He is my problem

11.chapter ♦ Stefan cooks the dinner

,,Tak jaký jsi měla víkend?" zeptala jsem se mamky, když jsem jí konečně zastihla doma. Moje mamka je doktorka a většinou má ranní nebo noční, takže jí moc nevidím.

,,Ale jo, bylo to fajn. Samí doktoři," usmála se a nalila si z konvice kafe.

Najednou se otevřely dveře a do kuchyně přišel Stefan. 

,,Dobrej!" pozdravil.

,,Ahoj Stefane!" řekla mamka a mile se na něho usmála. Já jsem jenom kývla hlavou. ,,A jaký jste měli výkend vy dva?"  zeptala se nás. Ztuhla jsem a podívala se na Stefana.

,,Skvělí," usmál se.

,,Tak to je super. No, já už musím letět a mám noční, takže se uvidíme asi až ráno. Zatím se mějte!" řekla mamka a potom rychle odešla.

Seděli jsme se Stefanem v kuchyni a ani jeden nepromluvil. 

,,Tak já už asi půjdu," přerušila jsem to nekonečné ticho.

,,Jo, jasně," zasmál se.

,,Čemu se směješ?" zeptala jsem se ho.

,,Ničemu," zase se zasmál.

,,Tak čemu?!" řekla jsem trochu hlasitěji a už jsem se smála i já. 

,,Chtěl jsem tě vidět, jak se směješ," řekl a podíval se mi do očí. Zase to trapné ticho.

,,Já už opravdu půjdu. Mám hodně... mám hodně úkolů," vykoktala jsem a potom rychle odešla do svého pokoje.

**********
Už to budou tři hodiny, co jsem zavřená ve svém pokoji. Už jsem udělala všechny úkoly, dočetla jsem knihu, zavolala jsem dvakrát Tesse a uklidila celý pokoj. Už mi docházejí nápady, ale nemůžu opustit pokoj, protože bych ryskovala, že potkám Stefana. To v kuchyni bylo dost divný a já to nechci opakovat. Nikdy. Sice můj pokoj není nejlepší skrýš, protože Stefan může kdykoliv zaklepat, že něco potřebuje. Naštěstí nic nepotřeboval a já mohla být sama v pokoji až do večeře. 

Na večeři jsem potichu sešla dolů. Měla jsem v plánu si udělat večeři. Z kuchyně se linula příjemná vůně. Nemohla jsem přijít na to, co to tady tak hezky voní. Došla jsem do kuchyně, kde jsem našla Stefana v kuchyřské zástěře, jak na pánvi smaží rybu.

,,Ahoj, co tu děláš?" zeptala jsem se ho.

,,Dělám nám večeři. Ryba s hranolkama a jako desert zmrzlina s kousky čokolády," řekl a dál obracel na pánvi dvě porce ryby.

,,Chceš pomoct?" zeptala jsem se.

,,Ne, to je dobrý. Klidně si sedni," ukázal ke krásně prostřenému stolu. Byly na něm dvě svíčky, ubrus, skleničky a celé to vypadalo nádherně.

Když Stefan jídlo dodělal a naložil ho na talíře, sedli jsme si ke stolu a začali jíst.

,,Je to výborné!" pochvalovala jsem si. ,,Kde jsi se naučil vařit?" 

,,Když mě nevychovával táta, který by mě učil řídit, opravovat a jiné klučičí věci, tak jsem se učil od mámi. Myslím, že je užitečný umět vařit. Až budu bydlet na koleji, tak se mi to bude hodit," řekl a napil se.

,,Pořád chceš jít studovat psychologii?" zeptala jsem se.

,,No, jasně. A kam se budeš hlásit ty?"

,,Já-já..." koktala jsem. Mám mu říct, že chci být taky psycholožka? ,,Já chci být taky psycholog," řekla jsem nakonec.

,,Vážně? To je skvělí! Třeba budeme studovat spolu!" 

,,Možná," řekla jsem a pokusila se o falešný úsměv. Ta představa se mi moc nezamlouvala.

Když jsme dojedli rybu, Stefan krásně naservíroval zmrzlinu s kousky čokolády. Byla vážně dobrá.

,,Tak díky za večeři. Byla fakt skvělá," řekla jsem, když jsem mu pomáhala uklidit stůl.

,,Není zač. Já tady zadarmo bydlím, používám tvojí koupelnu a dělím se s tebou i o televizi..." řekl moji hlášku a zasmál se. Já se taky zasmála. 

Když jsem chtěla zase odejít do mého pokoje a zase se zabarykádovat, Stefan mě zastavil.

,,Hele, můžu se tě na něco zeptat?" řekl a vypadal trochu nervózně.

,,Jasně, o co jde?"

,,Víš, jak se pořádá ten jarní ples?" zeptal se.

,,Jo a co?"

,,Chtěl jsem se tě zeptat, jestli by si tam nešla se mnou?" Když to řekl ztuhla jsem. Stála jsem tam přimrazená na místě a ani se nepohnula. Ne plese už jsem nebyla skoro rok a půl. Od té události se Zacem tam prostě nechodím a teď se objeví Stefan, který chce přerušit moje nechození na ples. Nevěděla jsem, co říct. Problém byl, že kdyby to byl jinej kluk, tak bych hned řekla ne, ale tohle byl Stefan. Je to pořád kluk, ale příjde mi jinej. Alespoň trošku. 

,,J-já..." vykoktala jsem ze sebe. ,,Já na plesy nechodím."

,,Proč ne?"

,,Proto," odpověděla jsem drsně.

,,Pojď tam se mnou jako moje dobrá kamarádka," navrhnul.

,,Já nevím."

,,Prosím!" udělal puppy face. ,,Poruš zásadu, že nechodíš na ples a udělej jednu víjmku. Kvůli mě," prosil dál.

Když jsem pořád nic neříkala, tak si kleknul na kolena a řekl: ,,Alex Jonesová! Já, Stefan Black tě žádám, aby jsi se mno šla na ples. Kleknul jsem si kvůli tomu i na kolena. Teď už nemůžeš odmítnout." Zazubil se na mě.

,,Dobře. Půjdu s tebou na ples, ale jenom jako kamarádka. Jasné?" souhlasila jsem nakonec.

,,Jasné!" řekl a usmál se ještě víc.