He is my problem

7.chapter ♦ Nightmare

,,Ááááá!!" slyšela jsem sama sebe křičet. Rychle jsem se posadila. Další zlý sen. Zase o Zackovi. Kdy už to přestane?

,,Jsi v pohodě?!" přiběhl do mého pokoje Stefan. Vypadal vyděšeně, asi mě slyšel křičet.

,,Jo, jsem v pohodě," řekla jsem a setřela si slzu, která mi stékala po tváři.

,,To vídím," řekl ironicky a sedl si velde mě na postel. ,,Měla jsi zlý sen?"

,,Spíš to byla děsivá vzpomínka," přiznala jsem a prohrábla si vlasy.

,,Nechceš si o tom promluvit? Třeba by se ti ulevilo."

Podívala jsem na něj. Vypadal, že to myslí vážně. Ale mám mu to říct? Určitě by se mi vysmál.

,,To je v pohodě," řekla jsem nakonec a malinko se usmála.

,,Míváš takové sny často?" zeptal se mě.

,,Jo, proč?"

,,Možná je to nějaká porucha? Nějaká psychická," zamyslel se.

,,Co ty o tom víš?"

,,Chci jít studovat psychologii."

,,Ty?" zeptala jsem se udiveně.

,,Jo, proč ne?"

,,Já nevím, ale přišlo mi, že ty jsi typ kluka, který bude studovat nějakou sportovní nebo manažerskou školu. Psychologie by mě ani ve snu nenapadla."

,,Myslela sis to, protože mě neznáš. Děláš si o každém hned špatné závěry," pokrčil rameny.

,,Možná mám své důvody," řekla jsem.

,,Možná. Ale ty sny sami nezmyzí, pokud něvo nevyřešíš," namítl.

,,Třeba to řešit nechci. Třeba mi to vadí, hrabat se v minulosti..."

,,No, je to tvoje věc, ale kdyby jsi si chtěla promluvit, víš kde mě najdeš," usmál se a stoupnul si.

,,Chci se ti omluvit," řekla jsem, když byl na odchodu.

,,Za co?"

,,Za to, že jsem na tebe byla nepříjemná. Ale věř mi, se mnou nechceš mít nic společného."

Vypadalo to, že chtěl něco říct, ale nakonec jen přikývl a potom odešel. Když za sebou zavřel dveře, znovu jsem si lehla. Přemýšlela jsem nad tím, co mi řekl Stefan. Vůbec jsem nevěděla, že chce být psycholog. Abych pravdu řekla, já chci být taky psycholožka. Takže spolu půjdeme i na stejnou vejšku? To ne! Musím se od něho držet dál i když možná nechci...

Z POHLEDU STEFANA

Vrátil jsem se k sobě do pokoje. Zavřel jsem dveře a sedl si na postel. Přemýšlel jsem nad tím, co se Alex mohlo stát. Možná má nějakou špatnou vzpomínku a kvůli ní je taková, jaká je. Teda jen na povrchu. Já vím, že uvnitř je ta Alex, kterou jsem zatím nepoznal, ale strašně po tom toužím.

Příjde mi, že je jiná než ostatní holky. Taková... prostě jiná. Strašně jí chci pomoct. Chci jí vrátit chuť do života.

Potom jsem si lehl a zhasl světlo. Přikryl jsem se peřinou a usnul.