He is my problem

16.chapter ♦ Say please

Když jsem se ráno probudila, uvědomila jsem si, že dnes je den P. Jako den plesu. Nebylo na tom nic moc pozitivního, teda až na to, že kvůli přípravám plesu nemusíme do školy. Jdou tak jen ti, kteří jsou v zasedacím výboru. Ti celý den dělají výzdobu, shánějí jídlo a takové ty věci ohledně plesu. Kdysi jsem taky byla členkou zasedacího výboru. Dělala jsem spolu s Tessou a Amandou výzdobu a byla to fakt paráda, jenže dnes mi to už příjde trapné.

Šla jsem se osprchovat a potom jsem si oblékla sportovní oblečení. Chtěla jsem si jít zaběhat a pročistit si myšlenky.

Sešla jsem dolů do kuchyně, kde byla máma a Stefan. Stefan vypadal, že dnes si byl už zaběhat. Měl na sobě černé tričko, které měl trochu propocené. Naskytl se mi pohled na jeho krásně vypracované tělo. Když se na mě otočil rychle jsem pohledem uhla.

,,Dobré ráno," pozdravila jsem je a mámě dala pusu na tvář.

,,Ahoj," pozdravili mě oba zároveň.

,,Alex, to jsi mi neřekla, že dneska jdeš na ten školní ples," vyčetla mi mamka. Odkud to sakra ví? Sjela jsem pohledem Stefana, který se jen usmíval. Měla jsem sto chutí ho uškrtit.

,,Promiň mami, měla jsem toho moc," omluvila jsem se a dál vraždila Stefana pohledem.

,,Je to úžasné, že vy dva tam jdete spolu. Alex nebyla na plese asi rok a půl," rozplývala se dál mamka.

,,Jak víš, že jdeme spolu?" vyhrkla jsem.

,,Od Stefana. Víš, bylo těžké to z něho dostat, ale když jsem uviděla ten jeho krásný oblek, tak jsem se musela zeptat, která holka je ta šťastná," pohladila mě mamka po vlasech.

Panebože! Vlastní mamka mě strapňuje! Byla jsem fakt naštvaná. Zato Stefan vypadal, že se skvěle baví, jak je jeho zvykem.

,,Tak já musím do práce. Dneska výmečně nemám nočí a vy jste na tom plese, to je ale škoda. No, nevadí. Zítra je sobota, tak si to vynahradíme. A hlavně si to dneska užíte," usmála se mamka a potom odešla.

Když za sebou zabouchla domovní dveře, Stefan dostal výbuch smíchu.

,,Nejraději bych tě zabila," řekla jsem, ale v mém hlase byl slyšet smích.

,,Vždyť to byla sranda," smál se dál.

,,Jo tak sranda?" řekla jsem a šla k něm blíž. Potom jsem ho začala lehtat. Doufala jsem, že je lechtivý a jak se po pár sekundách ukázalo, tak je.

,,Alex, přestaň!" křičel, svíjel se a nahlas se smál, ale já nepřestala.

,,Teď je to sranda po mém," usmála jsem se a pokračoval v lechtání.

,,Alex, nech toho nebo..."

,,Nebo co?" zeptala jsem se. Najednou mě chytil za nohy a přehodil si mě přes rameno. Nedokázala jsem tomu ani zabránit, protože jsem nebyla připravená.

,,Stefane, pusť mě!" řvala jsem a bouchala jsem ho pěstmi do zad. Bohužel jsem z toho smíchu byla tak vysílená, že jsem neměla moc sil.

,,Nebo co?" zeptal se a i když jsem neviděla do obličeje, bylo mi jasné, že se ušklíbl.

,,Sundej mě!" dělala jsem naštvanou.

,,Musíš hezky poprosit," provokoval mě.

,,Dělej!" zakřičela jsem.

,,Ne, nejdřív mě musíš poprosit."

,,Ani náhodou," protestovala jsem.

,,Dobře, já mám času dost," řekl s klidem.

Začala jsem do něho zase mlátit a snažila se ho zlechtat, ale bohužel se mi moc dobře nevedlo. Nebavilo mě na něm viset. Trochu se mi točila hlava.

,,Fajn, vyhrál jsi. Teď mě prosím sundej," řekla jsem nakonec.

,,No vidíš, že to jde."

Stefan mě sundal dolů a já se na něho naštvaně podívala. On si jako myslí, že mě může zvedat do vzduchu, kdy se mu zachce, ale to se teda mýlí. Zkřížila jsem ruce na prsou a vraždila ho pohledem. On tam jen tak stál a sladce se usmíval.

,,Zlobíš se?" zeptal se mě.

,,Co myslíš?" řekla jsem ironicky. Potom jsem to, ale nevydržela a začala jsem se smát taky. Sice jsem na něho byla tošku naštvaná, ale nedokázala jsem se na něho mračit věčně.

,,Chceš udělat snídani jako omluvu?"

,,To beru. Chci tři volské oka, dva toasty s máslem a šunkou a rajčata," nadiktovala jsem mu mojí snídani. Chce se mi omluvit, tak ať mi udělá velkou snídani.

,,Rozkaz madam."

Místo toho, abych si šla zaběhat jsem si sedla ke stolu a pozorovala jsem, jak Stefan vaří. Myslím si, že při tom visení hlavou dolů jsem si hlavu vyčistila až moc, takže se bez běhání obejdu.

**********

Když Stefan dodělal snídani pro sebe a pro mě, sedli jsem se spolu ke stolu a začali jíst.

,,Takže ty sis koupil novej oblek?" zeptala jsem se ho. Kousla jsem si do toastu a můžu říct, že byl opravdu vynikající. Stejně tak i vajíčka.

,,Ty sis taky koupila nový šaty, tak proč bych nemohl já?"

,,Kdy jsi byl naposledy na plese?" ptala jsem se dál.

,,Asi před..." zamyslel se, ,,Je to už pár let. Plesy nemám zrovna v oblibě."

,,Tak proč si mě na něj pozval?" Vypadalo to, že jsem ho touhle otázkou dostala.

,,No, víš... Jde o to, že..." Nestačil to doříct, protože zazvonil zvonek.

,,Jdu otevřít," řekla jsem a vstala.

Otevřela jsem domovní dveře a uviděla Tessu. Měla tašku plnou líčidel a v druhé ruce měla tašku se svými šaty.

,,Ahoj Alex!" pozdravila mě a zazubila se.

,,Co tady děláš tak brzo?"

,,Brzo? Ples začíná za 5 hodin 26 minut a 8 sekund," podívala se na své hodinky.

,,Tak pojď dál," pustila jsem jí dovnitř. Sundala si své podpadky a šla dál do kuchyně.

,,Jé, ahoj Stefane!" Když si všimla rozjedené snídaně, zeptala se: ,,Já jsem vás vyrušila?"

,,Ne, jen jsme snídali," usmála jsem se.

,,Chceš něco udělat?" nabídl jí Stefan.

,,Ne, díky. Já už měla. Tak si to tu v klidu dojezte a já jdu zatím do tvého pokoje," řekla a odešla.

Sedla jsem si ke stolu zpátky a rychle jsem dojedla.

,,Díky moc za snídani, byla výborná," poděkovala jsem Stefanovi.

,,Nemáš zač," usmál se.

,,Tak já se už půjdu připravovat. Tessa si myslí, že to bude trvat několik hodin než se namalujeme a oblečeme," protočila jsem očima.

,,Nechám se překvapit," mrknul na mě Stefan.