbat.

,,Neboj, to nemám v plánu," ušklíbl se.

,,Víš, co? Já ti ten tvůj zraněnej obličej ošetřím," řekla jsem a šla do kuchyně najít lékárničku.

,,Alex, to je v pohodě," bránil se Stefan. Už si zase hraje na tvrďáka.

,,Já se tě neptala, jestli to chceš nebo ne. Prostě si sedni a já ti to ošetřím. Nemůžeš přece chodit s fialovomodrorozmláceným obličejem," usmála jsem se.

Stefan už neprotestoval. Sedl si na barovou židličku v kuchyni a čekal, co s ním budu dělat. Vytáhla jsem z krabičky desinfekci a kápla jí na kosmetický tampónek. Potom jsem ho přiložila Stefanovi na místo, kde měl rozseknutý obličej.

,,Au!! To pálí!" vyjekl.

,,Je to jen desinfekce, tvrďáku," ušklíbla jsem se na něj.

**********

,,Tak, hotovo!" řekla jsem, když jsem Stefana kompletně ošetřila. Bylo pořád vidět, co se mu stalo, ale už to nebylo tak zlé.

,,Díky," usmál se.

,,Nemáš zač," řekla jsem a schovala lékárničku zpátky do skřipňky.

Všimla jsem si, že se Stefan usmívá. ,,Co je?" zeptala jsem se ho.

,,Nic," řekl a ještě víc se usmál, až mu byly vidět ty jeho dokonale bíle zuby. Po chvíli jsem si uvědomila, že na něho zírám. A on na mě taky. Nevím proč, ale zdálo se mi, že jsme nějak hodně blízko u sebe. Tak blízko, že by mem mohl políbit. Vadilo by mi to vůbec? Já vím, že Stefan je jen kamarád, ale jestli Tessa mluvila pravdu, tak on ke mě cítí něco víc, než jen přátelství.

,,Alex, já..." začal Stefan, ale něco ho přerušilo.

,,Jsem doma!" ozvala se z chodby mamka. Rychle jsem odstoupila od Stefana, aby nás mamka neviděla, jak jsme tak blízko u sebe.

,,Ahoj, mami. Co tady děláš tak brzo?" zeptala jsem se překvapeně.

,,Tenhle týden mám zkrácenou pracovní dobu, takže budu chodit domů dřív. No není to super?!" zeptala se nadšeně mamka. Jen jsem přikývla a falešně se usmála. Stefan udělal to samé, ale pořád ze mě nespouštěl oči.

Docela by mě zajímalo, co mi chtěl říct. Poprvé v životě jsem byla naštvaná, že mamka přišla domů z práce dříve. Měla práce ned hlavu a já jí vždy přála volné víkendy a odpoledne. Teda až do dneška. Tak moc jsem chtěla vědět, co mi Stefan chtěl říct!

,,Tak já udělám svačinu! Koupila jsem nějaké dobré housky," řekla nadšeně mamka. Podívala jsem se na Stefana a rty mu naznačila příště. On se usmál a rty naznačil možná.