He is my problem

14.chapter ♦ Bedtime story

Bylo asi deset hodin večer. Ležela jsem na gauči v obýváku a četla jsem si. Rozhodla jsem se, že dnes budu spát tady. V mém pokoji se mi vracely vzpomínky a já je chtěla nechat pohřbené někde hodně hluboko. Přikryla jsem se peřinou, protože mi začínala být zima. Mamka byla na noční (skoro jako každý den) a se Stefanem jsem se od odpoledne neviděla. Ani nevím jestli večeřel, ale myslím, že   byl od odpoledne zavřený v pokoji. Stejně jako já.

Znovu jsem se začetla do knihy. Byla to další z těch, co jsem si koupila. Tu první jsem přečetla už odpoledne. Ano, moc miluju čtení. Můžu se alespoň na chvíli přenést do jiného světa.

,,Ahoj, Alex!" uslyšela jsem najednou. Lekla jsem se tak, že mi spadla knížka a zavřela se. To byl problém, protože jsem nevěděla, kde jsem skončila. Otočila jsem se na Stefana, který stál u ledničky a nalíval si Colu do skleničky.

,,Chceš, abych z tebe dostala infarkt?" zeptala jsem se podrážděně.

,,Ne, nechci," řekl a napil se.

,,Tak mě příště už nelekej!" řekla jsem a podívala se na mobil kolik je hodin. Bylo už půl jedenácté.

,,Já tě jenom pozdravil. Nevěděl jsem, že tě vylekám," bránil se. ,,A co tady vlastně děláš?"

,,Kempuju," řekla jsem ironicky.

,,Můžu se přidat?" zeptal se, ale když jsem povytáhla obočí řekl: ,,To byl vtip."

,,Dneska tady spím, protože nechci spát ve svém pokoji," řekla jsem a zvedla knížku, která spadla, když jsem se lekla.

,,A můžu se zeptat proč?" zeptal se a opřel se o kuchyňskou linku.

,,Můj pokoj mi připomíná vzpomínky, na které bych chtěla zapomenout," vysvětlila jsem mu a ani nevím proč.

,,Taky bych chtěl na nějaké vzpomínky z minulosti zapomenout."

,,Fakt?" zeptala jsem se.

,,Jo. Třeba bych chtěl zapomenout na to, že mi můj kámoš před lety přebral holku. To bylo docela hnusný," řekl a znovu se napil Coly.

,,To chápu."

Nevěděla jsem, že Stefana nechala nějaká holka. Musela to být nějaká blbka, protože která holka by nechala Stefana? Počkat! Co jsem řekla? Já asi opravdu nejsem v pořádku.

Všimla jsem si knížky, kterou držel Stefan v ruce.

,,Co čteš?" zeptala jsem se, abyc odvedla debatu od vzpomínek.

,,Hunger Games," ukázal mi knížku.

,,To je moje oblíbená knížka! Kolikátý díl čteš?" zeptala jsem se se zájmem.

,,První, ale asi už po pátý. Druhej jsem četl 5x a třetí 4x."

,,Já to taky četla víckrát. Asi desetkrát," usmála jsem se.

,,A co čteš ty?" zeptal se a popošel blíž ke mě.

,,Teď nic, protože jak si mě vylekal, tak se mi to zavřelo a já nevím, kde jsem skončila. Ale stejně je pozdě, takže asi půjdu spát," řekla jsem a naklepala si polštář.

,,Nebudeš se tu bát, tak sama?" zeptal se starostlivě.

,,Mozná, ale lepší než v pokoji plném vzpomínek. Už to bylo za mnou, ale zase se ty vzpomínky vrací."

,,A nechceš, abych ti třeba četl než usneš?"

,,Jako pohádku na dobrou noc?" zeptala jsem se smíchem.

,,No, Hunger games není zrova pohádka, ale jestli to tak bereš..."

,,Tak jo," usmála jsem se.

Pokrčila jsem nohy, aby se Stefan vešel na gauč. Náš gauč  není bohužel velký, takže jsem musela skousnout to, že těsně vedle sedí Stefan. Ale alespoň se nebudua bát. 

Stefan začal čít nahlas a jś zavřela oči. Snažila jsem se vnímat to, co četl a přitom usnout. Nikdy jsem si nevšimla jaký krásný hlas má Stefan. A navíc to četl tak krásně. Ani nevím kolik času uběhlo, ale nakonec se mi podařilo usnout.

**********

Brobudila jsem se, když mi zazvonil budík na mobilu. Vypla jsem ho a promnula jsem si oči. Byla jsem celá rozlámaná. No jo, gauč není jako moje měkoučká postýlka. 

I když se mi tady usínalo daleko lépe. Asi to bylo tím, že mi Stefan četl. Kde je vlastně Stefan. 

Najednou jsem si udědomila, že leží vedle mě. Ale protože je gauč malý měl hlavu položenou na mých nohách.

,,Stefane!" jemně jsem s ním zatřásla. Musel tady usnout a spát celou noc. Měla byc být vyděšená, že vedle mě spal kluk (spíše na mě), ale ani mi to nevadilo. ,,Stefane!" zatřásla jsem s ním znovu.

,,Ježiš! Co se děje?!" posadil se rychle.

,,Musíme vstávat. Je škola," řekla jsem mu. 

,,Musel jsem tady usnout," řekl a prohrábl si vlasy.

,,Jo, usnul jsi tady. Ale můžu ti říct, že ta tvoje terapie ,pohádka na dobrou noc' zabrala," usmála jsem se a stoupla jsem si. ,,Zabírám si první koupelnu. Jo a buď potichu. Máma se vrátila z noční a asi spí," upozornila jsem ho a potom jsem vyběhla do patra, abych se umyla a připravila.