He is my problem

8.chapter ♦ A little trip

Do rána jsem už žádné děsivé sny neměla. Probudila jsem se v osm hodin. Slunce krásně svítilo a můj pokoj celý zářil. 

Vstala jsem a šla si dát osvěžující sprchu. Potom jsem si oblékla tričko a džíny.

Sešla jsem schody dolů do kuchyně, kde u stolu seděl Stefan a četl si noviny.

,,Ahoj!" pozdravil mě a usmál se.

,,Ahoj."

,,Dáš si míchaná vajíčka?" zeptal se a ukázal na mé místo u stolu, kde na talíři byly krásně naaranžovaná míchaná vajíčka, toast s máslem a ve skleničce byl nalitý pomerančový džus. 

,,Jo, díky. Jak víš, co jím ke snídani nejraději?" zeptala jsem se ho a sedla si na svoje místo u stolu. Naproti němu.

,,Vzhledem k tomu, že sis je dala už 4krát v tomhle týdnu, tak mi nepřišlo, že by si k nim měla odpor," řekl a usmál se. Taky jsem se usmála. Stefan si všimnul toho, co ráda jím? Potom jsme začali oba jíst.

,,Chtěl jsem se tě zeptat, nemáš auto?" zeptal se najednou.

,,Jo, proč?" řekla jsem a vychutnávala si každé sousto toho úžasného jídla. Stefan umí rozhodně udělat perfektní míchaná vajíčka. Lepší než máma a to je co říct.

,,No, mamka mi poslala z Anglie moje auto a dneska mi volali, že už jet na letišti. Potřebuju tam jét, ale nemám čím," vysvětlil mi.

,,Chceš odvést?" zeptala jsem se a napila se džusu.

,,Vážně bys mě odvezla?" 

,,Tak co mi zbývá," pokrčila jsem rameny.

,,Tak super!" zajásal Stefan a pustil se do svojí snídaně.

**********

,,Jak ještě dlouho budeme čekat?" zeptala jsem se, když jsme už asi dvacet minut stáli před letištěm. Byla jsem opřená o kapotu svého auta a každou chvíli jsem se dívala na mobil, abych zjistila, kolik je hodin.

,,Ten chlap říkal, že příjde za chvíli," řekl Stefan.

,,A jak je dlouhá chvíle pro toho chlápka?" 

,,Stefan Black?" zeptal se někdo za mnou. S trhnutím jsem se otočila. Stál tam chlap asi ve věku čtyřiceti let. Měl na sobě černé kalhoty a červené tričko s nápisem AIRPORT EXPRES.

,,Ano, dobrý den," odpověděl pohotově Stefan.

,,Máte tady auto z Anglie, že ano?" ujistil se chlapík.

,,Ano," odpověděl Stefan slušně. Bylo vidět, že se na své auto hodně těší.

,,Tady mi to podškrábněte a pojďte si pro něj," podal mu chlápek papír s tužkou a potom ho někam odvedl.

Povzdychla jsem si. Jak dlouho budu čekat teď? Nervózně jsem podupávala nohou a pozorovala, jak lidé s naplněnými kufry vchází nebo naopak vychází z letiště. Taky bych chtěla někam letět. Na Floridu, Hawai, do Francie nebo do Anglie...

Ze snění mě vytrh hlasitý příjezd auta. Otočila jsem se a uviděla Stefana v...

,,Ty máš kabriolet!!!???" vykřikla jsem nadšeně. Stefan právě seděl v luxusním černém kabrioletu.

,,Jop. A protože jsem kámoš, tak tě vezmu na projížďku," usmál se.

,,A co bude s mým autem?"

,,Potom se sem vrátíme. No tak! Pojeď!" nabádal mě.

,,Tak fajn," souhlasila jsem. Sedla jsem si na místo spolujezdce. Uvědomila jsem si, že Stefan má volant na druhé straně, protože má anglické auto. V anglickém autě jsem nikdy nejela.

,,Je to trochu nezvyk, jezdit po pravé straně," řekl, když vyjel z letiště.

,,Kam jedeme?" zeptala jsem se.

,,To je překvapení," řekl tajemně.

**********

,,Kde to jsme?" zeptala jsem se, když Stefan zastavil. Před námi byl les.

,,Pojď!" pobídl mě.

Šla jsem nejistě za ním. Šli jsme po lesní pěšince a potom Stefan někam odbočil. 

,,Páni!" řekla jsem, když jsme došli k lesnímu jezírku. Vypadalo to tu nádherně. Ve vodě plavaly ryby, na vodě rostly lekníny a celé to tu vypadalo jako v pohádce.

,,Pojď, posaď se," řekl mi a ukázal na velký pařez. Sedla jsem si a on vedle mě.

,,Je to tady krásný."

,,Vůbec se to tady nezměnilo," řekl. 

Nechápavě jsem se na něho podívala. ,,Ty jsi tady už někdy byl?"

,,Jo, byl. Brával mě sem můj táta, ale potom od nás odešel a já a máma jsme se přestěhovali do Anglie," vysvětlil.

,,To jsem vůbec nevěděla."

,,Nevíš o mě hodně věcí a já o tobě taky ne," pokrčil rameny.

,,Můj táta nás taky opustil, když jsem se narodila. Máma mě odmalička vychovává sama. A je to tak lepší."

,,A už o sobě víme víc. Dobrý začátek přátelství," usmál se.

,,Přátelství?" tázavě jsem se na něho podívala.

,,No jasně. Jsme kámoši nebo ne?" 

,,To si budu muset ještě promyslet," řekla jsem a asi poprvé, co jsem se Stefanem, jsem se od srdce usmála.