He is my problem

28.chapter ♦ Sweet home

Vyšla jsem ze školy a seběhla krátké schody. Ten rozhovor se Zacem mě tak naštval, že jsem se rozhodla, že dnes odpoledne nepůjdu na nepovinou angličtinu. Udělám to poprvé, takže doufám, že se učitelka nebude zlobit.

,,Hej, Alex!" uslyšela jsem svoje jméno a hlasité zatroubení. Uviděla jsem Stefana v jeho krásném kabrioletu, jak na mě mává. Rozeběhla jsem se k němu, aby na mě nemusel řvát přes celé parkoviště.

,,Ahoj," pozdravila jsem ho a usmála se.

,,Čau, chceš svést domů?" zeptal se a taky se usmál. Stefan mi dal skvělou nabítku. Obvykle chodím do školy a ze školy pěšky, ale obvykle nejsem tak unavená jako dnes.

,,Jo, moc ráda," řekla jsem a sedla si na místo spolujezdce, které bylo na levé straně. No jo, anglická auta. Napíšu to jako zajímavost do svého referátu, že se v Anglii jezdí na levé straně.

,,Nějaká unavená," změřil si mě Stefan pohledem.

,,To ta škola, je docela vyčerpávající," povzdychla jsem si. Chtěla jsem Stefanovi povědět o Zacovi, ale prostě to nešlo.

,,Ale, ale! Alex Jonesovou nebaví škola! To snad není možné," začal smál se Stefan.

,,Bavíš se?" zeptala jsem se ho s vážným výrazem.

,,Promiň, ale je to vtipné," řekl a snažil se přestat smát, ale moc mu to nešlo. Jen jsem se na něj vražedně podívala a potom si všímala jen cesty před námi. Ti kluci mě opravdu štvou.

**********

Když jsme přijeli před náš dům, Stefan zaparkoval do garáže. Do mojí garáže! Máma se rozhodla, že když je Stefan host, měl by mít pohodlí, proto já musím parkovat před domem a on může v garáži. Existuje vůbec nějaká spravedlnost?!

,,Konečně doma," vydechla jsem, když jsem přišla do kuchyně. Hodila jsem tašku na zem a sedla si na barovou židličku. Stefan si přisedl vedle mě a pořád se smál. Už jsem to ignorovala.

,,Mohla bych tě o něco požádat?" zeptala jsem se ho a na židli se otočila k němu.

,,O cokoliv," usmál se.

,,Víš, mám mít referát o Anglii a nechce se mi čerpat pořád z internetu, a tak mě napadlo, že když ty si Angličan..." začala jsem vysvětlovat.

,,Chceš, abych ti povídal o Anglii?" zeptal se.

,,Pokud by ti to nevadilo..." jemě jsme se usmála.

,,Rád," souhlasil. Pohodlně jsme se usadila a čekala na jeho vyprávění.

,,Anglie, sladký domov," řekl a zadíval se někam na stěnu. ,,Je tam fakt krásně i když většinu roku tam prší. Bydlíme s mamkou v Londýně v jednom bytě, ze kterého je vidět na Big Ben. Nejlepší je to v noci, když celý Londýn svítí," rozplýval se Stefan nad vzpomínkami.

,,Proč vlastně chceš studovat vysokou tady v Americe, když v Anglii máš mámu a kamarády?" zeptala jsem se ho.

,,Moje máma tady taky studovala a říkala, že to tu na vysoký bylo fajn. Odešla sem hned po střední. Ve druháku potkala mého tátu a než ukončila třeťák, tak otěhotněla. Odešla ze školy a začala bydlet s mým tátou. I když chtěla dostudovat a být doktorkou, tak se mě nevzdala. Říkala, že když byla těhotná, tak jí hodně pomohla tvoje máma," podíval se konečně na mě. ,,Když mi bylo 5 let, táta od nás odešel a vlastně ani neřekl proč. Měl jsem ho strašně rád, takže to pro mě nebylo lehké i když jsem byl ještě dítě. S mámou jsme se přestěhovali zpátky do Anglie a bydleli u mojí babičky. Máma si potom dodělala školu a stala se doktorkou. Myslel jsem si, že když půjdu studovat sem, že tady najdu něco, co jsem jako malý stratil. Nehledám ani tak tátu, ale spíš něco, co jsem měl jako malej kluk rád."

,,Docela zajímavý příběh," musela jsem uznat.

,,Tak teď je řada na tobě," řekl Stefan.

,,V čem?" nechápala jsem.

,,Teď mi řekni tvůj příběh. Já ti můj taky řekl." Chvíli jsem přemýšlela, ale potom jsem se rozhodla mu ho říci. Zaca můžu přece ze svého příběhu vynechat.

,,Máma studovala medicínu, ale to už asi víš. Po vysoké nastoupila do místní nemocnice, kde potkala mýho tátu. Přišel do nemocnice se zlomenou rukou a máma ho ošetřovala. Na první pohled se do sebe zamilovali. Asi o dva měsíce později, máma zjistila, že je těhotná. Byla nadšená, protože tátu opravdu milovala. Jenže do tátova života dítě nezapadalo. Proto nechal mámu ještě před tím, než jsem se narodila. Od té doby žije máma jen se mnou a myslím, že se nám žije dobře," dokončila jsem svůj příběh. ,,Ale teď zpátky k Anglii. Co bylo, bylo," řekla jsem a podívala se na Stefana, aby pokračoval.

,,Kde jsme to skončili?"

,,U Londýna," připomněla jsem.

,,Jo, jasně. Takže je to prostě úžasné město," pustil se zase do vyprávění Stefan.