He is my problem

6.chapter ♦ Morning run

,,Dobré ráno," pozdravila jsem mámu, když jsem ráno přišla dolů.

,,Ahoj zlatíčko, jak jsi se vyspala?"

,,Špatně," povzdychla jsem si a vyndala jsem z ledničky pomerančový džus. Potom jsem si vzala skleničku a celou jí naplnila.

,,Děje se něco?" zeptala se mamka a starostlivě se na mě podívala.

,,Amanda je ve městě," řekla jsem.

,,Co tady dělá? Myslela jsem, že je na universitě v New Yorku," řekla překvapeně.

,,Je tu jen na návštěvě. Doufám, že brzo vypadne."

Moje mamka Amandu moc dobře zná. Kamarádila se s její mamkou. Amanda byla pro mě vždy jako starší sestra, protože byla o tři roky starší. Když se ale stala ta věc se Zackem, odstěhovaly se pryč. Nevím jestli proto, že se mi nemohla podívat do očí nebo proto, že univerzita v New Yorku je mnohem lepší než univerzita tady.

,,Dobré ráno!" pozdravil mě a mámu Stefan, který právě přišel dolů. Měl na sobě sportovní oblečení a okolo krku mu volně visely sluchátka.

,,Dobré ráno, Stefane. Co si dáš ke snídani?" zeptala se ho mamka s úsměvem.

,,Děkuju, ale zatím nic. Jdu si nejdříve zaběhat," řekl.

,,Ty chodíš běhat?" žasla mamka.

,,Jo, chodím, ale když je škola, tak to moc nestíhám, tak alespoň o víkendu."

,,Alex taky chodí běhat. Mohla by jít s tebou a ukázat ti nejlepší trasu. Co myslíš Alex?" řekla a podívala se na mě.

,,No, není mi moc dobře..." chtěla jsem se vymluvit ze společného ranního běhání se Stefanem.

,,Alex, na špatnou náladu je nejlepší čerství vzduch. A navíc, vždyť chodíš běhat každý den."

,,Dobře. Jdu se převlíct," řekla jsem zoufale a šla jsem do mého pokoje.

**********

Do deseti minut jsme už byli oba venku. Běželi jsme lesem, kudy běhám každý den.

Měla jsem v plánu Stefana uhnat, aby už nikdy nechtěl se mnou jít, ale to jsem nevěděla, jakou má výdrž.

,,Stíháš?" zeptal se mě, když už jsem si po třetí udělala pauzu.

,,Všímej si sebe," vyjela jsem po něm.

,,Co jsem ti udělal, Alex?" zeptal se.

,,O čem to mluvíš?"

,,Od prvního okamžiku, kdy jsme se potkali jsi na mě nepříjemná. Vždy, když tě požádám o pomoc, tak se tváříš jako bych chtěl po tobě Bůh ví co! Začalo to v tom baru a pořád se to zhoršuje. Tak co jsem ti udělal?" zeptal se mě. Teď nevypadal jako ten milý a hodný Stefan. Byl rozčílený.

,,To je jedno," řekla jsem a odvrátila pohled.

,,Ne, není. Chci vysvětlení!" trval na svém.

,,Ty jsi mi nic neudělal! Jde o to, že..."

,,O co?"

,,To je moje věc, Stefane! Ty se starej o to, aby se se dostal na vejšku a já se už s tebou nemusela dělit o lavici, televizi, koupelnu a další věci," řekla jsem a popoběhla jsem.

Chtěla jsem běžet dál, ale on mě chytil za ruku.

,,O to ti jde? Že se bydlím ve vašem domě?"

,,O to né..."

,,Tak víš co, Alex? Dej mi vědět, až se vzpamatuješ," řekl a potom se rozeběhl pryč.

Sakra! Sakra! Sakra! Tohle jsem nechtěla! Nechtěla jsem ho naštvat. Jenže, abych mu to mohla vysvětlit, musela bych mluvit o své minulosti, ale to já nechci.

Potom jsem se otočila a běžela zpátky domů. Doufala jsem, že mě Stefan nepráskne mámě, že jsem ho tam nechala. Ale on tam spíš nechal mě.

**********

Seděla jsem ve svém pokoji a četla si. Nemohla jsem se soustředit, protože jsem musela myslet na to, jak jsem naštvala Stefana. Doufám, že se neztratí.

,,Oběd!" zavolala mamka z kuchyně. Odložila jsem knížku a šla jsem dolů.

Na schodech jsem se střetla se Stefanem. Ani nevím, kdy se vrátil. Střetli jsme se pohledem, ale já uhnula. Ukázal rukou, ať jdu první, ale nic při tom neřekl.

,,Tak jaké bylo ranní běhání?" zeptala se mamka při obědě.

Vrtala jsem se vidličkou v bramborách a nic neříkala.

,,Výborné," řekl Stefan a ukrojil si maso a strčil si ho do pusy.

,,Ukázala ti Alex, kudy chodí běhat?"

Podívala jsem se na něho. On se na mě taky díval.

Potom se malinko usmál a řekl: ,,Ano."

,,Tak to jsem ráda. Chtěla jsem vám říct, že dnes večer odjíždím na jeden lékařský seminář a vrátím se až zítra večer. Doufám, že to tu spolu zvládnete?" informovala nás mamka.

,,Jasně mami, nedělej si starosti," řekla jsem a usmála se.

Doufám, že se tady nepozabíjíme v mámině nepřítomnosti.

Stefan se na mě zase díval. Jeho obličej neříkal nic o tom, co si teď myslí. Jen se tak koukal. Odvrátila jsem oči a radši jsem začala jíst můj oběd.