He is my problem

38.chapter ♦ Good bye

,,Alex, ty máš samé jedničky! Jsem na tebe tak hrdá!" rozplývala se nad mým vysvědčením mamka. Jen jsem se na ní usmála. Myšlenkama jsem byla jinde. Byla jsem v takovém tom světě, kde si stojíte na rozcestí a nevíte, kudy se vydat, ale víte, že když si vyberete špatně, tak se vám zhroutí celý život.

,,Mami, kde je Stefan?" zeptala jsem se a konečně se vrátila na Zem.

,,Je nahoře a balíte. Asi by byl rád, kdyby jsi se s ním rozloučila," řekla mamka a podívala se na mě pohledem, který mluvil za vše.

Vyšla jsem tedy schody a šla do pokoje, kde bydlel Stefan. Dveře byly pootevřené, a proto jsem bez váhání šla dál. To, co jsem viděla, mi úplně vzalo dech. Uprostřed pokoje stál Stefan bez trička a házel věci do kufru. Když si mě všiml, tak se zarazil.

,,Ježiš, promiň!" vyjekla jsem a otočila se.

,,To je v poho, ale příště zaklepej. Jestli teda nějaké připště bude," řekl a bylo slyšet, jak si nandavá tričko. Otočila jsem se zpátky na něho.

,,Nechceš pomoct s balením?" zeptala jsem se ho i když jeho pokoj vypadal celkem uklizeně.

,,Ne díky, už to skoro mám," usmál se a hodil do kufru poslední kusy oblečení. Potom kufr zavřel.

,,Asi tě už nepřemluvím, aby jsi tu zůstal?" podívala jsem se na něho smutně.

,,Alex, musím za mamkou," řekl a šel ke mě blíž.

,,Vím, že poslední týden to mezi námi nebylo nejlepší, ale bude se mi po tobě strašně stýskat," přiznala jsem a z očí se mi vykutálela slza.

,,Mě po tobě taky," přišel ke mě a obejmul mě. V tu chvíli mi bylo strašně hezky. Cítila jsem se příjemě a bezpečně. Začala jsem ještě víc brečet i když jsem nechtěla. ,,Alex, prosím! Nechci si tě pamatovat smutnou," pohladil mě po vlasech.

,,Promiň, já jen... Je mi to opravdu líto, že odlétáš," utřela jsem si slzy, když jsem se odtáhla.

,,Po prázdninách se uvidíme na vysoké," snažil se mě utěšit.

,,Ale už to nikdy nebude takové..." řekla jsem a podívala se mu do očí.

,,Jaké?" zeptal se mě s úsměvem.

Mlčela jsem. Nevěděla jsem, jak mu to vysvětlit a doufala jsem, že mu to dojde. Stefan se ke mě naklonil, že jsem byli od sebe asi jen centimetr. Pohladil mě po tváři a utřel mi slzy, které mi dál tekly z očí.

,,Pokud by jsi mi to chtěla někdy říct, tak mi klidně zavolej," mrknul na mě a ještě jednou mě obejmul. ,,Ahoj, Alex," rozloučil se.

Potom si vzal kufr a odešel z pokoje. Chtěla jsem ho zastavit, ale nemohla jsem se ani pohnout. Věděla jsem, že asi teď dělám velikou chybu. Znovu jsem se rozbrečela a brečela a brečela.

**********

,,Počkej, ty jsi ho nechala odejít?!" vyjela na mě Tessa, když jsme spolu seděli v parku. Asi půl hodiny po tom, co Stefan odjel, jsem zavolala Tesse a dala si s ní schůzku. Potřebovala jsem akutní pomoct.

,,Nemohla jsem nic dělat," pokrčila jsem rameny a znovu se mi chtělo brečet.

,,Mohla jsi mu říct, co k němu cítíš!" vykřikla a rozhodila rukama, až mi málem vylila kafe, které jsem měla v kelímku.

,,Ale já nevím, co k němu cítím!" vkřikla jsem taky.

,,Nevíš?! Alex, ty Stefana miluješ a nesnaž se to popřít!"

,,Jak si tím můžeš být tak jistá?" podívala jsem se na ní a čekala na její odpověď.

,,Protože vidím, jak se chováš! Poslední dva měsíce se chováš úplně jinak. Jsi šťastná, veselá a... Prostě zamilovaná!" řekla mi Tessa.

,,Dobře, uznávám, že se se Stefanem cítím fajn, ale co když je to jen kamarádství?" zeptala jsem se jí a napila se kafe.

,,Myslíš si, že kdyby byl Stefan jen kamarád, tak by jsi kvůli němu takhle brečela? Že by jsi kvůli němu nemohla spát? Že by jsi na něho pořád myslela?" zeptala se mě a podívala se mi do očí.

,,To asi ne, ale..." chtěla jsem něco říct, ale Tessa mi skočila do řeči.

,,Tak víš co? Já ti něco řeknu. Řekla jsem Stefanovi celý příběho o tobě a Zacovi," přiznala a já jsem na ní vykulila oči.

,,Cože si? A kdy?"

,,Asi dva týdny před plesem. A víš proč? Protože jsem už od začátku věděla, že je to ten pravý. Že je to ten, který tě rozesměje a který tě zbaví té nanávisti ke klukům!" řekla a já na ní zůstala zírat.

,,Nikdy ti ta moje nenávist nevadila," řekla jsem po chvíli.

,,Ale vadila, Alex, jen jsem ti to jako kámoška neříkala. Já vím, co ti Zac provedl, ale život jde dál. Ty jsi kvůli tomu debilovi Zacovi, prošvihla pravou lásku!"

,,Já to chápu Tess, ale co mám asi teď dělat?" rozhodila jsem rukama, až se mi málem vylilo kafe.

,,Já být tebou, tak jedu na letiště," usmála se tajemě. ,,Třeba ještě neodletěl."

,,Máš pravdu. Nebudu si navždy vyčítat, že jsem mu to neřekla. Díky Tess, jsi opravdu kámoška," objala jsem jí, dopila rychle kafe a rozběhla se domů, jak to nejrychleji šlo.