He is my problem

2.chapter ♦ I know him

Seděla jsem v učebně biologie. Místo přípravy na test jsem si psala s Tessou, která seděla na druhém konci třídy.

,,Je tady volno?" vytrhl mě od mobilu něčí hlas.

Byl to hezký tmavovlasý kluk s ještě krásnějšíma očima. A on se mě teď ptá jestli si může vedle mě sednout!

,,Jo, je," usmála jsem se na něho.

Sedl si vedle mě a vyndal si z baťohu učebnici.

,,Jsem Zac," podal mi ruku a vykouzlil na tváři nádherný úsměv.

,,Já jsem Alex," taky jsem se na něho usmála.

Najednou mi přišla esemeska. Odemkla jsem mobil a přečetla jsem si jí.

Tessa: Děláš si srandu?! Já musím sedět vedle plešatýho kluka a ty máš to štěstí a sedne si vedle tebe takovej hezoun!

Otočila jsem se a usmála se na Tessu, která vypadala zároveň naštvaně a zároveň vesele.

,,Alex, provedla by jsi mě prosím potom po škole? Jsem tady novej a nevím ani kde jsou záchody," poprosil mě.

,,Ráda," řekla jsem se smíchem.

~~~~~~~~~~

Probudila jsem se celá spocená. Další nočí můra. Takhle už to mám snad rok. Skoro každý den se mi zdá děsivý sen. Asi se nezdá, že zrovna tohle byla noční můra, ale bohužel byla. Byl to začátek velkého omylu. To Zac byl omyl, ale to jsem bohužel tenkrát nevěděla.

Vstala jsem a šla do sprchy. Někdy doufám, že sprcha smyje ze mě všechny ty hnusné vzpomínky, které se mi přehrávají ve snech, jako nějaký horror.

Když jsem byla hotová, šla jsem se dolů nasnídat. Ze zdola jsem slyšela hlasy, což bylo trochu divné, protože k nám nikdo nechodí. Když jsem, ale poznala hlas mojí mamky, uklidnila jsem se.

,,Dobré rá..." nedořekla jsem to, protože mě docela překvapilo, co jsem viděla.

Moje mamka popíjela u stolu kafe a naproti ní seděl nějaký kluk. Ano, kluk! A v našem domě! To se nestalo už dlouho.

,,Ahoj zlato!" pozdravila mě mamka. ,,Chci ti někoho představit." Ukázala na kluka, který ke mě pořád byl ještě otočený zády.

Konečně vstal a otočil se na mě. To není možné! To je ten kluk ze včerejška! Co tady dělá?

,,Tohle je Stefan. Je to syn mojí nejlepší kamarádky Mendy z Anglie. Po střední tady nastoupí na vysokou, a tak jsem mu nabídla, že než půjde na kolej, může bydlet u nás. A tohle he moje dcera Alex," řekla máma a usmála se na Stefana.

,,Ahoj," pozdravil mě a podal mi ruku. Pamatuje si mě vůbec? Už nevypadá naštvaně.

,,Ahoj," řekla jsem a potřásla jsem si s ním.

,,Rád tě poznávám," usmál se na mě.

,,Já tebe taky. Mami, můžeme si promluvit?" podívala jsem se na ní.

,,Tak já si zatím půjdu vybalit," řekl Stefan a odešel nahoru.

,,Mami, co má tohle znamenat?" vyhrkla jsem na ní, jen co Stefan odešel.

,,Ale no tak Alex, uklidni se. Když mi Mandy před týdnem zavolala, tak jsem jí nemohla odmítnout. Je to přece moje nejlepší kamarádka. A navíc, Stefan je moc milý kluk, takže se k němu chovej taky mile."

,,Rozkaz!" řekla jsem ironicky a šla si udělat snídani.

**********

Za půl hodiny jsme všichni společně snídali na terase. Já jsem byla proti, ale mamka na tom trvala.

,,Je to výborné, paní Jonesová," pochvaloval si snídani Stefan.

,,To jsem ráda Stefane a říkej mi prosím Liz."

Protočila jsem očima a napila se svého pomerančového džusu.

,,Alex, chci tě poprosit, až Stefan půjde v pondělí do školy, ukaž mu, co a jak," poprosila mě máma.

,,Jistě," řekla jsem s falešným úsměvem, protože jsem se s ní nechtěla hádat.

,,Ale to nebude třeba," namítl Stefan.

,,To jsi ještě neviděl jejich školu, tam se ztratí i učitel," usmála se na něho mamka.

,,Děkuju za snídani, ale jestli mě teď omluvíte, mám dost úkolů," řekla jsem. Vzala jsem svůj prázdný talíř a skleničku a odešla do kuchyně.

Tak to to pěkně začíná, povzdechla jsem si.