He is my problem

37.chapter ♦ Friday

A byl tu pátek. Pátek, na který se všichni těšili celý rok. Vysvědčení! Já jsem se tohohle dne taky nemohla dočkat, ale teď bych si vlastně přála, aby ten školní rok trval déle. Už kvůli tomu, že Stefan odpoledne odlétá a já se pořád nerozhodla.

Když mu řeknu, že ho nemiluju, tak odletí do Anglie a za ty dva měsíce si určitě najde nějakou holku a to nechci. Ale zase, když mu řeknu, že ho taky miluju, tak možná budu lhát. Proč se neumím rozhodovat dobře a rychle?!

Vylezla jsem z postele a šla se připravit. Oblékla jsem si bílé šaty po kolena s ramínky a nazula si bílé semišové podpatky. Vlasy jsem si nechala rozpuštěné a namalovala jsem se.

Potom jsem sešla dolů, kde nám mamka nachystala snídani. Vedle mamky stál Stefan a o něčem s ní diskutoval. Měl na sobě bílé tričko, černé kalhoty a černé sako. Musím uznat, že mu to opravdu slušelo.

,,Tady je naše kráska!" usmála se mamka, když mě uviděla. Stefan se na mě taky podíval a zůstal na mě okromeně zírat.

,,Dobré ráno," pozdravila jsem je oba a sedla si ke stolu.

,,Jsem na vás oba moc pyšná!" rozplývala se nad náma mamka. Musela jsem se nad tím usmát.

Po snídani jsem se rozloučila s mamkou a vydala se ven. Chtěla jsem nastoupit do svého auta a jet do školy, ale zarazil mě Stefan.

,,Nechceš odvést?" zeptal se mě. V ruce si pohrával s klíčky od svého cabrioletu.

,,Takovou nabítku nemůžu odmítnout," usmála jsem se a šla nasednout do jeho auta.

Vypadalo to, že spolu celou cestu nebudeme mluvit, ale asi v půlce cestě Stefan konečně promluvil.

,,Tak jak se těšíš na poslední den?"

,,Docela jo. A co ty, těšíš se už do Anglie?" podívala jsem se na něj.

,,Moc, po dvou měsících uvidím mamku a kámoše," řekl a nespouštěl oči z cesty.

,,Takže letíš odpoledne?" zeptala jsem se. I když jsem nechtěla, tak to znělo smutně.

,,Jo, ve čtyři," odpověděl mi s kamennou tváří.

Potom už jsme spolu nemluvili. Před školou jsme vystoupili a každý se sám vydal do budovy.

,,Ahoooj!!" přivítala mě nadšeně Tessa. ,,Jsme maturanti!!"

,,Ahoj," pozdravila jsem jí. ,,Hele, nechci ti kazit iluze, ale dokud nedostaneme vysvědčení a nevyhodíme naše červené čepičky do vzduchu, tak jsme zatím ještě jenom žáci čtvrtého ročníku střední školy," usmála jsem se.

,,Nekaž mi to," řekla a hraně se urazila.

,,Promiň, to jen... Jsem jen s dneška trochu zmatená," řekla jsem omluvně.

,,Neboj, zítra začínají prázdniny. Sehnala jsem nám perfektní brigádu. Dostaneme peníze a odpoledne si budeme užívat. No není to úžasné?!" zeptala se mě Tessa.

,,To je, jenže pořád nevím, jak to vyřešit se Stefanem, když odlétá už dneska ve čtyři," řekla jsem smutně a sklopila pohle ke svým bílým botám. Byly pořád čisté.

,,Počkej! On odlétá už dneska?!" vykřikla trochu moc nahlas a po nás se ohlídlo pár studentů.

,,Já jsem ti to neřekla?"

,,Asi jsi zapomněla," dala si Tessa ruce v bok. ,,Co budeš dělat?"

,,To je to, co právě nevím," pokrčila jsem rameny.

,,No snad ho nenecháš odletěť?! To nemáš v plánu, že ne?" zasmála se Tessa, ale když viděla můj pohled zděsila se. ,,No to snad ne!"

,,Tess, já navím co chci! Chci, aby tady zůstal, ale nevím, jestli ho opravdu miluju," vysvětlila jsem jí.

,,Ahoj Tesso," pozdravila Tessu jedna holka, co k nám přišla, ,,Ty máš mít ten projev, tak pojď se mnou," řekla jí.

,,Promiň, dobereme to potom," řekla mi Tessa a vydala se za tou holkou.

**********

Posadila jsem se na židličku, která byla vyskládaná spolu s dalšími na školní zahradě. Tady měl ředitel každému maturantovi předat vysvědčení. Byla jsem docela dost nervózní, ale nebylo to kvůli známkám. I kdybych měla trojky, tak by mi to teď bylo jedno.

,,Je tady volno?" uslyšela jsem vedle sebe Stefanův hlas. Podívala jsem se na něj. Ukazoval na židli, která byla vede mě. Jen jsem přikývla a on se posadil. ,,Kde je Tessa?" zeptal se a porozhlídl se kolem.

,,Bude mít projev, tak se šla připravit," odpověděla jsem a ani se na něho nepodívala.

,,Aha."

Asi po pěti minutách, když se konečně všichni studenti usadili, přišla Tessa na podium. Měla na sobě červený plášť a čepičku, tak jako my všichni.

,,Ahoj všichni," začala, ,,Dnes se nám uzavírá důležitá etapa života, která se nazývá střední škola. Pro někoho je to místo, kde stráví ty nejlepší chvilky v životě. Třeba pro mě. I když mě učení nikdy nebavilo, ty čtyři roky tady, byly nejlepší. Potkala jsem tu nové lidi, na které nikdy nezapomenu, nové přátele, kteří zůstanou mými přáteli navždy. Chtěla bych vám všem poděkovat za společné čtyři roky tady. Děkuju vám a i učitelům, za ty nejlepší vzpomínky," dořekla svůj projev.

Všichni jsme se postavili a začali tleskat, její proje byl nádherný. Bylo vidět, že dojala hodně lidí a i ona sama se štěstím rozbrečela.

Uvědomila jsem si, že pro mě byla střední taky výjmečná. I když jsem tady potkala Zaca a Amandu, tak i přesto tu byla Tessa, kdo mi dokázal udělat každý den krásný.

Nakonec jsem dostali vysvědčení a udělali společnou fotku.

Najednou jsem si připadala jinak. Už jsem nebyla středoškolačka, byla jsem vysokoškolačka. Teda skoro. A věděla jsem, že mě dneska čeká ještě jedno velké rozhodnutí...